Valná hromada KOB Litvínov z.s.

Termín: 10.2.2024
Čas: od 13:30
Místo: ZŠ a MŠ Jeřabinka (Sklářská 81, 435 42 Litvínov – Hamr)
Program schůze bude zveřejněn dva týdny před termínem konání
Hlavní částí programu bude volba vedení oddílu
Právo účasti na volební schůzi: všichni členové oddílu
Volební právo: členové oddílu starší 18 let
Případní hosté se musí hlásit předem

Elektronické kontroly a nová mapa zatraktivnily tréninky

Litvínovští orientační běžci mají nové tréninkové možnosti. V únoru zmapoval Milan Bílý v Hamru nový prostor. Máme díky tomu možnost trénovat i na lesní mapě. K tomu jsme pořídili pět SI kontrol, tzv. SportIdent, abychom mohli měřit čas, kdy jsou běžci na trati. Jedna jednotka je nulovací, jedna startovní a jedna cílová. V lese tak můžeme použít dvě další kontroly. Nadále tak musíme používat další způsoby kontrol, ale i to absolutní minimum pomohlo zatraktivnit tréninky. 

Jak tvorbu nové mapy, tak pořízení SportIdentu spolufinancoval Ústecký kraj v rámci dotace Sport 2022. Díky za to!

 

9. a 10. závodu JO ve sprintu a veřejného závodu

Pořádající orgán: Ještědská oblast sekce OB ČSOS

Pořadatel: KOB Litvínov

Datum: sobota 16. října 2021

Centrum závodů: Areál bývalého kovošrotu Litvínov (Hamr), Jandečkova 264, GPS 50.5890003N, 13.5761350E, v centru závodu není možné stavit oddílové stany, využijte svých vozů.

Parkování: V centru závodů. Bude vybíráno parkovné 20 Kč.

Prezentace: V centru závodu. Kluby se správně uhrazeným startovným na prezentaci nemusí. Dohlášky množné pouze do kategorií HDR, P, T. Upřednostňujeme platbu převodem.

Program:

8:30 – 9:30 prezentace
10:00 start 00 sprint 1
13:30 – 14:00 prezentace
14:30 start 00 sprint 2

Zařazení do soutěží:

9., 10. závod Ještědského žebříčku dospělých (JŽD)
6., 7. závod Ještědského žebříčku mládeže - podzim (JŽM)
veřejný závod

Kategorie:

Závody počítané do Ještědského žebříčku: D10, D12, D14, D16, D18, D20, D21K, D21L, D35, D40, D45, D50, D55, D60, D65, D70, D75, H10, H12, H14, H16, H18, H20, H21K, H21L, H35, H40, H45, H50, H55, H60, H65, H70, H75, H80.
Kategorie náborové: D10L, H10L, HDR (s doprovodem).
Kategorie příchozích: P (trať na úrovni H12, lehká obtížnost), T (trať na úrovni H18, střední obtížnost).

Systém ražení:

SPORTident, jeden SI čip nesmí být v jednom závodě použit dvakrát. Označovací jednotky systému SportIdent budou nastaveny do režimu bezdotykového ražení BEACON. Vyčítání na shromaždišti u prezentace, v případě nefunkční jednotky SI razí závodník do R políček v mapě. Za ztrátu vypůjčeného čipu bude účtováno 1500,- Kč.

Startovní listina: na shromaždišti a v ORISu

Start:

Intervalový, Sprint 1: 00=10:00 (kategorie HDR, P a T dle příchodu na start, nejpozději však do času 80)
Sprint 2: 00=14:30 (kategorie HDR, P a T dle příchodu na start, nejpozději však do času 80)
Vzdálenost 500 m. Pro oba závody na stejném místě. Modrobílé fáborky.

Cíl: Po doběhu do cíle je závodník povinen nechat si vyčíst čip, a to i při nedokončení závodu. Cíl bude uzavřen 30 minut po uplynutí časového limitu posledního startujícího závodníka.

Časový limit: 60 minut

Předpokládané časy vítězů: V souladu se Soutěžním řádem JO 2021.

Zdravotník: Zdravotník přítomen v místě cíle.

Mapy:

Sprint 1: Výsypka sever 21, 1:4 000, ekv. 2 m, ISSprOM 2019, stav jaro 2020, revize podzim 2021, formát A3.
Sprint 2: Park Nové Záluží 21, 1:4 000, ekv. 2 m, ISSprOM 2019, stav jaro 2020, revize podzim 2021, formát A4.
Mapoval: Milan Bílý.
Mapy vytisknuty na odolném PRETEX papíru.
Mapy v cíli nebudou vybírány, zachovejte pravidla fair play.

Zvláštní mapové značky: uvedeny v mapě

Popisy kontrol: Sprint 1 – na mapě a volně k odběru v centru závodů. Sprint 2 – POUZE volně v centru.

Terén: Sprint 1: Rekultivované území. V části těžko průběžný terén s hustým podrostem, menší hustota cest, v propadlinách vodní plochy s různou velikostí. Sprint 2: Rekultivované území po těžbě hnědého uhlí. Příměstský lesní park se sítí zpevněných cest, mimo cesty hustý těžko průchodný podrost. V prostoru lesoparku se nachází několik větších vodních ploch. Část cest v prostoru druhého závodu je přehrazena lehce překonatelným zábradlím s cedulí ‚Průchod zakázán‘. Závodníci mohou do těchto prostor vstupovat. Zábrany nejsou zobrazeny v mapě. Závod se koná v rekreační oblasti, kterou hojně využívají cyklisté. Při běhu po cestách buďte opatrní. Některé cesty jsou značně popraskané, při nepozornosti hrozí zranění.

Zakázané prostory: Sprint 2 - Koryto vodního přivaděče a jeho okolí ve východní části mapy. Cesta v SV části mapy na protipovodňové hrázi (v části úseku bude vyznačeno červeno-bílou páskou). Je vyznačeno v mapě.

Dětský závod: V blízkosti startu, pouze dopoledne.

Vzdálenosti:

Sprint 1 centrum – start: 500 m, centrum – cíl: 600 m, v blízkosti startu
Sprint 2 centrum – start: 500 m, centrum – cíl: 200 m

Občerstvení: Balená voda u vyčítání v centru závodu.
Prodejní stánek – pivo, limo, káva, čaj, grog, polévka, guláš, párek v rohlíku…

WC, mytí: 3 mobilní toalety v centru, používejte jen toalety určené pro náš závod. V centru je i toaleta pro pracovníky areálu. Voda na mytí z cisterny, budou připraveny plastové lavory.

Dětská školka: Nebude zajištěna.

Vyvěšování výsledků: Průběžně v centru závodů.

Vyhlášení výsledků: Každý účastník kategorie HDR a HD10L obdrží drobnou odměnu po doběhu v cíli

Protesty: Doložené vkladem 400Kč hlavnímu rozhodčímu v termínu podle Pravidel OB buď osobně či e-mailem na adresu: pavlikovajitkabca@seznam.cz (sprint 1), eneradova@gmail.com (sprint 2).

Jury:

Michal Žejdlík – R3
Hovorka Ladislav – R3
Hanušová Petra – R3

Další informace: Veškeré informace najdete v ORISu
Sprint 1: https://oris.orientacnisporty.cz/Zavod?id=6410
Sprint 2: https://oris.orientacnisporty.cz/Zavod?id=6411
kob.lit@centrum.cz

Předpis: Závodí se dle platných Pravidel OB, Soutěžního řádu JO a Prováděcích pokynů k soutěžím JO
sekce OB pro rok 2021.

Hlavní funkcionáři: Sprint 1 Sprint 2
Ředitel závodu: Jan Kučerka Ředitel závodu: Jan Kučerka
Hlavní rozhodčí: Jitka Pavlíková (R3) Hlavní rozhodčí: Eva Neradová (R3)
Stavitel tratí: Jaroslav Nerad (R3) Stavitel tratí: Jiří Macek (R3)

Ochrana osobních údajů a fotografování:
Přihlášením se na závod každý účastník souhlasí se zveřejněním svých osobních údajů v platném formátu Českého svazu orientačních sportů – a to v podobě přihlášky, startovní listiny a výsledků na webu závodů a v informačním systém ORIS. V průběhu akce budou pořizovány zpravodajské fotografie a videozáznam pořadatelů sloužící k informování veřejnosti o proběhlém závodě, k vyúčtování dotací na akci apod. Dále zde mohou být pořizovány fotografie k osobní potřebě závodníků (jako vzpomínka na závody, pro propagaci pořádajícího klubu). Nesouhlas s fotografováním je třeba zřetelně oznámit fotografovi.

 

COVID info

udržujte odstup 2 metry, kde je to možné
využívejte dezinfekci z nádob v centru závodu
pokud se necítíte dobře, nenastupujte do závodu
zvažte svůj celkový zdravotní stav
dodržujte aktuální nařízení vlády ČR

Každý závodník musí na vyžádání předložit jedno z níže uvedených potvrzení.
- negativní PCR test na přítomnost nemoci Covid-19, ne starší než 7 dní, nebo
- negativní antigenní test na přítomnost nemoci Covid-19, ne starší než 72 hod, nebo
- završené očkování dle platného nařízení vlády, min. 14 dní po závěrečné dávce, nebo
- prodělání této nemoci v posledních 180 dnech.
Výše uvedené se nevztahuje na děti do dovršení 6 let.

 

Závody se konají na pozemcích města Litvínova, Lesů České republiky a dalších soukromých subjektů. Chovejte se, prosím, ohleduplně, abychom i v příštích letech mohli tyto prostory využívat.

Poděkování patří všem subjektům, které umožnily konání této akce: město Litvínov, Technické služby města Litvínov, a. s., Jednotka sdružení dobrovolných hasičů města Litvínova, Lesy ČR, s. p., Palivový kombinát, s. p., Státní pozemkový úřad Teplice, Sev.En Energy, a. s., Severočeská Teplárenská.

Velikonoční soustředění v září

Litvínovští malí orientační běžci opět díky podpoře Ústeckého kraje v podobě dotace z programu Sport 2020 mohli trénovat v atraktivním terénu nedaleko Máchova jezera. Opět klub vyrazil do již prověřeného Poslova Mlýna. Kvůli nouzovému stavu ovšem nevyjeli o velikonoční prázdniny, ale až těsně po letních prázdninách v termínu 4. - 6. září 2020. Po příjezdu na ně čekal první trénink, kde byly zapotřebí čelovky, protože se startovalo za tmy. V areálu bylo rozmístěno přes 20 kontrol, na dvou z nich byl navíc nelehký úkol. První prověřil jejich orientaci ve světových stranách. Výsledkem byl nápis KOB LIT. V druhém si děti procvičily znalosti v piktogramech.

V sobotu byly připraveny dva tréninky. Cílem letošního soustředění byl správný úchop mapy. Takový, aby děti měly stále palec na mapě v místě, kde se aktuálně nacházejí. Díky tomu se nebudou zdržovat hledáním na mapě, kde právě jsou. Techniku budou děti nadále trénovat i při tréninkách.

Po nedělním dopoledním tréninku byly připraveny po obědě závěrečné štafety i s dospělými, tentokrát opět v areálu kempu. Soutěživost mezi týmy byla doslova hmatatelná a podle znalostí (či spíše neznalosti) piktogramů si některé týmy zaběhly desítky „trestných“ metrů navíc.

Díky nejen dětem za jejich snahu, ale i všem dospělým, kteří dětem věnují svůj čas.

https://www.kr-ustecky.cz/

Poslův Mlýn byl pro soustředění rájem

Prázdniny se blíží mílovými kroky, je načase se rozhodnout, na které letní závody pojedete reprezentovat. Nejmladší členové oddílu mají za sebou soutředění nedaleko Doks v Poslově Mlýně, takže mají skvěle natrénováno. Soustředění se konalo i díky podpoře Ústeckého kraje, a to dotačního programu Sport 2019. Díky tomuto grantu jsme mohli pořídit také například dresy pro nové malé běžce, nové lampiony na kontroly a štípací kontrolní kleště na tréninky, startovací a cílové muší křídlo. Mrkněte na: https://www.kr-ustecky.cz/

Ale ještě zpět k soustředění: 

Kromě nových znalostí okolo mapování se litvínovští běžci také seznamovali se svými soupeři, a to z oddílu TJ Stadion Nový Bor. Díky Petře Hanušové se celé soustředění tematicky točilo kolem vody, což udělalo tréniky velmi zábavné a třeba hned u prvního tréninku se sběr perel stal velmi účinnou motivací být na kontrole první. Na běžce totiž čekal scorelauf, přičemž první na kontrole získal perlu. Při dalších trénincích sbírali běžci například vlasy, které po lese nechal vodník. Běžce jsme nenechali vydechnout ani večer. Po kompu běhali všichni a luštili tajenku, která se týkala nejen mapových značek. Mimochodem - kdo si pamatuje, co znamená ekvidistance? V sobotu byly náročnější tréninky, jen tak tak jsme stíhali oběd a večeři. Po večeři karneval a opékání buřtů. Nedělní dopoledne se mezi sebou utkaly štafety, byl to tvrdý boj. Moc se těšíme na příští rok, kdy bychom opět rádi na soustředění vyjeli. A teď už je jen na běžcích, aby své zkušenosti zúročili při závodech. 

Magická třináctka

 O víkendu se uskutečnilo Mistrovství České republiky v horském orientačním běhu. Běžci se letos museli popasovat s náročným terénem, protože lokalita dala za pravdu názvu soutěže. Závody se konaly v našich nejvyšších horách a centrem byly krkonošské Herlíkovice a Vrchlabí. Litvínovskou stopu v lesích zanechali pravidelní reprezentanti oddílu v této soutěži Klára a Libor Pavlíkovi. První den byli na trati bez deseti minut pět hodin a vyběhli si v kategorii HD 40 sedmnáctou příčku. V neděli pak zaběhli desátý nejrychlejší čas, což je posunulo na konečnou třináctou pozici.

Trénink 1. 11.

 Ve čtvrtek 1. listopadu budeme mít krásné počasí. Celý trénink tedy budeme venku. Těšíme se na všechny ;-)

Trénink 11. 10.

 Opět máme objednané naprosto úžasné počasí. Čekají nás dva okruhy, nezapomeňte dát dětem vhodnou obuv.

trénink 4.10.

 Předpověď počasí na zítřejší trénink (4.10.) je velice příznivá, rozhodně si půjdeme zaběhat ven, trénink zakončíme opět v tělocvičně. Dejte dětem ven i nějaké větrovky, případně si je můžou odložit u mě do kočárku.

trénink 27. 9.

 zítřejší trénink (27.9.) bude probíhat jak venku - proběhneme si trať z minulého týdne, na kterou jsme se kvůli požáru Celia nemohli vydat, budeme ale i v tělocvičně - kde se děti budou učit otáčet mapku v bludišti. Prosím dejte dětem obuv ven i do tělocvičny (stačí cvičky, případně bačkory). Trénink mimořádně končí v 17.15!

Kroužek orientačního běhu

kdy: každý čtvrtek od 16.00 do 17.30 (začínáme 20. září 2018)

kde: scházíme se v tělocvičně ZŠ Jeřabinka – Sklářská 81, tréninky probíhají dle počasí i venku

proč orienťák: Orientační běh je sport, kde musíte skloubit běh s myšlením. Věnují se mu děti od nejútlejšího věku až po aktivní devadesátníky – malí, velcí, tencí, tlustí – orienťák je úžasný v tom, že se mu může věnovat kdokoliv.

co se naučíme: naučíme se číst mapu, používat buzolu, orientovat se v prostoru, pohybovat se v terénu, naučíme se, že i když se ztratíme, vždy se dokážeme najít

co potřebujete: jedny boty na ven, jedny do tělocvičny, sportovní oblečení

co nabízíme navíc:   trénink jen jednou týdně,

závody jsou od dubna do října, vyberete si, kdy a kam chcete jet a kolik jich chcete absolvovat,

chce váš školák chodit na orienťák a vy byste museli s mladším sourozencem čekat, než trénink skončí? Přidejte se k nám – připojte se i s mladším dítkem a hrou poznáte orientační běh, tak jako ho poznávají děti orientačních běžců

pořadatel: Klub orientačního běhu Litvínov, z.s. a Základní škola a Mateřská škola Jeřabinka

příspěvek: 600 Kč na pololetí

trenéři: Jitka Pavlíková, Romana Kučerková (obě trenérská licence T3)

informace: Jitka Pavlíková, pavlikovajitkabca@seznam.cz, 732 426 309, www.kob-litvinov.cz

 

Světový den OB v Litvínově hned třikrát

Už potřetí si Litvínovští mohli vyzkoušet orientační běh. Číslovka tři se pořadatelům z KOB Litvínov velmi líbila, proto uspořádali hned tři závody. Při prvním a třetím závodě se s nástrahami fáborkové trati skvěle popraly děti z litvínovských mateřinek. Na trať v sousedství hamerské školy a následně i v parku kolem bývalého Pilařského rybníka se postupně vydalo hned 120 dětí. To je pro nás rekordní účast! Ještě více nás těší, že některé děti nastoupí v září do nově otevřeného kroužku orientačního běhu, který KOB Litvínov bude pořádat ve spolupráci se ZŠ Jeřabinka v Hamru.

 

Prostřední závod se konal v rekreačním parku Nové Záluží. Pořadatelé připravili orientační scorelauf, tedy závod s volným pořadím kontrol. Úkolem běžců/cyklistů/bruslařů/kočárkářů bylo v co nejrychlejším čase posbírat 12 kontrol rozmístěných po celém parku. Orientovali se podle plánku parku, který KOB Litvínov dostal v dostatečném množství od propagačního oddělení litvínovské radnice. Zajímavostí určitě je, že právě tento prostor si KOB Litvínov nechá na podzim zmapovat podle mapového klíče určeného přímo pro orientační běh.

 

Dohromady se na všechny tři trati vydalo 152 sportovců, což je pro nás pro příští rok velký závazek. Překonáme opět hranici 150 účastníků? Snad ano. Komu se však nechce čekat celý rok a rád by zase něco z „kuchyně orientačních běžců okusil“, může se těšit na přehlídku oddílů při Svatomichaelských slavnostech 27. září.

Světový den orientačního běhu 2017

Datum: 24.5.2017

Čas: 14:00 -16:30 hod

Místo: Litvínov – Hamr, hřiště u základní školy

 

Přijďte si 24. května vyzkoušet orientační běh a připojte se ke světovému dni orientačního běhu. V okolí hamerské školy bude připravena trať pro začátečníky a labyrint. Dorazit můžete kdykoli mezi 14:00 – 16:30. Proběhnout se nebo jen projít mohou všechny věkové kategorie.

Běh kolem jezera

Fotogalerie, Mostecký deník, Výsledky

 

11km - Muži A (19-39let / ročník 1997-1977)
23.     Macek Jiří     00:52:33.4
35.     Nerad Jaroslav     00:55:25.9
39.     Kučerka Jan     00:57:30.2

11km - Muži C (nad 55let / ročník 1960 a starší)
6.     Pavlík Miroslav    00:58:01.4

11km - Ženy D (19-39let / ročník 1997-1977)
7.     Neradová Alena    00:57:07.2

Bludiště nadchlo malé i velké

O svátečním dnu se v rámci Svatomichaelských slavností konal Minifestival sportu 2016. Ve Voigtových sadech se široké veřejnosti mohly představit litvínovské sportovní oddíly. Takovou příležitost si nenechal ujít ani Klub orientačního běhu Litvínov.

 

Pořadatelsky jsme se skvěle vypořádali s omezeným prostorem i tím, že nepůjde o klasický orienťák v lese. Evča vybrala perfektní bludiště s pěkně rozmístěnými kontrolami. Stačilo pár stojanů, x metrů mlíka, jednoduchá mapka. Nic náročného, přesto efektního a velmi líbivého. Během dopoledne, kdy jsem vysvětlovala malým i velkým závodníkům, co je v bludišti čeká, a následně vybírala mapku zpět, mi hned několik lidí řeklo, jak je to úžasné a škoda, že to není každý víkend.

 

Minifestival sportu s naším bludištěm sice každý víkend není, nicméně závody jsou celé jaro, léto i podzim, téměř o každý víkend. Kdo by tedy z případných zájemců chtěl, v kalendáři závodů si může vybrat závody, kam by chtěl jet, v kontaktech oslovit některého z členů oddílu a vše potřebné se dozví. Trénovat děti sice momentálně není v našich silách, řada lidí by však mohla ocenit, že nemusí třikrát týdně děti někam vozit. Naopak závody jsou skvělou příležitostí pro celou rodinu vyrazit na výlet, vyzkoušet něco nového a poznat atmosféru opravdových orientačních závodů Ještědské oblasti.

 

PS: Zkuste se najít ve fotogalerii, kterou připravila Alena Pavlíková, fotky jsou super!

Světový den orientačního běhu

Datum: 11.5.2016

Čas: 14:00 -16:30 hod

Místo: Litvínov – Hamr, hřiště u základní školy

Přijďte si 11. května vyzkoušet orientační běh a připojte se ke světovému dni orientačního běhu. V okolí hamerské školy budou připraveny různě dlouhé tratě pro začátečníky. Přijďte kdykoli mezi 14:00 – 16:30. Proběhnout se nebo jen projít mohou všechny věkové kategorie.

Sjezdovku ovládnou běžci s mapou

V sobotu (3.5.2014) bude mezibořská sjezdovka, okolní les a nakonec i část města Meziboří patřit orientačním běžcům. Klub orientačního běhu Litvínov však zve na závody i širokou veřejnost, která se ráda projde krásnou přírodou, přičemž pro rodiny s dětmi je připravena fáborková trať. Litvínovští orienťáci připravili na sobotu hned dva závody v rámci žebříčku Ještědské oblasti. Ráno se běží krátká trať, odpoledne sprint, který závodníky zavede i do města, což je divácky atraktivní. Centrum závodů je po celý den přímo na sjezdovce, kde se nachází i start a cíl.

„Uvítáme sportovní nadšence, kteří si chtějí orienťák vyzkoušet. Připravili jsme pro ně trať P2, je fyzicky i mapově nenáročná. Pokud se doma popotahujete, zda mají lepší orientační smysl ženy, či muži, máte jedinečnou šanci si to ověřit,“ láká s trochou nadsázky lidi do lesa ředitel závodu Jan Kučerka.

Kdo si chce užít pobyt venku s rodinou, pro toho je připravena fáborková trať HDR. „Zvládnou ji obejít i ty nejmenší děti. Rodiče, pokud si troufnou, navíc s nimi nemusejí obejít celou vyfáborkovanou trasu, ale podle mapy si trať zkrátit. Ta je totiž úmyslně postavená tak, aby se děti učily základům orientace a vyhnuly se oklikám,“ podotýká Kučerka.

Pro dopolední závod je nutné se přihlásit na prezentaci do 9.30 hodin. Start začíná o hodinu později. „Na fáborkovou trať a příchozí trať mohou startující vyrazit do lesa libovolně mezi půl jedenáctou a dvanáctou, obsluha na startu si zapíše čas, ve kterém soutěžící vyběhli, navíc se závodí s elektronickými čipy, které průběh závodu zaznamenávají,“ dodává ředitel.

Pokud si chtějí závodníci vyzkoušet i odpolední sprint, přihlásit se musejí na prezentaci v čase 13.00 až 13.30 hodin. Start je od půl třetí. U tohoto závodu však již není fáborková trať pro rodiny s dětmi, jen pro příchozí P2. „I tu však mohou rodiny absolvovat společně, rodiče však budou muset opravdu sledovat mapu, trať je však velmi jednoduchá. Pokud si budou chtít rodiče zkusit sprint či krátkou trať sami, jako pořadatelé zajišťujeme po dobu závodu hlídání dětí, tzv. školku ve stanu, kde si děti zatím mohou hrát,“ vysvětluje vedoucí litvínovského oddílu Alena Neradová.

Protože jsou děti téměř neunavitelné, přímo na sjezdovce je postaven dvou set metrový minizávod s pěti kontrolami nejen pro úplně nejmenší caparty.

Startovné pro fáborkovou trať HDR činí 40 Kč, pro příchozí trať P2 vybírají pořadatelé 60 Kč. Pro závod dostanou závodníci speciální elektronický čip, za nějž při prezentaci zaplatí zálohu 700 Kč, ta jim však bude po vrácení čipu okamžitě vyplacena zpět.

„Závody pořádáme za každého počasí, díky vstřícnosti Baníku Meziboří můžeme využít celý areál sjezdovky a závodníci určitě rádi využijí možnosti zahřát se, či se naopak osvěžit nápoji či jídlem, které bude prodávat obsluha restaurace u sjezdovky,“ uzavírá Kučerka.

Jitka Pavlíková

Výsledky mapového tréninku

 Dne 28.9.2013 proběhl za krásného slunečného počasí trénink otevřený pro veřejnost. Celkem se zúčastnilo 24 závodníků. Poté, co si orientační běh připomněli na nejkratší trati, vyrazila většina z nich i na trať delší. A jak to celé dopadlo?

 

T1 - 0,4 km
1.	Alblová Denisa	6:54
2.	Albl Jan Tomáš	7:20
3.	Kučerka Radek	7:27
T2 - 1,6 km
1.	Kučerka Radek	25:30
2.	Šimer Ondra + Adam	34:00
3.	Moutvičková Jitka	36:05
T3 - 2,1 km
1.	Nerad Jára	16:39
2.	Kučerka Honza	18:01
3.	Kučerka David	20:01

 

Děkujeme všem za účast a těšíme se na viděnou na dalším závodě pořádaném KOB Litvínov. Třeba už v květnu na oblastním žebříčku, který bude rovněž na Meziboří.

 

Celkové výsledky

 

Fotogalerie

 

Oficiální mapový trénink pro veřejnost 28.9.2013

V sobotu 28.9.2013 zveme všechny příznivce orientačního běhu na oficiální mapový trénink otevřený pro veřejnost.

 

Shromaždiště:	SKI areál Meziboří, dolní část sjezdovky, 50°37'31.353"N, 13°35'32.309"E, zde V případě nepříznivého počasí bude k dispozici stan (modrý tunel) k uschování věcí
Parkování:	je možné využít parkoviště v blízkém okolí SKI areálu
Prezentace:	na místě mezi 9.45 - 11.30 hod.

Přihlášky:

do 27. 9. 2013, 20:00 na e-mail: alena.neradova@gmail.com, nebo přímo na místě v den tréninku, startovné zdarma

Více informací zde

 

Výsledky závodu pro veřejnost

Krátká trať A - 600m, 8 kontrol

1, 08:01 - Lukáš Raitr
2, 08:47 - Jakub Raitr
3, 09:06 - Matyáš Raitr
4, 12:59 - Samuel a Šimon Koláčkovi
5, 14:28 - Tobiáš Pavlík
6, 16:43 - Adam Šimmer
7, 17:25 - Ondřej Šimmer
8, 21:14 - Verunka Hurtová

Dlouhá trať B - 1600m, 13 kontrol

1, 17:43 - Jitka Pavlíková
2, 26:02 - Matyáš Raitr
3, 26:41 - Eva Neradová
4, 28:17 - Ondřej Moutvička
5, 32:40 - Jakub Raitr
6, 34:41 - Ondřej Šimmer
7, 37:17 - Samuel a Šimon Koláčkovi
8, 38:59 - Lukáš Raitr
9, 48:40 - Klára Pecová
10, 49:40 - Jitka Moutvičková
11, 51:35 - Radek Kučerka

Oficiální mapový trénink pro veřejnost 29.6.2013

V sobotu 29.6.2013 v 10:30 proběhne v Litvínově u Hamerské základní školy mapový trénink pro veřejnost.

 

Start na hřišti kousek od Hamerské základní školy (http://www.mapy.cz/s/7BZo)

Na výběr dvě tratě: 2+ (s doprovodem rodiče) a 10+.

Na některých kontrolách bude nápomocen člen KOB Litvínov pro pomoc s orientací v terénu :)

Bližší informace ke stažení

 

Oblastní žebříček číslo jedna

První oblastní závod pořádal oddíl TJ Turnov v Drhlenech na mapě Kančí zoubek v sobotu 6.4.
V lese to místy ještě klouzalo, ale jinak to bylo velmi příjemné proběhnutí.
Nejlepšího umístění na krátké trati dosáhla Alena (D55), byla pátá. Ostatní Litvínováci doběhli
v druhé polovině startovního pole.

Následující sobotu pořádá OK Doksy dva závody, oblastní žebříček na krátké trati a
oblastní mistrovství ve sprintu. (jjk)

LIT CUP 5. - middle

Letošní první rankingový závod s koeficientem 0,00 se uskutečnil za sobotního větrně deštivého počasí. To však neodradilo závodníky, aby se vydali do téměř neprozkoumané části naší mapy, čelit všem jejím nástrahám. Start stavitel Olaf umístil do zhruba poloviny mezibořské sjezdovky, cíl o značné množství výškových metrů níže, vedle tenisových kurtů. Ještě, že se neběželo naopak :)

Letošní první rankingový závod s koeficientem 0,00 se uskutečnil za sobotního větrně deštivého počasí. To však neodradilo závodníky, aby se vydali do téměř neprozkoumané části naší mapy, čelit všem jejím nástrahám. Start stavitel Olaf umístil do zhruba poloviny mezibořské sjezdovky, cíl o značné množství výškových metrů níže, vedle tenisových kurtů. Ještě, že se neběželo naopak :) Terén byl pěkný, jen bude brzo téměř neprůběžný díky všude rostoucím ostružinám. Trať měřila 5,1 km, převýšení 220 m, 20 kontrol. Výsledky: 31:33 Farmář Olaf 54:49 Ája 60:46 Libor 61:50 Jarda 65:43 Honza 70:32 Honza E. 85:48 Miloš Děkuji Áje za přípravu podkladů pro článek.

Portugal O Meeting 2012

Portugalskou premiéru po boku mistrů světa jsme si prožili spolu s Járou na tradičně největších zimních závodech Portugal O Meeting. Na týdenní soustředění až na pobřeží Atlantického oceánu jsme vyrazili převážně s Turnovákama. Během jednoho týdne jsme absolvovali 5 tréninků a 4 etapy zmíněného závodu, což představovalo opravdu velkou porci kilometrů i mapových zkušeností. Jako vždy se běhalo ve skvělých terénech i na kvalitních mapách. I proto se každoročně sjíždí na jih kolem 2000 běžců včetně několika reprezentací. Ale letos platilo víc než kdykoliv dříve, že chybami se člověk učí, protože náročnost byla extrémní. Já jsem skončila 2. v D21A a Jára 4. v H21B. Pro představu náročnosti přikládám GPS analýzu Járovi třetí etapy, která se mu zrovna moc nepovedla, ale byla ze všech nejtěžší. Samotný Thierry Gueorgiou přirovnal portugalský les k jeho oblíbenému Finsku :) Mapa v plném rozlišení

LIT CUP 4. - trénink zaměřený na dlouhé postupy

Osobně jsem byl připraven na 8-10 kontrol na pravé části mapy, ale protože jsem si nezvykle nepřečetl mail, byl jsem docela překvapen. Při běhání na mapě mám nejradši krátké postupy bez nutnosti přemýšlet, tzn.nedělního tréninkového odpoledne bylo pravým opakem :).

Termínovka 2012

Doplněna termínovka na letošní rok. Postupně dodám podrobnější info k jednotlivým závodům. Přihlásit se už můžete mj. na Jarní skály, první závod sezóny a Velikonoce ve skalách, kde je snížené startovné pro přihlášky do konce února.

Běh Bezručovým údolím 2012

V neděli 15. ledna se dva stateční bruslaři a jedna bruslařka vydali bruslit do Chomutova. Pořadatele připravili kluziště o délce 5 km, které se jelo směrem tam mírně do kopečka a zpět tudíž mírně z kopečka. Povinně se padalo jen na obrátce, na trati se kupodivu nikdo vážně nezranil a dokončilo všech 170 bruslařů. Vyhrál bruslař Dlabaja za 33:40, na 35. místě doklouzal Jára v čase 48 minut a mezi krasobruslařkami skončila Ája 10. za 53 minut. Výsledky.

PZL - Opět na kozla!

V sobotu 7. ledna jsme se zúčastnili spolu s dalšími 160 lidmi tradičního a věhlasného závodu ve Velkých Popovicích. Řídil ho velký kozel Dan Šafka, od kterého si největší drsoni, kteří běželi kategorii A (15 km) vybíhali místní pivo. Já jsem běžela kategorii B - 9 km a vyběhla si 3. místo za Ivčou a Martinou Bochenkovými. Konkurence na závodech byla opravdu solidní. Tomáš vyhrál chlapské B (tzn. mou kategorii :)) před Losmanem a Rusým. Tak příště snad zase v Áčku jako v některém z minulých ročníků! Mapa s GPS postupy v mém mapovém archívu.

Výsledky silvestrovského závodu - 2011

Ája - 37b, 27:10 Tomáš - 35b, 24:12 Kuči - 35b, 29:31 Jiří - 34b, 28:54 Jára - 30b, 24:08 Igor - 29b, 29:45 Jíťa - 20b, 28:07 Libor - 17b, 29:46 Eva - 15b, 34:22 Alena - 12b, 28:28 Mapy s postupy v galerii

Veselé Vánoce a šťastný rok 2012

všem orienťákům

Trénink 15.1.

Po několika dnech teplého počasí zbyl v lese jen zlomek sněhové pokrývky, která tam byla přesně před týdnem. Takže trať mapového tréninku byla rychlejší, než bylo plánováno.

Letošní první mapový trénink byl postaven jako první úsek štafet, nechyběl tedy ani hromadní start. Delší variantu běželo 6 borců. V první polovině trati byly tři ze čtyř úseků farstované. Zbylých pět kontrol měli všichni shodné. Ostatní účastníci měli kratší variantu délkově úzpůsobenou jejich předpokládaným schopnostem. Vítězem se po výborném výkonu stal David, který jen o pár vteřin porazil Broňu a Igora. V rychlém sledu pak za nimi doběhli Jarda, Alena a Eva. Pořadí: 1. David (L) 2. Broňa (L) 3. Igor (L) 4. Jarda ml. (L) 5. Alena (K) 6. Eva (K) 7. Zdenda (L) 8. Jitka + Jitka (K) 9. Libor (L) 10. Luky + Roman (K) 11. Míra B. (K)

4. Oblastní závod JO

Byly spuštěny stránky 4. závodu Ještědské oblasti, který se poběží v neděli 25.4. v Litvínově. lit.ine.cz

Byly spuštěny stránky 4. závodu Ještědské oblasti, který se poběží v neděli 25.4. v Litvínově. lit.ine.cz

Termínovka 2010

V kalendáři byly doplněny termíny hlavních závodů v tomto roce. Postupně budou aktualizovány i odkazy na informace o závodech.

V kalendáři byly doplněny termíny hlavních závodů v tomto roce. Postupně budou aktualizovány i odkazy na informace o závodech.

PF 2010

Přejeme všem příznivcům orientačního běhu krásné Vánoce a v nadcházejícím roce hodně štěstí, zdraví, lásky a pohody.

Oblastní žebříčky 17./18.10.

Víkendové závody TJN v Jablonci a VLI v Rudolfově byly zrušeny, případný náhradní termín bude upřesněn. Aktualizace: 16.10. - závod VLI zrušen bez náhrady

Víkendové závody TJN v Jablonci a VLI v Rudolfově byly zrušeny, případný náhradní termín bude upřesněn. Aktualizace: 16.10. - závod VLI zrušen bez náhrady

Nové fotografie

Do fotogalerie byly přidány fotky z ŽB v Plasech, PŽ ve Sklárně a pár obrázků z prostoru nové mapy.

Do fotogalerie byly přidány fotky z ŽB v Plasech, PŽ ve Sklárně a pár obrázků z prostoru nové mapy.

Oddílová schůze

V pátek 25.9. v 19:30 začíná u Broni na zahradě oddílová schůze.

V pátek 25.9. v 19:30 začíná u Broni na zahradě oddílová schůze.

Sklárna 2009

Komu se nechce jet v sobotu 26.9. do Doks, tak se může přihlásit na pražský žebříček PGP ve Sklárně - Sklárna 2009. V sobotu (krátká, sprint), neděle (klasika). Ubytování je možné přímo ve Sklárně (do vyčerpání míst zajišťuje pořadatel) nebo v Poustkách (373 395 211, paní Fajtová).

Komu se nechce jet v sobotu 26.9. do Doks, tak se může přihlásit na pražský žebříček PGP ve Sklárně - Sklárna 2009. V sobotu (krátká, sprint), neděle (klasika). Ubytování je možné přímo ve Sklárně (do vyčerpání míst zajišťuje pořadatel) nebo v Poustkách (373 395 211, paní Fajtová).

Tak už je to tady...

Doplnění termínovky

Do seznamu ostatních akcí byl přidán odkaz na teplický přebor na krátké trati a následující přebor ve sprintu.

Do seznamu ostatních akcí byl přidán odkaz na teplický přebor na krátké trati a následující přebor ve sprintu.

Štafety - Dachova - ticho před bouří

Už je to skoro za dveřmi a doufám, že se na to každý těší. Podle délek mužských štafet by to měla být rovina a snad žádně těžké dohledávky (pokud ano, tak budem dokončovat po odpolední siestě :) ). Vzhledem k tomu, že hlavní štafety jsou 4 členné, bude postavena jedna normální a jeden mix. Na podzim už bude klasika (3 členné) a věřím, že od nás poběží dvě rovnocenné pánske štafety a jedna dámská. Po zkušenostech neočekávám žádné hvězdné výsledky, ale nabrání zkušeností (pokud by se zadařilo, určitě bych chtěl postavit aspoň jednu štafetu do Moravské Třebové v květnu). Pro rozestavení existuje hodně variant a možná se ještě změní. Muži 1.Jiří - mohl by se udržet na slibné pozici a předávat na druhý nefarstovaný úsek 2.Jára - nebudou farsty a krátký úsek 3.Honza - původně chtěl rozbíhat, ale chci aby si to vyzkoušel i někdo jiný (a byl obětován na nejdelší úsek) 4.Broňa (já) - poslední jsem ještě nešel (a případně rád ponesu oddílovou vlajku :))) ) Mix 1.Libor - nevím jestli bude vyhovovat rozbíhání 2.David - nefarstovaný úsek, mohl by se udržet a bude to bez úvodních zmatků 3.Jíťa - sice delší o kilák než David, ale chci, aby si David testnul případný souběh s někým jiným.

Už je to skoro za dveřmi a doufám, že se na to každý těší. Podle délek mužských štafet by to měla být rovina a snad žádně těžké dohledávky (pokud ano, tak budem dokončovat po odpolední siestě :) ). Vzhledem k tomu, že hlavní štafety jsou 4 členné, bude postavena jedna normální a jeden mix. Na podzim už bude klasika (3 členné) a věřím, že od nás poběží dvě rovnocenné pánske štafety a jedna dámská. Po zkušenostech neočekávám žádné hvězdné výsledky, ale nabrání zkušeností (pokud by se zadařilo, určitě bych chtěl postavit aspoň jednu štafetu do Moravské Třebové v květnu). Pro rozestavení existuje hodně variant a možná se ještě změní. Muži 1.Jiří - mohl by se udržet na slibné pozici a předávat na druhý nefarstovaný úsek 2.Jára - nebudou farsty a krátký úsek 3.Honza - původně chtěl rozbíhat, ale chci aby si to vyzkoušel i někdo jiný (a byl obětován na nejdelší úsek) 4.Broňa (já) - poslední jsem ještě nešel (a případně rád ponesu oddílovou vlajku :))) ) Mix 1.Libor - nevím jestli bude vyhovovat rozbíhání 2.David - nefarstovaný úsek, mohl by se udržet a bude to bez úvodních zmatků 3.Jíťa - sice delší o kilák než David, ale chci, aby si David testnul případný souběh s někým jiným.

Sezóna 2009

Aktualizovány termínovky pro rok 2009.

Aktualizovány termínovky pro rok 2009.

Hungaria cup 2009

Letošní ročník Hungaria cupu je pojat jako doprovodné závody k mistrovství světa v OB, které je pořádané v maďarském Miskolci v době 16. - 23. srpna. Čeká vás šest etap ve stejných terénech jako MS, doprovodné závody jako GPS Night race, Mobile-O nebo Mikrosprint a spousta dalších nevšedních zážitků. Navíc je Miskolc proslulý svými termálními lázněmi přímo v jeskyni, takže bude možnost naložit se po závodech do horkých pramenů a trochu si odpočinout. Ubytování navrhuji přímo ve WOC vesničce na kolejích, kde je možné objednat si i snídaně a večeře. Doprava vlastními auty. Termín přihlášek je do 31.1. za nejnižší startovné, pak už se připlácí. Přihlášku udělám hromadně, dejte mi vědět nejlépe do 28.1. na mail. V případě dotazů klidně pište, do pondělka 12.1. můžete i volat. Více informací máte tady nebo přímo na stránkách závodů.

Výsledky 3. závodu litvínovské vánoční ligy - SCORELAUF

1. Míra (soused) 5:34, 29b 2. David 4:03, 24b -> 23b 3. Honza 3:52, 22b 4. Jára 4:03, 23b -> 22b 5. Ája 4:00, 21b 6. Evča 4:26, 20b -> 18b 7. Jíťa 3:08, 15b 8. Jiří 3:50, 13b 9. Sluníčko 6:44, 14b -> 11b 10. Míra (táta) 3:58, 8b Na výsledkách se projevil značně zdravotní stav, ale doufám, že všichni běhali s radostí....

1. Míra (soused) 5:34, 29b 2. David 4:03, 24b -> 23b 3. Honza 3:52, 22b 4. Jára 4:03, 23b -> 22b 5. Ája 4:00, 21b 6. Evča 4:26, 20b -> 18b 7. Jíťa 3:08, 15b 8. Jiří 3:50, 13b 9. Sluníčko 6:44, 14b -> 11b 10. Míra (táta) 3:58, 8b Na výsledkách se projevil značně zdravotní stav, ale doufám, že všichni běhali s radostí....

Doplnění rozpisu na 3. závod litvínovské vánoční ligy

Druh: Scorelauf s obodovanými kontrolami a s vyznačeným zakázaným prostorem Celkem bude rozmístěno 13 kontrol (8x 1bod, 2x 2body, 1x 3body, 1x 7bodů, 1x8bodů) Limit: 4 minuty, nedodržení limitu -> za každých 15s -1 bod (ti co nedrží mapu každý den v ruce mají limit 6min) Start: Intervalový po 4 minutách (na startu si budete moci prohlédnout mapu 45s před startem) Převýšení: jaké si ho úděláte, takové ho budete mít...ale max. 40m :) p.s.: bude tma - tzn. ti co mají čelovku si jí vezmou, aby alespoň viděli na mapu...

Druh: Scorelauf s obodovanými kontrolami a s vyznačeným zakázaným prostorem Celkem bude rozmístěno 13 kontrol (8x 1bod, 2x 2body, 1x 3body, 1x 7bodů, 1x8bodů) Limit: 4 minuty, nedodržení limitu -> za každých 15s -1 bod (ti co nedrží mapu každý den v ruce mají limit 6min) Start: Intervalový po 4 minutách (na startu si budete moci prohlédnout mapu 45s před startem) Převýšení: jaké si ho úděláte, takové ho budete mít...ale max. 40m :) p.s.: bude tma - tzn. ti co mají čelovku si jí vezmou, aby alespoň viděli na mapu...

Sumarizace sranda závodu - 2. závodu litvínovské vánoční ligy

Sešli jste se v hojném počtu, aby bylo možno postavit dvě téměř vyrovnaná družstva (samá elita ;)). Pro nepřítomné přikládám soupisku družstev, která zároveň odpovídá startovnímu pořadí. Team Q David, Jíťa, Alena, Evča, Indián Team G Jára, Ája, Libor, Romana, Kuči Závod dobře rozeběhl Jára, který přinesl družstvu docela slušný náskok, který se do konce klání nepodařilo druhému družstvu stáhnout. Další tři úseky byly značně vyrovnané a bohužel již nedocházelo k těsným kontaktům mezi teamy. Pro zdramatizování jsem poslední úseky v podání Indián versus Kuči vyslal na oba úseky s výměnou map. V prvním okruhu posledních úseků se oba závodníci otrkávali s mapou a terénem a nedošlo k viditelnému rozdílu. Po výměně mapy, kdy na Honzovi byla znát lehká únava a Jiří zářil úsměvem a bojovností, Indián začal znatelně zrychlovat a Honza zpomalovat. Kdyby byl závod ještě o chloupínek delší, mohlo se rozhodovat na cílové rovince, ale překvapení se nakonec nekonalo a Honza uhájil výhru teamu G. Děkuji všem za účast...

Výsledky 1. závodu litvínovské vánoční ligy

R10	R16	R21
1. Ondra 57:47	1. Zdenda 55:19	1. Indián 60:07
2. Máťa 58:15	2. Alena 59:26	2. Kuči 67:29
	3. Roman 97:42	3. Ája 82:18
		4. Jíťa 85:43
		5. David 86:05
		6. Jára 89:40
		7. Evča 104:04
		8. Libor 105:41

Doplnění rozpisu na 1. závod litvínovské vánoční ligy + startovka

R10 ... 2,5km ... 110m ... 6 kontol R16 ... 3,9km ... 160m ... 11 kontrol R21 ... 6,6km ... 255m ... 17 kontrol převýšení berte s rezervou...vrstevnice občas splývají, takže jsem spíš přidával...a navíc na Kolibě toho moc po rovině nepostavíte... mapy a průkazky vodovzdorně upraveny... R21 bude mít výměnu mapy a možnost občerstvení R10 bude moci občerstvovačku využít také Startovka R21 00 ... David 04 ... Evča 08 ... Jára 12 ... Ája 16 ... Kuči 20 ... Jíťa 24 ... Indián R 16 18 ... Alena 22 ... Zdenda 26 ... Roman ostatní asi dle příchodu...

PF 2009

Příjemné prožití vánočních svatků a šťastný nový rok všem příznivcům orientačních sportů přeje KOB Litvínov.

Rozpis na 2. závod litvínovské vánoční ligy

Druh: družstva ve sprintu...doufám, že bude sudý počet...pokud ne, tak jeden poběží 2x... Datum : Neděle 28.12.2008 Místo: Litvínov - Hamr, u Honzovo rodičů Terén: Všichni to snad znáte... Start: 00 - 9:00 Přihlášky: mailem, nebo v ostatních akcích Startovné: === Systém ražení: děrovačka Mapa: Hamr 2008, 1:5 000 Funkcionáři: Ředitel závodu: Já, Hlavní rozhodčí: Já, Stavitel tratí:Já Seznam přihlášených

Oddílová předvánoční schůze

Předběžně je naplánovaná na pátek 19.12.2008 na 20:00. Chtěl bych probrat : - prostory pro nové mapy - štafety na příští rok - plány na případnou organizaci závodů - kdo co může nebo nemůže - termíny tréninků - aby mohl chodit každý kdo má zájem Schůze se koná u nás Na Kopci.

Kam vyrazit přes zimu?

Zimní příprava už je v plném proudu a pro ty, kteří si chtějí bezhlavé točení kilometrů zpestřit nějakým závodem na zajímavé mapě se jako ideál nabízí Pražská zimní liga. Pro nás to nebývá ani tak moc daleko, tak by určitě bylo dobré se domluvit a občas by aspoň jedno auto mohlo vyrazit mezi lidi. Jedním z prvních a určitě hodně zajímavých závodů bude Praga Magica pořádaná Jéňou Švábem přímo v centru Prahy. Rozhodně se nemusíte bát, že byste jeli tak daleko jen kvůli nějakému sprintu. Předpokládám, že to bude něco delšího, Praha je docela velká. A navíc je to dobrý trénink na příští rok do Benátek :o) Další hodně zajímavý závod určitě jako každý rok připraví Fanda Pašek. U toho je důležité se buď chytit někoho hodně dobrého (a hlavně chytrého) a nebo pořádně zapojit vlastní mozek. Mě osobně to nikdy moc nešlo :o) Termínovku závodů a veškeré potřebné informace naleznete na stránkách pražské zimní ligy . Kdyby vás neuchvátily závody PZL, pak se nabízí ještě několik termínů Bor Cupu, jehož závody jsou také vydařené. Sice jsem nikdy na žádném nebyla, ale mám zkušenosti ze soustředění ;) Termínovku najdete tady .

Rozpis na 1. závod litvínovské vánoční ligy

Druh: klasická trať Datum : Sobota 27.12.2008 Místo: Litvínov - Hamr, u vodárny Terén: Všichni to snad znáte... Start: intervalový, 00 - 10:00 Kategorie: R10, R16, R21 R10 ... 2,5km R16 ... 3,9km R21 ... 6,6km Přihlášky: mailem, nebo v ostatních akcích Startovné: budu o něm přemýšlet :) Systém ražení: děrovačka Mapa: Koliba, 1:10 000 Funkcionáři: Ředitel závodu: Já, Hlavní rozhodčí: Já, Stavitel tratí:Já Seznam přihlášených

Rozpis na 3. závod litvínovské vánoční ligy

Druh: Scorelauf s povinnými úseky Datum : Středa 31.12.2008 Místo: Litvínov - Hamr, tam kde teď bydlím Terén: Velmi dobře průběžný, pozor na srnky Start: intervalový, 00 - 20:00 nebo 21:00 Kategorie: jenom jedna cca 1-2km Přihlášky: mailem, nebo v ostatních akcích Startovné: budu o něm přemýšlet :) Systém ražení: děrovačka Mapa: Na kopci 2008, 1:2500 nebo 1:5000 Funkcionáři: Ředitel závodu: Já, Hlavní rozhodčí: Já, Stavitel tratí:Já Seznam přihlášených

Seminář trenérů a rozhodčích

Stejně jako každý rok je i letos pořádán Seminář trenérů a rozhodčích, tentokrát v termínu 21.-23.11.2008. Vzhledem k tomu, že místo konání je tentokrát zvoleno celkem příznivě i pro nás - Želiv, Klášter premonstrátů (90 km od Prahy), tak účast vřele doporučuji. Nejen že se dozvíte nějaké novinky ze světa OB, ale rozhodně to bude i přínosem pro vaše tréninky, které brzo začnou :) Přihlaštujte se přímo na stránkách semináře http://ob.tmapserver.cz/seminar2008/ do 5.11.2008. Cena je 990 Kč.

Pravidelné tréninky

Po skončení sezóny (po posledních oblasťácích) se začíná pravidelně běhat. Předběžně v sobotu kolem 15:30 (pokud by vyhovovalo spíš dopoledne, tak bych se podřídil většině) a v neděli někdy v podvečer výklus. Pokud by měl někdo zájem, tak chodím s bráchou každou středu do Hvězdy v Praze. Pokud by se běhalo i směrem na Klíny, tak si pořiďte čelovku a blikačku na záda.

Hrádek 28.5.2008

Minulou středu jsme s děckama z Roztockého oddílu vyrazili na Pražský pohár žactva do Krčáku na mapu Hrádek. Abych nemusela jet až do Roztok a nebo abych nemusela „centrum“ závodů hledat někde sama, rozhodla jsem se, že zkusím nastoupit na vláček v Sedlci. Pro jistotu jsem ještě zavolala Jitce, aby mi mávali, jinak bych se mohla ztratit dřív než se vůbec dostanu do lesa. Dozvěděla jsem se, že jsou ve druhém vagónky a za chvilku už si to motoráček přidrandil, nastoupila jsem do druhého vagónku, kde samozřejmě nikdo nebyl. Na chvíli mě polilo horko, že odjedu třeba do Brna, ale naštěstí jsem brzo všechny dohledala podle rachotu, který dělali :o) Celkem se sešlo deset rošťáků a za chvíli se vyráželo na start. Někteří šli ve dvojici pod podmínkou, že půjdou na metr přesně (že holky….a stejně to nepomohlo :o)), některé si pod křídla vzala Jitka a jiní se omylem zdrcli do trojice chvíli po startu. Jenom snad David měl smůlu, protože tam byl z kategorie sám a Tomášovi zas nikdo nestačí. Já vyrazila na tréninkovou trať T6. Ze začátku jsem si nebyla úplně jistá ani sebou ani mapou, ale po chvíli jsem se rozeběhla a závod se mi začal líbit. První větší chyba přišla cestou na 7. kontrolu, kdy jsem přestala dávat pozor a najednou jsem stála na cestě pod kopcem. Za odměnu jsem se musela vyškrábat zpátky nahoru. Na další kontrolu jsem možná volila zbytečnou obíhačku. Hned za ní jsem potkala naše tři borce pěkně pohromadě, jak na výletě. Nenápadně jsem prohodila, že by možná mohli popoběhnou, když je to závod. Odpovědí mi bylo pouze: „Proč?“. Za chvíli jsem si řekla, že mají vlastně pravdu a taky jsem se trochu prošla :o) Dalším menší problém mě čekal u jámy. Ačkoliv jsem jasně věděla, že stojím v údolíčku za ní, dlouho mi trvalo než jsem se rozhodla otočit a jít kontrolu orazit. Jak jsem se otočila, tak jsem zahlédla potichu prchajícího Honzu Procházku (DKP). V cíli mi vysvětloval, že chtěl nenápadně zmizet, abych ho neviděla…tak jsem se trochu zamračila a hned obrátil. Kdyby prý věděl, že jsem to já, tak by na mě zavolal…vida že to jde :o) Poslední problém byl na dvanácté kontrole u význačného stromu, ale to bylo spíš díky už trochu jinak vyšlapaným cestičkám a vysokému podrostu (hlavně kvůli spoustě kopřiv, do kterých se mi moc nechtělo). Čtrnáctá kontrola byla jasně v jámě, i na popisech to bylo napsané. Podobně jako u předchozí jámy…vím, že je dole, ale dlouho mi trvá než se přesvědčím, abych tam vlezla…Na sběrku už jsem zabalila mapu a svezla se za rychlejšími a přesněji mapujícími. V cíli na mě čekali ne úplně pěkné výsledky. Ani naši borci se moc nepředvedli. Nejlépe dopadl Tomáš Jíra, který obsadil parádní první místo a na druhém byla Majda. Protože jsem se na shromaždišti trošku zapovídala, myslela jsem, že už mi dětičky utekly. Nebyl by to ale Matěj a Matěj, kdybych je po půl hodině nepotkala v opačném směru než je metro se slovy, že jdou hledat lítačku, která jim vypadla někde z kalhot. Pomalu jsem se doplazila ke krtkovi, sebrala čtyři rošťáky, vybrala jsem jim slámu aspoň z vlasů, aby mi nedělali moc velkou ostudu a vyrazili jsme k domovům. Na kulaťáku jsem je naložila do autobusu, každý dostal preventivní pohlavek na cestu, aby moc nezlobili a odebrala jsem se zmoženě na kolej. Celkově to byly závody pěkné…zvlášť pro mě, protože jsem jako jedna z mála běžela na této mapě úplně poprvé. Počítám, že sluníčko vylákalo k proběhnutí kolem 150 lidí. Děkujeme Pragovákům za organizaci a bufeťákům za stálý přísun limči :o) Na výsledky se můžete podívat na stránce PPŽ a tady je ještě moje mapa s postupy.

Slatiňany 24.5.2008

V sobotu pořádaly Pardubice další závody zařazené do Českého poháru štafet a odpoledne potom sprint. Dlouho jsem váhala zda se na závody kvůli dvaceti minutám vůbec vydat, protože štafety jsem neměla s kým jít, ale nakonec jsem vyrazila. S nadšením jsem vstala chvilku po páté ráno, abych se pak na Černém mostě opět nastěhovala do auta k Ivče a Márovi. Volali, že se mnou bude nastupovat ještě Martin z Dobrušky, kterého jsem ovšem znala jen z dopisů, ale řekla jsem si že orienťáka musím potkat na sto honů. Takže jsem si na Čerňáku nenápadně stoupla k nějakému klukovi, celou dobu se na něj přihlouple smála a mrkala, abych pak zjistila, že čeká na úplně někoho jiného a já že stojím na špatném místě. Naštěstí mě Martin nejspíš znal, protože si mě odchytil a dovedl mě k autu. Tam jsme ještě zamávali Lence Borovičků, co čekala na jiný odvoz a už se jelo. Cesta mi utekla vcelku rychle, protože jsem to po brzkém vstávání brzo zalomila, abych ještě nabrala aspoň trochu sil. Po příjezdu jsme zaparkovali vedle silnice pěkně na konec řady těch, co přijeli dříve. V propozicích stálo, že shromaždiště bude vzdálené kolem 1 km, ale nepočítalo se v tom s dalším kilometrem podél zaparkovaných aut. Někteří tak měli opravdu co dělat, aby vůbec stihli start a trhali tak rekordy v převlékání. Za hromadné asistence to ale nakonec všichni zvládli. Já už jsem si bohužel nestihla najít nikoho do party, takže jsem celé dopoledne jen tak prochodila kolem, občas něco vyfotila a fandila. Takové nic nedělání však dokáže unavit snad daleko víc než samotný závod. Jinak byly štafety vcelku napínavé a ty správné grády tomu dodalo ještě komentování Bédi a Zuzky. V kategorii D21 se chvíli spekulovalo o tom, že vítězná štafeta DKP špatně orazila, ale nakonec vše prošlo a holky mohly vyskočit na nejvyšší schůdek stupně vítězů. Na druhém místě byla domácí štafeta LPU a na třetím holky z Číny, které se tu již pár týdnů aktivně připravují na MS a zůstanou u nás až do jeho začátku. Po skončení štafet jsme se velmi zvolna přesunuli zpátky k autu, abychom udělali takové čestné kolečko a zaparkovali jen o pár metrů dál a do centra sprintu šli zase pěkný kus po svých. No…my vlastně neparkovali…Marek nás vyhodil kousek za parkovištěm a jel se ubytovat. Za chvilku nám volal, že je ubytovaný přímo v centru :o) Nám to však nevadilo. Cestou jsme si prohlídli jeden ťukanec na autě pořadatelů, dali jsme si výbornou točenou zmrzlinu a za chvíli jsme byli na místě. Chvilku nám trvalo než jsme se usadili, protože nás odevšad vyhazovali, že jsme v závodním prostoru, ale nakonec se povedlo :o) Chvilku jsme fandili místním fotbalistům, Ivča si mezitím někde vypůjčila boty bez hřebíků, aby nemusela běžet v lodičkách (teď samozřejmě přeháním :o)) a za chvilku jsme se připravovali na sprintík. Na start to bylo 1600 m, takže jsme se parádně rozběhali a protáhli a někteří trochu zabojovali sami se sebou, protože se běželo kolem několika hospůdek. Na samotném startu už moc času nebylo a za chvíli už jsem se brodila pomalu po pás travou. Chvilku mi trvalo než jsem se vůbec s mapou srovnala, občas jsem hledala kontrolu dříve a jinde zas nevěděla jestli můžu vběhnout do ohradníku, abych nebyla disk nebo aby mě případně nepřeválcovala rozzuřená kráva. Moje blbost, nemám číst pokyny, kde stálo, že se nesmí do výběhů pro zvířata. Bohužel už nikde nebylo definováno, jak takový ohradník vypadá, takže jsem z toho byla závěrem docela zmatená. Samozřejmě jsem tam ve finále musela, protože jsem tam měla kontrolu. Chybiček jsem bohužel udělala v závodě až až, což mě samotnou dost mrzelo, když se kvůli chvilce člověk trmácí takovou dálku. Pokud má někdo zájem, pak si může přečíst názor Pavla Košárka na celý závod a udělat si trochu představu jaké to asi bylo. Pak už nezbývalo nic jiného než si zapakovat svých pár věcí, vzít to tentokrát už zkratkou přes závodní prostor k autu a vyrazit ku Praze. Domů už jsem se v ten den bohužel nedostala, ještě že mám kolej :o) Jinak děkuji Borákům a Dobrušce, že mě odvezli na místo a starali se tam o mě a Pragovákům za to, že mě hodili do Prahy a to vše zcela nezištně :o) K dispozici dávám mapu s mými postupy a ještě mapu s postupy ideálnějšími . Ale je to pouze můj pocit, takže to berte s rezervou. Vítězky to určitě šly ještě jinudy (mimochodem na prvních třech místech se objevily holky z pořádajícího oddílu LPU). Celkové výsledky naleznete na stránce závodu.

Halový OB 5.4.2008

V sobotu se sice nekonaly žádné velké závody, ale zato byl členy Loko Teplice připraven skvělý halový orienťáček. Ve složení já, Jára a mamka jsme vyrazili trošku potrápit své hlavinky. Běželo se ve dvou tělocvičnách ZŠ Bílá cesta a přilehlých místnostech jako byly třeba nářaďovna, šatny nebo sprchy. Závod byl dlouhý asi 450 m, v polovině trati s výměnou mapy. Aby to nebylo tak jednoduché, tak jsme nedostali popisky, které by se chvílemi docela hodily, protože některé kontroly byly zatraceně blízko. O to více jsme museli brejlit do mapiček jestli máme orazit zrovna levou nebo pravou stranu švédské bedny, druhý nebo až třetí radiátor, případně která branka nebo trampolína je zrovna ta správná. Všichni jsme měli stejnou trať, ať už to byly ženy, muži, malá děcka nebo příchozí. Naštěstí nebyla šance, aby se někdo ztratil, zpátky na start by snad trefili všichni :o) V nejhorším měli organizátoři stále na očích jediný otevřený východ, takže by jim ven nikdo neproklouzl. Jako první startoval Jára, dvě minutky po něm jsem šla hnedka já. Ačkoliv jsem mapu (samozřejmě čistou) viděla už den předem v OB katalogu a z minulých ročníků závodu, stejnak mi to bylo úplně k ničemu. Hnedka druhá kontrola (první v tělocvičně) mě dost potrápila. Byla jsem pěkně rozběhnutá a moc nereagovala na měřítko 1:200, takže jsem celou tělocvičnu přelítla až na druhý konec a nemohla najít tu správnou kozu, samozřejmě dřevěnou :o) Naštěstí tam ještě pobíhal Jára a trošku mě zachránil. Prostě jako vždy…nejdřív se musím trošku vymáchat ve vlastní blbosti a pak už všechno dokonale šlape :o) Zbytek jsem šla relativně v klidu, měla jsem pocit, že i rychle, ale nic extra to asi nebylo. Při ražení jsem si vždycky položila mapu, chvilku zapřemýšlela…na takové věci při sprintu moc času není. Mírný problém asi všem dělalo ražení do papírových průkazek. Přeci jen na políčko asi 1,5x1,5 cm už to chce trošku trefu, ale taky se to dalo :o) Dneska jsem našla svou přemožitelku, dostala jsem nakládačku skoro 50 vteřin a skončila tak na druhém místě. Mamka byla v ženách čtvrtá a Jára v mužích šestý. Myslím, že jsou to docela pěkné výkony na to, že se většina z nás s podobnou mapou setkala poprvé. Já už si vyzkoušela halový OB kdysi dávno při Turnovské pětce, ale i tak jsem chvílemi uvízla ve své říši divů :o) Vzhledem k tomu, že jsem brzo startovala, jsem se pak jala funkce fotografa, takže něco málo najdete v naší galerii. Výsledky budou jako vždy na stránkách pořádajícího oddílu K dispozici dávám i mapy: 1. kolo, 2. kolo

Luštěnice 29.3. 2008

V sobotu pořádala SMB první jarní oblastní žebříček v místech loňských áčkových závodů. Účast byla opravdu hojná, protože byl zároveň spojen se závody východočeské oblasti. Po dlouhé zimě si přijelo protáhnout zkrácené svaly i dost členů našeho oddílu a proto jsme hned vyzkoušeli jestli jsme nezapomněli jak se vlastně staví stan. Taky jsem se snažila, i když na fotkách je spíš vidět, že přispívám hlavně chytrými radami :o) Chvíli potom, co byl tábor rozbit a posádka nastěhována, vyrazily do lesa Evča s Jitkou. Odměnou jim bylo, že je už na startovní čáře zasypaly kroupy. Potkat to mě, tak mam všude modřiny. Naštěstí jsem ale byla rozumná a počkala si na sluníčko :o) Oproti minulému roku nás na mapě nečekalo žádné překvapení, podle mě vše skvěle sedělo, dokonce i směrníky byly doplněny :o) Závod to byl jako vždy letecký. Sami uznejte, že převýšení 80 m na 8 km je takřka zanedbatelné, ale je pravda, že v jednom „kopci“ jsem musela přejít do kroku. Osobně jsem spoustu výrazných míst, která jsou především pozůstatkem bývalého vojenského prostoru poznávala už z minula. Problém jsem měla jen v hustníku na začátku. Prostě jsem naběhla do prostoru, čekala že tam kontrola najednou bude a … nebyla (překvapivě). Spíš začínám mít pocit, že jsem trošku zaujatá vůči druhé kontrole. Spousta lidí má problém s jedničkou. Tomu se snažím vyvarovat a proto si na začátku dávám pozor. Když se to povede, tak se najednou otrkám a přichází sprcha v podobě druhé kontroly, kde se částečně uklidním a pak je všechno v pohodě :o) Co mě na závodě nebo spíš na jeho řešení maličko zamrzelo bylo jen to, že všechny kategorie byly rozděleny na jednotlivé oblasti. Myslím, že se ostatních nebojíme a klidně bychom mohli běžet spolu. Například naše kategorie D 21 byla rozdělena právě na Ještěďáky a Výchoďáky, přičemž my jsme byly rozděleny ještě na L a K (klasicky) a druhá oblast na A, B a C. Přišlo mi to trochu zbytečné. Po zimě bych si ráda změřila síly s ostatními, ale bohužel až tak nevidím do pořadatelské problematiky a je možné že spojení kategorií nebo třeba rozdělení jen do dvou by mohlo způsobit problémy ve sčítání výsledků, případně by se mohly objevit protesty kvůli ovlivňování výsledku druhých, měly bychom moc vysoké body… No nevím, nechám to koňovi :o) Každopádně v naší kategorii byla i tak účast hojná, protože přijelo pár holek z DKP a sešla se tu tak skoro celá Filipova tréninková skupina. Holky mě jako vždy rozdrtily, ale dostala jsem jen necelé čtyři minuty. To mi přijde jako vcelku slušný výsledek, i když samozřejmě mohl být daleko lepší (mohla jsem ušetřit dvouminutovou chybu). Vezmeme-li si ale, že půl minutu na kilometr dostávám od holek na dráze zcela běžně (častokrát i víc), pak to no…ujde :o) O tom, že závod byl vskutku vyrovnaný svědčí i fakt, že první tří se v kategorii D21L vešly do čtvrt minuty. Však posuďte sami: výsledky. Pro zájemce je tu i moje mapa s postupy.

Pozvánka na Hungaria cup 2008

V Maďarsku jsou každý rok parádní závody a aby si je mohlo užít více lidí, vypravujeme na ně letos celý autobus. Účastní se děti ze SCM JO, ale kapacitu je nutné doplnit ještě ostatními, proto uveřejňuji rozpis a čekám na vaše přihlášky :o) Myslím, že by nebyl problém jet s námi jenom na výlet, tzn. nezávodit a spíš si užívat okolí a termální lázně :o) Více informací najdete uvnitř článku.

Odjezd: Pondělí 30.6. - 8:00 Turnov - 9:00 Praha (Černý Most) Příjezd: Neděle 21:00-22:00 Program: 30.6. odjezd, trénink 1.7. trénink, termální lázně, … 2.7. 1. den Klasika, World Ranking Event (WRE) 3.7. 2. den Klasika 4.7. 3. den Parkový závod, Sprint 5.7. 4. den Middle 6.7. 5. den Klasika, handicapový start + doprovodné závody (mikrosprint,…) – přihlášky podle zájmu na místě Ubytování: Internát 2-6 lůžek, společné WC a sprcha Stravování: Z vlastních zásob, snídaně budou možná organizovány společně (bude upřesněno) Kategorie: H/D 10D, 12C, 14B, C, 16B, 18B, 20A, 21E, A, B, Br, C, 35A, B, 40A, B, 45, 50, 55, 60, 65, 70, 75, 80, Open Začátečníci, Open Pokročilý (technická) Cena: Přibližná cena 4 000,- Kč, pro členy SCM příspěvek 1 000,- Kč Přihlášky: Do 10.4.2008 členové SCM JO dorostu + dorost a junioři Ještědské oblasti, po tomto datu budou otevřeny pro ostatní zájemce, nejpozději však do 25.4.2008 (poté za zvýšenou cenu) u Aleny Neradové na e-mail ajaner@email.cz spolu s kategorií, SI, rokem narození, místem odjezdu Spolu s potvrzením přihlášky obdržíte data k platbě. Zájezd se uskuteční při minimálním počtu 35 účastníků. Webové stránky závodů: www.hungariacup2008.hu Další informace k závodům: Pořadatel: Szegedi Vasutas SE Dříve pořádané mezinárodní závody: • Hungaria Cup 1994 – Kiskunhalas • Hungaria Cup 2002 – Kiskunmajsa Centrum: Tata, 70 km severozápadně od Budapeště, u jezera s možností koupání. Místo prezentace, každodenního vyhlašování vítězů, dějiště večerních zábavních programů a parkového závodu. V místě jsou všechny typy ubytování, do 500 m řada restaurací. Cílové prostory: 15-20 km od centra. Parkoviště jsou každý den v těsné blízkosti cílového prostoru. K dispozici je školka pro děti, stánky s občerstvením, sprchy. Terén: Typický středoevropský les, většinou s dobrou průběžností. 70% terénu ještě nebylo pro orientační běh použito. Mapy: 1:10 000 E=5m, pro parkový závod 1:5 000. Mapováno v letech 2007-2008 podle IOF standardů Doprovodné závody: 3.7. 2. den MTB-O od 15:00 (startovné 1500 HUF) 4.7. 3. den Mobile-O od 11:00 (startovné 1000 HUF) O-Triatlon od 15:00 (startovné 2500 HUF) Mikrosprint od 18:00 (startovné 500 HUF) 5.7. 4. den GPS závod od 12:00 (startovné 1000 HUF) Trail-O od 13:00 (startovné 500 HUF) MTB-O od 15:00 (startovné 1500 HUF) Možnosti výletů: • Budapešť • Tata – hrad, jezero, anglický park • Komárno - pevnost

Micro Orienteering - Tatran Jablonec nad Nisou

V Lučanech nad Nisou se běžel závod v neobvyklé disciplíně Micro Orienteering. Z pravidel: "Závodník dostane na startu mapu se svým startovním číslem a obíhá svoji trať. Některé kontroly jsou obklopeny"falešnými" kontrolami na blízkých objektech. Závodník má k dispozici pouze mapu a popisy kontrol bez číselných kódů. Za špatně naraženou kontrolu běží závodník trestný okruh." Podobnou disciplínu ale s trestnými minutami, jsem absolvoval na letošním soustředění, takže jsem trochu tušil, co nás čeká.

V Lučanech nad Nisou se běžel závod v neobvyklé disciplíně Micro Orienteering. Z pravidel: "Závodník dostane na startu mapu se svým startovním číslem a obíhá svoji trať. Některé kontroly jsou obklopeny"falešnými" kontrolami na blízkých objektech. Závodník má k dispozici pouze mapu a popisy kontrol bez číselných kódů. Za špatně naraženou kontrolu běží závodník trestný okruh." Podobnou disciplínu ale s trestnými minutami, jsem absolvoval na letošním soustředění, takže jsem trochu tušil, co nás čeká. Hned na začátku jsem měl problém najít na mapě start, ale to byl nakonec ten největší zádrhel v celém závodě. Při postupu na většinu kontrol jsem se snažil odhadnout, kde by mohly být falešné kontroly. Občas jsem omrknul upřesňující popis. Při naběhnutí do prostoru kontroly jsem už takřka vždy přesně věděl, kterou orazim. Jenom na 16. jsem si nebyl příliš jistej, ani tady jsem se nezdržel dlouho a tip se ukázal jako správný, narozdíl od mého sportovního sázení :-) Díky štěstí a snad i troše umění jsem neměl žádnou chybu, což mě zařadilo až na chvost oddílového přeporu v počtu chybných kontrol. Vítězem neobvyklé sázky se stal Jiří se třemi okruhy. Kvůli těmto třem chybám přišel Jirka o bednu, protože čas na trati měl třetí nejlepší. Výsledky: D21B (6) 1 Linková Ivana TUR 38:11 (1 chyba) 3 Neradová Eva LIT 41:49 (1) Bakovská Jitka LIT disk H21B (6) 1 Kučerka Jan LIT 40:19 (0) 4 Macek Jiří LIT 47:21 (3) 5 Nerad Jaroslav LIT 49:34 (2) 6 Pavlík Bronislav LIT 50:59 (2)

Velikonoční soustředění Stadionu Nový Bor

Velikonoce jsou tradičně zasvěceny různým klubovým a oblastním soustředím. Již poněkolikáté v řadě jsem měl možnost potrénovat s oddílem Stadion Nový Bor. Tentokrát jsme se vrátili do oblíbených terénů v okolí Komárovského rybníku a trénovali na výřezech z map Kost a Kančí zoubek. Tento prostor mám proběhaný již z několika soustředění a z mnoha závodů, ale vždy se najde místečko, kde se dokážu zamotat.

Velikonoce jsou tradičně zasvěceny různým klubovým a oblastním soustředím. Již poněkolikáté v řadě jsem měl možnost potrénovat s oddílem Stadion Nový Bor. Tentokrát jsme se vrátili do oblíbených terénů v okolí Komárovského rybníku a trénovali na výřezech z map Kost a Kančí zoubek. Tento prostor mám proběhaný již z několika soustředění a z mnoha závodů, ale vždy se najde místečko, kde se dokážu zamotat. Moc malých dětí tentokrát nepřijelo, takže byly tréninky stavěny i pokročilé závodníky. Ivana s Petrem připravili opravdu zdařilé soustředění. Většina tréninků vyžadovala kromě běžecké a mapové stránky zapojit i hlavu, takže ne vždy vyhrál ten s nejlepším časem. Má lenost už mi nedovolila naskenovat mapy, takže jsem využil odkazů na stránky Stadionu Nový Bor, kam už dal Vojta ty své. Pátek 21.3. Soutěž o nejrychlejší ražení Běželo se ve dvojicích v protisměru a po doběhnutí okruhu se běžel stejný okruh v opačném pořadí. Po prvním okruhu jsem měl zdánlivě luxusní náskok, ale nakonec jsem Vojtu porazil jen o 3 vteřiny. Noční hra Na startu jsme měli mapu se zakresleným prostorem, ve kterém se nacházeli 4 kontroly s nápovědou, kde hledat poklad. Nejsem moc týmový hráč, takže jsem od startu vyrazil sám. Pobíhal jsem po lese jak splašenej, podařilo se mi při tom najít jen dvě indície a to bylo málo. V době, kdy jsem si běžel na start opět prohlídnout mapu, již všichni ostatní místo uložení pokladu našli. První z nich byl Lukáš. Sobota 22.3. Housenka Úkolem bylo oběnout trať ve vystřiženym pruhu mapy. Tento trénink jsem konečně vyhrál s přehledem, udělal jsem jen jednu drobnou chybku. Vojtova mapa s postupem Klasika s motýlkem a falešnými kontrolami V prostoru každé kontroly byly dva fáborky a podle popisů se muselo rozhodnout, který je na správném místě. Tak tohle bylo pořádný maso hlavně díky počasí a terénu, zlatej hřeb celýho soustředění. Tady se ukázalo, jak mi chybí pravidelný běžecký trénink. Už od začátku mi netáhly nohy, takže jsem většinu kopců vycházel. V druhé půlce odešla i hlava a pár kontrol jsem dost dlouho hledal, hlavně druhou uzlovku. Vyhrál Vojta s časem asi 112 minut, já to měl za 119. Mapa s tratí Noční paměťový scorelauf se skládáním básničky Na startu jsme měli mapu se šesti zakreslenými kontrolami. Na každé z nich byl jeden verš koledy. Až na konci bylo možné verše napsat.na papír. Najít kontrolu nebyl příliš velký problém, ale zapamatovat si postupně 6 veršů bylo už horší. K mé smůle jsem zvolil pořadí kontrol takové, že jsem verše skládal od konce a na přeskáčku – 6,4,2,5,3,1. Trať jsem oběhl v nejrychlejším čase a s jedním nahlédnutím do mapy. Při zápisu říkanky jsem udělal dvě chyby, což mě odsunulo na třetí místo. - Velokonoční koleda pro kluky - Upletl jsem pomlázku, je hezčí než z obrázku, všechny holky, které znám, navštívím a vymrskám, než mi dají vajíčko, vyplatím je maličko. Neděle 23.3. Vajíčkový scorelauf Standardní závod s volným pořadím kontrol vylepšený tím, že na každě kontrole bylo jedno čokoládové vajíčko. Kdo přiběhl první, měl sladkou odměnu. Rozhodl jsem se oběhnout kontroly, které byly nejlépe bodované, a ty další budou bonus. To se mi nakonec podařilo a z devatenácti mi chyběly jen 3 (dvě za bod a 1 za dva bodíky). Tento trénink jsem vyhrál, druhý byl Lukáš. Mapa s konrolami Švýcarská hra dvojic s doplňovačkou Jako poslední trénink byl připraven azimuťák. Na bílém papíru byl jen výřez nejbližšího okolí kontrol. Běžel jsem s Romčou. Bez ní bych byl na prvních kontrolách totálně ztracenej. Páč moje azimuty bei vočko by se asi nechytly. Takže Romča hlídala směr a já odhadoval vzdálenost. Na každý kontrole byla otázka, která se týkala velikočních svátků nebo Českého ráje. Tajenku jsme zjistily, i když jsme na dvě otázky odpověděli špatně. Teď už třeba vím, že se Fráňa Šrámek narodil v Sobotce. Skončili jsme třetí. Vyhráli rychlíci Vojta s Lukášem, druhá byla Petra s Petrem. Mapa s konrolami Závěr Pak už následovalo vyhlášení nejůspěšnějších závodníků. Nejvíce bodů ze všech závodů jsem měl já, druhý byl Vojta a třetí Lukáš. Ale bylo to o fous… Všechny tréninky připravovala Ivana s Petrem a moc jim děkuju za možnost si během velikonoc potrénovat.

Dědův HROB 1.3.2008

Minulou sobotu se uskutečnil poslední závod Pražské zimní ligy, který byl pod taktovkou Ládi Mezníka a již tradičně se konal v okolí rozhledny Děd (Záhořany u Berouna). Ačkoliv mě ráno venku přivítalo sluníčko, i když s mírným jarním deštíkem, nenechala na sebe Emma dlouho čekat. Už když jsem se na Butovicích vymotala z metra byla tma a slušně pršelo. Už už jsem se chtěla otočit a upalovat zpátky domu, ale v tom se objevil Olda Janeček…od té chvíle nebylo úniku. Na závod nám vyšlo počasí skvěle. Byla to snad jediná chvíle dne, kdy nepršelo. Škoda jen, že skoro padesátka přihlášených se počasí zalekla a vůbec na start nedorazila. Tentokrát pro nás byl připraven téměř tradiční skorelauf o 20 kontrolách s tím, že každý oběhne kolik chce do limitu 150 minut. Volba postupů ale byla o to složitější, že kontroly č. 31 a 32 byly rozneseny v čase 20, č. 80 v čase 40 a č. 39 v čase 60. Mapový start letos sice nebyl až na Dědu, ale i ta horská půlka mi stačila k tomu, abych dělala, že vymýšlím postupy a přitom potajmu čekala až mě doženou plíce. Nicméně nějaký nápad se taky zrodil a mohla jsem se vydat na cestu. Na první kontrole jsem se srazila s Milanem Borovičkou, s který většinou PZL absolvuji, i když ne zcela úmyslně. Každopádně se dobře doplňujeme, protože mapy, které jsou starší než já mi moc nesedí. Holt to musím mít v nohách :o) Dalšími členy týmu se pak stalo pánské duo Chotětický+Jun a později Eliška Masopustová. Nebyla bych to ale já, kdybych si zas nepostavila hlavu. Chtěla jsem všem utéct a v zápalu boje jsem tak kontrolu č. 35 (jasná vrcholovka) hledala pod kopcem. To už mě všichni obkroužili a utekli mi :o) Pak jsem ještě zvolila špatný postup, nějak jsem zapomněla jednu kontrolu, další zase pohledala a měla jsem tak co dělat abych vůbec stihla limit. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že č. 31 už vynechám, protože ztráta bodu za každých dvacet vteřin nad limit mě dost děsila, ale co…risk je zisk. Nakonec jsem posbírala všechno a ještě měla něco přes pět minut času. V dámské kategorii jsem utrpěla vítězství (celkově 11. místo), ale to jen díky tomu, že Eliška z PGP zřejmě přehlédla kontrolu č. 51. Jinak si myslím, že na tom byla po fyzické stránce rozhodně lépe. Od prvního „chlapa“ jsem dostala 45 minut. To už je dobrá nakládačka…takže mi nezbývá nic jiného než se nad sebou zamyslet a zase se opřít do trénování (hned jak se uzdravím). Jinak tu dlouhou asi letos nevyhraju :o) Pro zájemce, kteří si chtějí zlepšit náladu a pobavit se nad mými postupy dávám k dispozici mou mapu a pro zajímavost i hodnoty ze závodu (mezičasy, TF). Pořadí kontrol: 33-45-34-43-52-50-44-42-39(60´)-38-37-36-35-46-40-51-47-80-32-31. Úplně ideální to ovšem nebylo. Odkazy na výsledky, nějaké fotografie a také video najdete na stránkách závodu. V prvním videu jsem se svým neohrabaným stylem mihla i já :o)

Run 2 win

Asi si říkáte, co že to je...jde o nově vzniklou sérii závodů OB, která má zvýšit atraktivitu, přinést potřebný tlak na závodníky a těm nejlepším umožnit zúročení investovaných hodin do tréninků i ve finanční formě. Tak neváhejte a začněte pořádně makat :)

Série funguje jako nadstavba nad stávajícími závody aktuální termínovky a umožňuje nejlepším spravedlivou a otevřenou formou získat finanční ceny. Zároveň výrazně zvyšuje tlak na psychiku závodníka a simuluje tak důležitý závod (třeba mistrovství světa). Současně série přináší do sportu další finance, přičemž hledá nové sponzory, které chce přilákat na atraktivní formu závodu a na přímou podporu nejlepších závodníků. V neposlední řadě přináší novou perspektivu dalších finančních příjmů a tím chce umožnit déletrvající kariéru těch nejlepších. O výkladu pravidel a regulérnosti proběhlého závodu rozhoduje řídící výbor seriálu, který bude řešit také případné protesty. (Převzato ze stránek Run 2 win)

Pozvánka na VELIKONOČNÍ SOUSTŘEDĚNÍ 2008 BĚLEČ

Dříve než se sezóna úplně rozjede má každý z nás možnost trošku poladit mapu a sžít se s terénem na Velikonočním soustředění pořádaném naší oblastí. Místem konání je Běleč, která zároveň hostí jedny z prvních letošních závodů letošního roku (dlouhá trať a Český pohár štafet pořádané PHK).

Termín : 20.-24.3.2008 Místo konání : Běleč nad Orlicí Sraz : 20.3. 12:00 na místě Ukončení : 24.3. 12:00 Doprava : individuálně Počet míst : 60-70 Přihlášky do : 10.3. na karvanek.petr@volny.cz v tomto upřednostnění 1.členové SCM JO 2.dospělí a ostatní dorost z JO podle pořadí přihlášek Ubytování : 5x 6lůžková chata 5x 4-6lůžková chata (obojí vytápěné) cca 8 lůžek v ubytovně Stravování : polopenze nebo plná penze dle dohody Ceny : ubytování 160,- osoba/noc plná penze 176,- osoba Celková max.cena čtvrtek - pondělí : 4xnoc á 160,- = 640,- 4x PP á 176,- = 704,- Celkem : 1344,- Úhrada a vyúčtování bude provedena přes BOR a přefakturována na jednotlivé kluby. Případné příspěvky pro účastníky budou řešeny přes kluby. Program v podobném rozsahu jako loni : čtvrtek 20.3. BOR pátek 21.3. BOR sobota 22.3. CHA neděle 23.3. TUR pondělí 24.3. ??? Technické zabezpečení (mapy,SI,kontroly) : BOR

Na lep nasedla většina much :o)

První letošní trénink se hlavně díky skvělému počasí opravdu vydařil a myslím, že jsem se nebavila jen já jako pořadatel, ale i ostatní. Paměťový scorelauf neprotáhl jen svalstvo těch, kteří toho za zimu moc nenaběhali, ale i mozkové buňky všech bez výjimky. Mottem tréninku bylo CO NENÍ V HLAVĚ, MUSÍ BÝT V NOHÁCH a musím říct, že jsem byla mile překvapena, když se nikdo k mapám nevracel (první mapu nepočítám, neb proč se nepodívat, když kolem ní běžíte, že?) Nicméně zase nemůžeme skákat radostí do vzduchu, protože i přesto, že byli všichni upozorněni na falešné kontroly, tak pouze tři z dvanácti běžců obstáli bez přehmatu.... ostatní by ještě měli potrénovat hlavičky... hodí se to především ve skalách a sprintech, kde se to kontrolami vzdálenými od sebe jen pár metrů opravdu hemží. Závěrem k hodnocení... nakonec jsem opravdu penalizovala každou chybu... jak už bylo výše zmíněno, byli jste dopředu na falešné kontroly upozorněni. Ten, kdo narazil špatnou kontrolu, ale posléze si to uvědomil a narazil i dobrou, dostal penalizaci pět minut. Kdo narazil špatnou kontrolu, aniž by si to uvědomil, dostal deset minut. Jsou pak případy, kdy jsem minuty odečítala kvůli mnou špatně posazené kontrole. Tabulka výsledků - legenda: umístění, jméno, reálný čas doběhu, penalizace a bonifikace, čas plus penalizace = výslený čas and the winner is.... 1. Kuči 56: 16 +5 -3 56:16 + 2 = 58:16 (jedna trestná za pět) 2. Indián 43:45 +10 +5 43:45 + 15= 58:45 (jedna trestná za pět a druhá za deset) 3. Michal 63:54 -4 63:54 – 4= 59:54 (bez chyby) 4. Broňa 59:59 0 0 59:59 (bez chyby) 5. Vojta 58:57 +10 58:57 + 10 = 68:57 (jedna trestná za deset) 6. Romča 64:40 +10 -2 64:40 + 10 = 72:40 (jedna trestná za deset) 7. Ája 75:25 +5 -2 75:25 + 3 = 78:25 (jedna trestná za pět) 8. Jára 63: 55 +20 -2 63:55 + 18 = 81:55 (dvakrát trestná za deset) 9. Eva 79: 15 +10 79:15 + 10 = 89:15 (jedna trestná za deset) 10. Alena 84:03 +10 84:03 + 10 = 94:03 (jedna trestná za deset) 11. Honza 84:28 +10 84:28 + 10 = 94:28 (jedna trestná za deset) 12. Karel 96:47 0 0 96:47 (bez chyby)

Výroční schůze

Výroční schůze našeho oddílu se bude konat v sobotu 23.2.2008, v 19.30 hod u Neradů. Zvu všechny členy oddlu. Věřím, že vám datum i čas bude vyhovovat.

První propozice k nedělnímu tréninku (24.2.2008)

Právě jsem dodělala mapu, ještě musím zkontrolovat, jestli mi někdo ty hrázky či kameny neodnesl jinam, či vybraná místa nejsou za plotem, ale přeběžná délka trati je 4,9 kilometru, ovšem je také možné, že si to pořádně prodloužíte :oD

Další grafický návrh stránek...

Trošku (víc) jsem upravil grafický návrh podle Vašich připomínek. Připomínky pište do vzkazovníku...ale už je možná nebudu akceptovat . navrh001blue.jpg, navrh002green.jpg, navrh003fernet.jpg, navrh004spring.jpg, navrh005aja.jpg, navrh006summer.jpg, navrh007golden.jpg, navrh008clouds.jpg Fotka nahoře bude proměnná (interval ještě nemám vymyšlenej) a barva pozadí se bude asi měnit podle ročního období. Pokud máte fotky s motivem orienťáku v dobrý kvalitě a bez zrnitosti, tak mi je můžete poslat.

Novinka funkčnosti na webu

Nyní lze vložit k libovolné článku fotografii z vybraného alba, případně vložit fotografii do zvláštní galerie určené pouze pro články (galerii najdete pod ). Po napsání článku vyberete album a číslo fotky, nebo nejprve článek uložíte a pod založíte nové album do kterého vložíte fotky. Následně ke článku přiřadíte správné album. Pokud chcete fotky točit náhodně, zaškrtnete "Fotky vybírat náhodně z alba". Zobrazenou fotku jsem nechal náhodně vybrat z honzova alba z Ugandy A ještě malá drobnost...pokud se upoutávka=text článku, nezobrazí se odkaz na celý článek. To samé platí pokud se vyplní pouze upoutávka a text článku ne

Nové plánované úpravy stránek

Pokud se Vám budou líbit nové návrhy stránek, tak je budu v dohledné době (cca 2-4 měsice) realizovat. Případné připomínky pište do vzkazovníku.

Pokud se Vám budou líbit nové návrhy stránek, tak je budu v dohledné době (cca 2-4 měsice) realizovat. Případné připomínky pište do vzkazovníku.

Výsledky předsilvestrovského běhu 2007

Absolutní pořadí

1.	Ája	12:17
2.	Kuči	12:35
3.	Indián	12:57

...více uvnitř článku

Tratě stáhnout v pdf 1. okruh, 2. okruh1. Okruh

2. Okruh

Absolutní pořadí

1.	Ája	12:17
2.	Kuči	12:35
3.	Indián	12:57
4.	David	14:09
5.	Míra	15:28
6.	Jitulka	15:47
7.	Jára ml.	16:16
8.	Evča	16:37
9.	Alena	17:53
10.	Zdenda	20:11
11.	Jarda st.	22:12
12.	Roman	26:23
13.	Romana	26:27
14.	Jiřina	26:46
15.	Jitka Mufí	27:31

Ženy

1.	Ája	12:17
2.	Jitulka	15:47
3.	Evča	16:37
4.	Alena	17:53
5.	Romana	26:27
6.	Jiřina	26:46
7.	Jitka Mufí	27:31

Muži

1.	Kuči	12:35
2.	Indián	12:57
3.	David	14:09
4.	Míra	15:28
5.	Jára ml.	16:16
6.	Zdenda	20:11
7.	Jarda st.	22:12
8.	Roman	26:23

Ženy:
36	(36)	Ája
171	(166)	Jitka
405	(393)	Klára
464	(482)	Eva
696	(650)	Alena
Muži:
385	(379)	Honza
392	(384)	Jirka
434	(424)	Broňa
724	(700)	Libor
791	(781)	David
1168	(1414)	Jára

Víkend na západě 31.3.-1.4.2007

Protože nám díky zvířátkům a popadaným stromům zrušili první žebříčkové závody, vydali jsme se ve skromném složení mé maličkosti, Evči, Jíti a Broníka prohnat západočeské závodníky. V sobotu se běžel sprint v samotném centru Sokolova a příměstském lesíku. Nejpříjemnější na tom bylo, že byl start až ve dvě hodiny a my si tak mohli přispat a vyrazit až v jedenáct hodin. Paráda :) Mě se dostalo výsadního práva startovat jako poslední v kategorii a sbírat odpadající, mé pomoci však nebylo třeba. Nejvíce jsem se obávala, že stejně jako vloni povede trať přes areál letního stadionu a už jsem se viděla jak lezu přes betonovou zeď. Stavitel to ale naštěstí asi neuznal za vhodné a postavil parádní trať kolem. Závod byl vcelku jednoduchý, kontroly viditelné, prostě pěkně rychlý sprint. Zádrhel byl pouze na páté kontrole, kdy jsem podlézala strom přes cestu, zvedla se o něco dřív a trošičku si odřela záda. Popravdě to byla taková rána, že mě to položilo obličejíkem do bažiny ( ano, i v parku se dá najít bažina :) ) a myslela jsem, že mě seberou až sběrači kontrol. Nejsem ale žádný ořezávátko a odkulhala jsem vstříc dalším nástrahám. Ke konci mě zdrželo jen přemítání o tom, jestli do potoka skočit levou nebo pravou, ale bylo to jedno…stejně jsem nakonec měla mokrý obě botky :) I když jak tak koukam na mapu…asi jsem ani plavat nemusela. No co, efekty pro diváky :) Po necelých čtyřech kilometrech jsem v cíli šťastně upadla k zemi, jenže jsem si nevšimla, že rovnou do kopřiv. Zadek svědí ještě teď, jauky. Výsledky ze soboty, mezičasy Po závodě odjeli dva z naší tlupy domu se slovy, že se jim druhý den na trati nechtějí jíst kořínky a já s Evou se přesunula do místní tělocvičny. Mládí jsem nakonec vyhnala za kulturou do kina a sama se věnovala seberealizačním myšlenkám o účetnictví. Aspoň to tedy bylo v plánu, ale známe to, že :) Po návratu nezbedného mládí jsme sbalili Kubu Š. a vyrazili do pizzerie. Veselá historka: Chudák Kuba si chtěl po závodě dát jeden pivní ionťáček, ale viditelně neplnoletý číšník na něj vyrukoval se slovy jako „kolik ti je“ a „to ti nevěřim, ukaž občanku“ :) Poslušně ji ukázal a pivko mu bylo doneseno s tím, že na to fakt nevypadá ( btw. Kuba je starší než já:) ). Ráno jsme se probudili do slunečného dne a už se nemohli dočkat jaké drsňárny nás čekají na dlouhé trati. Maličko jsme poskytli pomocnou ruku při přípravách a už se sami oblékali na závod. Já se rozhodla, že trošku před závodem rozhodim Káťu, ale nebylo třeba. Když jsem přišla na start, tak už zuřivě točila buzolou, která měla zaseklou střelku a rychle sháněla novou ( no, sehnala spíš trošku starší - historický první model :) ). Na trati dlouhé 10,7 km pro nás bylo připraveno pouze 13 kontrol. Konečně pořádný závod s dlouhými přeběhy. Vše se dalo najít relativně v pohodě. Problémem opět byly spíš mé puchýře. Aktivně jsem si nožky namazala vrstvou indulony a vzala si dvoje ponožky podle rad zkušenějších závodníků. Už pár metrů za stratem jsem ale cítila, že to asi nebude ono. Na první kontrole jsem poradila nadějným mláďatům kudy na další kontrolu a měla problém jim stačit. Při postupu na trojku jsem to vzdala, usedla na cestu a ze záchranných zásob vylovila náplasti. Nohy jsem pečlivě oblepila, sundala jedny ponožky, které jsem nacpala za kalhotky a pajdala dál. Osmička byla zároveň občerstvovačkou a diváckou kontrolou v jednom. Za hojného povzbuzování jsem začala šmátrat po ponožkách, abych je odhodila. Všichni čekali, že vytáhnu něco jiného nebo že budu minimálně se svlékáním pokračovat. Bohužel, museli počkat až na převlékání po závodě. V boji nezahálím a makám co to jde :) A možná proto jsem taky zvojtila nejjednodušší postup, mimochodem celý po cestě. Však uvidíte až vyblejsknu mapu a přidám ji mezi fotečky :) Nakonec se všichni i přes mírné potíže vrátili a už se určitě těší na další závod pořádaný sokolíky…dočkají se v květnu :) Výsledky z neděle, mezičasy

Jarní skály…aneb jak jsem byla skoro na bedně :)

Předposlední březnovou sobotu jsme se konečně dočkali i my závodní nedočkavci v Ještědské oblasti. Ačkoliv se s námi počasí po ránu moc nekamarádilo, tak jsme déšť úspěšně zahnali a po pozdravu slunci vylezl i sám punťa osobně. V příjezdu aut jsme aktivně vyhráli druhé místo, takže bylo i spoustu času na procházku kolem hradu Kost. Škoda jen, že se bílá paní nerozhodla otevřít bránu o nějaký ten pátek dřív. Spousta lidí by na prohlídku určitě ráda zaskočila. Po důkladném prostudování startovky se nám obyčejným běžcům udělalo trošku nevolno. Mě hlavně proto, že v těsném závěsu osmnácti minut za mnou startovala „žena z vesmíru“ alias Dana Brožková. Nu což, řekla jsem si, že to nevadí, pro dobrý pocit jsem do sebe nalila litřík ionťáku, za obvyklého obveselení ostatních oblíkla čočky a vyrazila na start. Tam mě ještě stihla rozhodit Verča, která se rozhodla, že se bude rozcvičovat úplně stejně jako já, aby na tom byla stejně i v lese :) Jestli to pomohlo nevim nevim, protože jsem jako vždy přišla pozdě a na velké rozcvičování tak nebylo moc času. A pak to přišlo….odstartováno. Jako vždy jsem vyrazila co nejrychleji alespoň k mapám, aby se mi ostatní na startu nechechtali a přece jenom jsem se nechtěla nechat doběhnout hnedka u prvního lampionku…interval dvě minuty nic moc. Nečekaně se mi však ještě před první kontrolou podařilo doběhnout Káťu Kaškovou, což mě trošičku zarazilo a rázem jsme bloudily dvě :) Následující postupy jsme volily každá jinak, ale po neustálém vzájemném předbíhání jsme to po šesté kontrole vzdaly a pod heslem „ve dvou se to lépe táhne“ vytvořily téměř nepřekonatelný tandem běžící na pokraji svých sil. To jsem si ale myslela jen do doby než nás ladným krokem a s úsměvem předběhla výše zmíněná bohyně. Alespoň je vidět, že je neustále na čem pracovat :/ Pro mě to nakonec skončilo krásným pátým místem s téměř dvacetiminutovou ztrátou na vítězku ( na 8,5 km). Nejlepší umístění a kytičku si za druhé místo vysloužila Alena, naše nehasnoucí hvězda. Alespoň někdo zachraňuje čest oddílu:) Ale nutno podotknout, že ani ostatní nezaháleli a statečně vše přežili :) A hezčí část závodníků, která pilně tleskala si nakonec vysloužila kytičku taky. Děkujeme :) Tady jsou konečné výsledky a mezičasy Co nejdříve sem dodám i svou mapu s postupy, ať se trošku pobavíte :)

Běh pohraničím 18.03.2007

Minulou neděli se konal tradiční Běh pohraničím pořádaný AK Litvínov. Oproti dřívějším ročníkům se však trať přesunula z blízkosti kryté haly u Koldumu na Meziboří. Znalost tamního terénu napovídala, že by se mohlo jednat o závod v opravdu pěkném prostředí po lesních cestičkách a proto jsem se vydala se svým managerem omrknout atletické borce. Centrem závodu byly tenisové kurty, kde se v tu dobu horlivě pohazovala antuka pod kolem rostoucí stromečky. Podle nekonečné fronty u prezentace jsem očekávala opravdu silnou účast. Za čest našeho oddílu přišel bojovat ještě Míra, který už měl v době mého příchodu proběhnutou trať i pozpátku :) Ostatní se vymluvili, že si nemůžou kazit super dojmy ze sobotního tréninku nebo přišli dělat jen technickou podporu ( míchali šťávu a zuřivě fotili). Samotný závod se skládal z jednoho okruhu ( asi 1177 m), který se pro ženy otočil třikrát a pro muže a vetoše pětkrát. Vzhledem k mým opožděným reakcím jsem ihned po startu jistila zadních pozice. První dvě soupeřky ( celkem jsme byly čtyři) se vrhly střemhlav s kopce dolů, kotník nekotník. Trošku jsem se uklidňovala tím, že je dojedu v táhlém kopci, ale ejhle, holky mají docela fyzičku :) V prvních dvou kolech jsem se snažila udržovat stejný odstup od 2. za stálé podpory fotografů a pána co běhal v protisměru. Od něj jsem dostala info a radu, že druhá už nemůže, ať zapojím ruce a na začátku kola třetího jí předběhnu. Na moje slova o tom, že už taky nemůžu reagoval pouze větou: „Hlavně to neříkej té před tebou“. Nakonec jsem však zmobilizovala všechny svoje síly, překonala touhu posadit se na kraji cesty a do cíle opravdu doběhla na druhém místě. Míra, který mi celou cestu doslova dupal na paty doběhl celkem na krásném třetím místě. Čest oddílu zachráněna, mise splněna. Atletům děkujeme za pěkný závod a těšíme se na příští rok. Kromě fotek na našich stránkách si můžete prohlédnou i další od ostatních účastníků závodu. Na stránkách AK Litvínov najdete článek s celkovými výsledky.

Závod FYD přesunut na 27.5.

Výsledky a osobní monolog stavitelky :)

Trať A: 1. Honza 72:42 2. Jitka 78:50 3. Broňa 91:05 4. Evča 102:20 Trať B 1. Alena 72:32 2. Jára 78:50 3. Pavla 76:54 ( chybí 6. kontrola) 4. Romča 87:02 Jak je vidět sešli jsme se v hojném počtu s meziměstskou účastí :) Některé kontroly možná trošku neseděly ( 6., 7. ), ale všichni víme, že není umění najít správně postavenou kontrolu. Až se vám něco takového stane při závodě, tak budete za machry že máte všechno a ještě v nejrychlejšim čase :) Ze začátku jsem byla trošku nesvá z toho, že vás budu sbírat s kontrolama, ale nakonec ligu sto pokořila jen Evča, i když jen velmi těsně. Nejhůř z nás na tom byly asi chudinky srnky co zmateně pobíhaly po parkovišti, první startující je asi trošku rozhodil. Pak už si snad zvykly. Jinak kontroly už jsou sesbírané a povídaly něco o tom, jak se těší na nějaký volný víkend, že je zas vyvenčíme. Nechci bonzovat, ale slyšela jsem Jitku povzbuzenou vítězstvím nad Broňou, že příště pořádá trénink ona :) Tady je náhled mapy a průkazka Áčka a Béčka Průkazky jsou tu bez zakreslených kontrol a mapa je původní. To co jsme měli přímo na tréninku vyfotim a najdete to v příslušné složce. A jedna story z natáčení: Po tom co jsem se vrátila z lišáckého focení u průchodu mezi trojkou a čtyřkou na mě najednou dělník co celý den zametal parkoviště a viditelně si práci šetřil aspoň na týden zavolal: Hej čičino, hledal tě tu nějakej ředitel. V tu chvíli mě polilo horko, protože už jsem se viděla, jak vysvětluju nějakýmu majiteli pozemku, že mu běháme po louce. Ale jak to tak v pohádkách bývá, vše se v dobré obrátilo. Z pracanta vypadlo ještě něco jako, že ředitel před třema minutama odběhl do lesa směrem na kopec poblíž a to už je všem asi jasné, že ředitel nebyl ředitelem, ale taťkou a zároveň vrchním fotografem. Moje malá dušička se vrátila na téměř původní velikost, šli jsme sebrat pár kontrol a už netrpělivě vyhlíželi prvního závodníka. A to je ode mě vše. Doufám, že se vám trénink líbil, nabrali jste před sezónou něco svalů a příště zas přijdete. Ája

Trénink 17.03. 2007

Na sobotu je naplánován další mapový trénink. Pokud máte zájem hlašte se přímo na našich stránkách v sekci Závody - Ostatní akce nebo dejte vědět na ajaner@email.cz, popř. SMS na 603201071. Přihlášky přijímám do pátku 20:00 ( nezapomeňte uvést trať A / B). Sraz: Hamr, bývalé koupaliště Mapa: Koliba (1987) 1:15000, na PC ji trochu zvětším takže půjde spíš o měřítko cca 1:12 000 Start: 10:00, intervalový Cíl: v místě startu Typ tratě: - na mapě je zakreslen pouze start (cíl) - kontroly jsou zakresleny v průkazce na výřezech z mapy Parametry: A - 5,8 km - 16 kontrol, B - 4,3 km - 12 kontrol Ražení: kleštěmi do průkazky Popisy: nepotřebujete :o) Další info: Na trénink je již vše připraveno, jen vytisknu mapy podle toho kolik vás přijde. Tratě jsem osobně proběhla, vše v rámci možností sedí :) Všem doporučuju využít při postupu na 4. kontrolu v mapě vyznačeného průchodu. Je to postup téměř jediný, nejrychlejší a nejbezpečnější. Upozorňuju, že v areálu bývalého koupaliště se vesele bourá a vše se nějaksi zarovnává - pozor ať vás nepřejede bagrista!!! Při průzkumu terénu jsem nenarazila téměř na žádná zvláštní individua, ale jako výborná zbraň a obrana proti případným vetřelcům se mi osvědčila obyčejná sešívačka. Jen pozor ať vám nedojdou náboje tak jako mě :) Snažte se moc nefunět, ať nevyplášíte srnky. Letos je jich po lese až až. Už se na vás těšim. Ája Heslo: škola hrou :) Seznam příhlášených

Výsledky tréninku

Scorelauf 3.3.2006 Celkem 13 kontrol, limit 50 min Za každé dvě započaté minuty navíc se odečítal jeden bod

1.	Ája	9 bodů	10 kontrol	50:42
2.	Alena	8	8	47:15
3.	Jiří	8	10	53:32
4.	Broňa	7	8	51:30
5.	Jitka	7	8	51:39
6.	Kája	7	13	61:05
7.	Jára ml.	6	9	55:15
8.	Roman/Zdenda	4	4	32:25
9.	Míra	2	7	59:46
10.	Eva	0	5	58:20

Mapový trénink

Na 3.3. je naplánován otevřený mapový trénink. Prosím o zaslání přihlášek na můj mail (jjkuci(zavináč)centrum.cz) nebo v sekci Závody - Ostatní akce (do 1.3.). Místo: Hamr (u bývalé vodárny) Mapa: Koliba (1987) 1:15000 start 00: 10:00 druh závodu: scorelauf (13 kontrol) trať: mírně kopcovitá limit: 50 min, za každou započatou minutu se bude škrtat jedna kontrola. Doporučuji hodinky s odpočítáváním. kategorie: pouze jedna hromadný start Informace se budou průběžně doplňovat, případně měnit, proto sledujte stránky. Zváni jsou samozřejmě všichni. Sponzorem tréninku je společnost ENTEA s.r.o. - www.toptoner.cz

PZL 2006/2007

S koncem oficiální sezóny pěšího OB začíná Pražská zimní liga. Termínovka je zde.

Vratislavice

V neděli se běžel závod ve Vratislavicích (pořadatel VLI), kde byla část trati s volným pořadím kontrol. Nejlépe si vedla Ája, která hlavní ženskou kategorii vyhrála. Výsledky jsou na stránkách pořadatele.

Baník Sokolov

Klub orientačního běhu Baník Sokolov má nové internetové stránky. Mrkněte SEM

Aktualizace

V rámci možností byl aktualizován kalendář závodů - nové odkazy na stránky závodů atd.

Předposlední závod žebříčku JO se poběží v neděli ve Vratislavicích

... "Do závodu s pevným pořadím kontrol jsou vloženy úseky s volným pořadím kontrol." Rozpis je na stránkách závodu.

V neděli se běželi dva závody v Jablonci

... výsledky jsou na stránkách pořadatele.

Jak jsem jel....

Dostal se mi do rukou článek, jehož autora se mi dosud nepodařilo vypátrat. Jeho přečtení bylo natolik silným zážitkem, že jsme se rozhodl vás o něj neochudit. Zveřejňuji jej vědomě jako anonym a vyzývám autora, nechť se přihlásí. Rád se s ním podělím o zážitky z Poděbradky 2005 které jsou velmi podobné. Styl psaní je mi velmi blízký,tak jako bych to psal já…. A teď už čtěte jedním dechem... Jak jsem jel Krále Šumavy Jelikož svalová horečka pozvolna ustupuje, krev z levého ucha teče jen při prudším pohybu, a sádrový krunýř okolo páteře již tolik netlačí, rozhodl sem se v několika odstavcích zaznamenat zatím nejintenzivnější sportovní zážitek svého života. Celá akce začala poměrně nevinně. Barevným letáčkem zobrazujícím šlachovitého mladíka s hranatými rysy, v přiléhavém barevném cyklistickém dresu, ledabyle opřeného o luxusní horské kolo. Hezoun byl doprovázen lživým textem slibujícím nevšední sportovní zážitek v technicky náročném terénu. Propagační materiál dále popisoval nezáživné podrobnosti jako převýšení(několik km), profil tratě pro zdravé cyklisty (?), dále již zajímavější rockové skupiny, pivo a gulášek v cíli. Nabízel dokonce i dvě varianty závodu: krátkou (78 km) a normální (100km). Dnes už nejsem schopen pochopit, že v jakémsi sportovním oparu(možná naladěn pravidelným sledováním Branek bodů vteřin?) jsem vážně zvažoval stokilometrovou variantu. Byl jsem snad i pod vlivem vzpomínek na nedávných 45 km na silničním kole po hladkém asfaltu, z mírného kopce s větrem v zádech? Kdo ví. Ale co, přeci se napoprvé nebudu přepínat, řekl jsem si,a nakonec zaškrtl KRÁTKOU variantu. Při pozorném čtení dále pochopíte, že právě v tu chvíli jsem se pravděpodobně podruhé narodil. Fáze nultá - příprava Po důkladné analýze svého cyklistického vybavení jsem zhodnotil,že jsem nebarevně sladěný a veskrze málo sportovně vypadající. Toto se nejevilo jako větší problém, a o pár dní (a tisíců kč) později jsem při pohledu do zrcadla v první vteřině myslel, že stojím v těsném zákrytu za Lance Armstrongem Po této operaci nastala důležitá fáze holedbání, během které všichni kamarádi,známí, příbuzní, jejich známí a příbuzní byli dopodrobna seznámeni s tím,jaký že jsem to chlapák, když se účastním velkolepého závodu v drsném terénu. Pravda, při letmém pohledu na internet jsem zjistil, že podobných chlapáků je v republice ještě cca 3,5 tisíce, to mne ale ještě více utvrdilo v tom, že závod bude hračkou i pro nesportovní veřejnost, a že tedy dopoledne si sjedu toho Krále a odpoledne si hodím lehký tenísek. Kolo jsem řádně umyl a pro větší efekt polepil barevnými samolepkami typu "I love triatlon" a "no pain, no gain". Myslím také, že jsem byl jediným účastníkem s vyžehlenými puky na cyklistických šortkách. Prostě - v předvečer závodu jsem byl ready. Fáze první - před startem Příjezd na místo závodu proběhl bez problému, slunce svítilo a vyleštěné kolo na střeše služebního vozu vysílalo do okolí mnoho slibující pablesky. Už parkování se ale ukázalo být menší výzvou (s ohledem na další průběh dne však zanedbatelnou), jelikož parkovací plocha náměstí nejmenovaného městečka, soudě dle bílých čar na dlažbě, byla dimenzována přesně na 8 vozů. Okolo sedmé ráno se nás tam sjelo několik tisíc. Poté, co jsem po půlhodině ježdění našel parkovací místo v rákosí asi 3 km od města snad stojí za zmínku to, že již v té chvíli jsem zacítil první lehké známky únavy. Odmontování kola ze zahrádky, navlečení lesklého dresu, přičísnutí vlasů navlhčeným hřebenem a lehká projížďka zpět na místo registrace byla už pouhá rutina. Taktéž namontování plastového čísla na mé kolo (promo model z Tesca za 5990,-) bylo docela snadnou záležitostí. Poté jsem se snažil protlačit se na náměstí, kde se mezitím již formoval hučící dav větrem ošlehaných horalů a mužatek všech věkových kategorií. Již na první pohled bylo zřejmé, že na místo v první, ale ani padesáté startovní řadě nedosáhnu, a že tedy boj o stupně vítězů mě bude od počátku neférově ztížen. Když jsem následně zaujal poměrně netaktickou pozici hned vedle prodejny dámského prádla v zadní části náměstí, jen se závistí jsem mohl sledovat šťastnější účastníky protřepávajíce svalstvo o cca půl kilometru přede mnou. Uklidnilo mne ale, že kola mnohých nebyla zdaleka tak čistá a barevná, jako to moje. Zde malá příhoda: Při zaujímání startovní pozice jsem nechtěně zavadil šlapkou o lýtko Diskobola stojícího vedle mne. Promiňte, špitl jsem. Odpověď hrdelním hlasem mne měla varovat: "Neřeš vole, co je pod pět stehů se nepočítá." Fáze druhá - start Konečně zazněl výstřel. Očekáváte-li dramatický popis prvních metrů závodu, budete zklamáni jako jsem byl já. Ještě dalších cca 5 minut jsem totiž stál na místě, poté opatrně vedl kolo mezi masou tlačících se a různě nasedajících závodníků. Po nasednutí a ujetí asi 5ti metrů jsem po nárazu do jakési stařeny (co ta tady mezi námi špičkovými atlety proboha dělá,napadlo mne) jsem poprvé spadl. ¨ Fáze třetí - závod Ti z vás, co někdy viděli tisíce cyklistů deroucích se kupředu, by asi byli vykuleni méně než já. Při jízdě na kole jsem totiž zvyklý vidět jednak na zem, jednak dále než 5 cm před sebe. Toto bohužel možné nebylo.Jen podle nárazu řidítek do dlaní navlečených do křiklavě červených rukavic jsem pochopil, že jsem poměrně brzy opustil (tehdy jsem ještě netušil že navždy)asfaltovou cestu, a vydali se vstříc kořenům, šutrům a roklím. Na asi pátém kilometru jsem podle barevného hada vinoucího se do prudké stráně přede mnou odhadl, že se pohybuji někde na 300.-500. místě. Toto zjištění bylo pro mne v tuto fázi závodu prudkým zklamáním, neboť během svého holedbání známým jsem tvrdil, že přeci jdu na první stovku! Navíc na mne každou chvíli někdo ze zadu štěkl "pravo!" a pak zase "levo!" a já se postupně propadal hlouběji do startovního pole. Začínal jsem se také lehce potit, což mne rozladilo, neboť jsem chtěl vypadat přitažlivě na cílové fotografii.Po 15 kilometrech jízdy do prudkého kopce proti slunci (občas prostřídaného krátkým ale zato velmi příkrým sjezdem po kořenech či kamenech vyschlého potoka) jsem pochopil, že musím poprvé změnit taktiku. Tato změna proběhla z "Umístit se" na "Dokončit". V tuto fázi závodu se tento cíl zdál poměrně reálný, neboť ani já, ani nikdo jiný okolo ještě nekrvácel, nezvracel ani nebrečel. Jenom snad někteří volili ostřejší slova, když za pomocí zubů a nehtů již po sedmé měnili duši či řetěz. Asi měli levná kola. Na třicátém kilometru se objevila první občerstvovací stanice. Konečně přišla má šance na lepší umístění!! Vychytrale jsem ostrou jízdou minul desítky závodníků, co zastavovali, nabírali iontové nápoje, banány, pomeranče, či energetické tyčinky. Já pouze dopil v jízdě poslední zbytek zteplalé žluté limonády z cyklistické láhve, a vrhl se vstříc nejdelšímu stoupání závodu mnohakilometrovému krpálu vedoucímu kamsi do mraků. Teplota v tu chvíli dosahovala asi 30 stupňů a na mne po chvíli začala doléhat první krize. Zhruba od této této chvíle pro mne závod ztratil přesné kontury.To,co se odehrávalo dál, se pokusím slepit ze vzpomínek přes své vnímání v jakési mlze, z útržkovitých záblesků paměti, a z vyprávění ostatních. Po několikakilometrovém stoupání v ostrém slunci jsem soudě podle kamzíků, orlů a nízkých ohnutých stromků byli na samém vrcholu Šumavy. Slunce rvalo a vzduch řídnul. Teď měly přijít ty táhlé sjezdy, které snad slibovaly relaxaci a slastný odpočinek! Nestalo se tak. Nebudu vás zdržovat popisem těchto částí závodu, možná si jen zkuste představit jízdu prázdným korytem divoké řeky, ve sklonu vodopádu, do které bouře nanesla kořeny, kusy stromů a lidských těl. Odvaha některých borců při sjezdech byla šokující,za řevu a řinčení součástek se řítili do údolí, zatímco já (a nebyl jsem sám) jsem vedl kolo dolů po srázu mezi stromy a kapradím, a střídavě si otíral krvácející rány a slzy. Sjezdy byly proloženy prudkými stoupáními po podobném povrchu, kde již o cyklistice nemohlo být ani řeči. Nevím,jak se ve sportovním slangu nazývá tlačení kola do srázu. Jsem si ale jist, že mnohakilometrová chůze v cyklistických botách (pro necyklisty: střevíce s kusy ostrého železa přišroubovaného k podrážkám) nebude do budoucna patřit k mým oblíbeným kratochvílím. Přišel čas na další posun v taktice z "Dokončit" na "Přežít". Druhá občerstvovací stanice mne již uvítala bez větších nároků na umístění. Odhodil jsem pomlácené a zabahněné kolo a spadl bezvládně do kádě s iontovým nápojem. Přišla však nečekaná komplikace! Díky naprostému vyčerpání (Naprostému ? Ó,jak jsem se pletl, byli jsme teprve na padesátém kilometru) Žaludek odmítal cokoliv přijmout! Při zvracení jsem ale koutkem oka zahlédl, že v předklonu či kleku je i mnoho spolubojovníků, to mne uklidnilo. Někteří dokonce vypadali, že již nežijí, soudě podle polohy jejich těl a křečovitých grimas obličejů. Asi 15 minut jsem poté ležel na zádech, občas se napil, ublinkl, znovu napil, až jsem do sebe násilím vpravil něco tekutiny. Na jídlo jsem si netroufl, tak jsem si alespoň nacpal do propocené kapsy pár energetických gelů. Poslední fáze boje o život mohla začít. Podle propočtů v této chvíli zbývalo necelých 30 km závodu. Slovo závod již používám ve velmi volném kontextu, neboť skuteční závodníci byli již v ten moment na stadionu, poslouchali zmíněné rockové kapely, popíjeli pivečko, a pozvolna se po vyhlášení vítězů všech kategorií rozjížděli do svých domovů. My ostatní bojujíce o umístění ve třetí tisícovce jsme se však dále rvali o život. Z 24 převodových stupňů mě fungovalo již jenom 8, což však nehrálo roli, neboť při chůzi vedle kola přehazovačka Shimano Ultegra často ke slovu nepřijde. Zadní brzda byla také již jenom pro okrasu, což mne dále diskvalifikovalo i při sebemenších sjezdech. Přední brzdu jsem totiž po čtyřech pádech levým loktem na šutry přestal požívat. Při krátké odpočinkové pauze (kterou jsem čerpal každých asi 500m) mě letmý pohled na hodinky varoval, že odpolední tenis již nestihnu, neboť jsem na trase už nějakých šest hodin. Očima jsem propaloval svůj cyklometr, který jako jedna z mála věcí na mém kole z Tescoletáčku ještě fungovala, a přes slzy odpočítával kilometry. Konečně!! 76 77 78 79?? Co to? Kde je stadion? Hudba? Na 80. kilometru, uprostřed hlubokých šumavských hvozdů mě došlo, že letáček byl pouhým propagačním trikem, a že organizátoři závodu vzdálenost pouze odhadli, s odchylkou plus minus pár kiláků, no a co?? V tu chvíli mně přešla chuť žít. Narval jsem do sebe poslední odporný sladký gel a byl připraven každým metrem zkolabovat. Na zhruba 83. kilometru jsem konečně v dálce uviděl polní cestu. A po ní i silnici vinoucí se mezi domy v dáli! Na 85. kilometru byl definitivní konec. Vklopýtal jsem, ne nejel jsem, neboť cílová rovinka byla opět do kopce na stadion, ne nepodobný Venclovskému po jeho památném pokoření průlivu. Rozdíl byl pouze v té změti trubek co jsem vláčel za sebou. Nálepka "no pain-no gain" visíc z rámu volně flirtovala ve větru a já věděl, že počet účastníků v příštím ročníku bude pouze 3499. Epilog Správný chlap má zkusit alespoň jednou v životě opravdovoubolest. Alespoň se to tak říká. Ženy mají porod. My máme Krále Šumavy.

HUNGARIA CUP 2006

Po loňských závrtech na Slovensku jsem se vydala spolu se skupinou sokolovských borců na závody do Maďarska, které se konaly v těsné blízkosti Debrecenu. Protože je to trošičku z ruky, vyrazili jsme o den dříve a to kolem páté hodiny ranní. Cesta ubíhala rychle, vcelku poklidně. O jediné vzrušení, ač nerad, se postaral Jindra, který způsobil maďarskému háklivci ťukánek na blatníku o velikosti 1x1,5 mm. Chudáci policisti si vše vyfotili a jelo se dál. V šest hodin navečer už jsme vystupovali v kempu Víg-Kend Major. Mládež vystartovala zabrat místo pro naše stanové městečko a zbytek se snažil rukama nohama domluvit na prezentaci, kde si nás neustále přehazovali od jednoho stolku k druhému jak horký brambor. Nicméně po hodině jsme vítězoslavně odcházeli, vše úspěšně vyřízené (nevim nevim, jestli by s takovou rychlostí uspěli u nás :)). Po zbytek večera už jsme se pak jen soustředili na nadcházejících pět etap. První dvě etapy se konaly 13 km od kempu, takže jsme vyráželi s pomocí našich okolených koní. Mě se dostalo té cti startovat hned první den v úplně cizí zemi jako první z kategorie. Zas tak nažhavená jsem nebyla, takže bych na start vydržela čekat i déle, ale nedalo se nic dělat. Rozvážně jsem vyrazila, vše poctivě obíhala po cestách jak při liniích a do cíle jsem dorazila pro tento den jako třetí. Spokojená se svým výsledkem jsem vyrazila fandit ostatním. Po odpoledních se většinou konaly vložené závody. Po první etapě následoval Trail. Vozíčkářů se sjelo opravdu dostatek a my tak alespoň poznali, jak takové závody vypadají. Vše probíhalo v klídku, v přátelské atmosféře, nikdo si nestrkal klacky do kol, všichni si pomáhali. Večer proběhlo slavnostní uvítání závodníků, kdy se na pódiu sešlo asi na třicet důležitých lidí, přičemž si nikdo z nich nenechal ujít příležitost pohovořit o tom, jak jsou rádi, že jsme přijeli. Po té následovalo jakési půlhodinové předtančení v národních krojích a mohlo se přejít k vyhlašování. Všichni jsme zaplácali Monče, první vítězce naší výpravy a šlo se do spacáčků… Druhý den vše bylo na stejném místě. Mapa pro mě opět patnáctka, akátové lesy ještě nikdo nepokácel, dokonce ani jejich trny nikdo nepolámal. Ekvidistance jeden metr se také nezměnila, takže placka byla pořád plackou. O kopec jsme opravdu nezakopli. Po závodnících z minulého dne ani památky. Dokonce i pavouci si stihli opravit své sítě, takže jsme se z pavučin vymotali až v cíli (někteří až v cíli poslední etapy :)). Mnozí si odtud jistě odvezli fobii jak z pavučin, tak i z pavouků, které vykašláváme ještě dnes. Protože odpoledne bylo volno, tak jsme všichni sbalili plavky a ručníky a odjeli do města do aquaparku. Když už jsme tam měli slevu, tak se toho muselo využít, že :). Plavky si zapomněl jen tréňa. Určitě to ale udělal schválně, protože chtěl koupit nové :). Po dvou hodinách jsme odcházeli sice ještě více znavení z neustálého běhání po schodech na tobogány a klouzačky, ale s úsměvem na rtech. Na bedně jsme tentokrát měli zastoupení ve W14 i v W16, o které se postaraly Eliška s Jančou. Den třetí…Počasí stále pro běhání jako dělané. Měli jsme to štěstí a pršelo vždycky jen po nocích. Shromaždiště se na následující dva dny přesunulo do blízkosti tří kilometrů od centra. Pořadatelé chtěli udělat odpočinkovější den a proto se běžel jen krátký sprintík namotaný na místní louku, kde každý viděl jak pěkně bloudíte. A že se bloudit dalo pořádně…Mě se to povedlo hned na první kontrolu ( zase), kde jsem nechala tři minuty, což už se na sprintu těžko dohání. Připravila jsem se tak o vítězství a tedy i o pěkné žluté tričko. Protože nám dopolední proběhnutí nestačilo, přihlásila se většina z nás na Mikro-OB. Pro nás opět trošku nová věc, ale srovnali jsme se se vším nadmíru dobře. Kategorie byly pouze dvě, pro ženy a muže, takže jsem bojovala s holkama ze Sokolova. V rozběhu jsem jim ukázala záda a s celkovým časem 2:03 jim nandala dvacet vteřin. Ovšem povznesena vítězstvím, které znamenalo „pouhý“ postup do finále a vidinou zlaté medaile jsem dopadla na hubu. Tři chyby byly opravdu moc. Nezachránil mě ani kaskadérský kousek, kdy jsem s nasezením vlastního života skákala přes zídku do propasti. S prvním místem nakonec doběhla Terka Uhlíků a s třetím Bára. Sice se vyhlašovalo prvních šest, ale ani tak mi to nepomohlo. Jak už to tak bývá, odešla jsem zdrceně se sedmým místem, o tři vteřiny. Jojo, sláva vítězům, mě čest :). Čtvrtá etapa pro nás byla o něco delší. Ani tak se to ale nevyrovnala 5-denním v Doksech. Zcela znavena a navždy rozloučena se žlutým tričkem pro vítěze jsem odhopsala vstříc dalšímu bloudění. Šlo to pomalu, jako vždy se spoustou chybek, ale štěstěna se nade mnou slitovalo a absolutně nečekaně dovolila druhé nejrychlejší být až čtyři minuty za mnou. Tričko bylo moje, konečně :). Podobný výkon se podařilo předvést i Stopařovi, takže se večer opět mělo komu tleskat. Odpoledne jsme znovu vyrazili do aquaparku, kde se jako vždy blblo jak o život. Tentokrát jsme ale spoustu času věnovali i horkým perličkám, abychom nabrali sil na závěrečnou, nejdůležitější etapu. Poslední den bylo centrum přímo v kempu start co by kamenem dohodil. Všichni jsme čekali nám známí handicap, ale ejhle. Startovalo se klasicky intervalově, jen v pořadí od nejhoršího k nejlepšímu. Moje maličkost byla celkově druhá, za sebou i před sebou pět minut. Vše šlo vcelku dobře, osudovým se mi stal až význačný strom v hustníku, kde mě zachraňovali holky z šestnáctek. Díky za ně, jinak bych se z toho asi nevyhrabala. Tam mě bohužel doběhla vítězka naší kategorie. Utvořili jsme tedy silný tandem a ještě stihly přejet bronzovou Melindu. Druhé místo jsem udržela,vyslechla jsem si famfáry, s hrdostí převzala medaili, batůžek a svůj první plat. Konečně jsem si aspoň na chvilku připadala jako profík :). Vyhlášení byli téměř všichni z naší silné skupiny a Sokolovu jen o vlásek uteklo třetí místo v hodnocení klubů. Nad zájezdem z Lotyšska a z Ruska prostě nebyla šance. Poté už jsme jen všem zamávali, udělali závěrečné společné foto a vydali se přes Budapešt a Bratislavu zpátky k nám. Ve čtyři ráno všichni leželi ve svých pelíšcích, určitě vzpomínali na pěkný uplynulý týden a přemýšleli o tom, kam se podívají příští prázdniny…

Komáří hody v Horním Slavkově aneb koho nesežrali, ten vyhrál

Po loňské přestávce způsobené pořádáním národek uspořádal Baník Sokolov letní vícedenní závody v Horním Slavkově v obvyklém termínu hned na začátku prázdnin 5. až 8. července. Drobnou změnou bylo rozložení závodů do čtyř dnů. Tři etapy vyplněné volným dnem, kdy si aktivní jedinci mohli zaběhnout štafety (my jsme aktivně jeli navštívit Potůčky a tamní příbuzenstvo:o) Atmosféra závodů byla rodinná, lidičky většinou dobře známí. Dobře vybavený bufáč, ucházející počasí, teplá voda ve sprchách. Jediné co kalilo náladu závodníků byl HMYZ (především ten lítající a kousající) a pak taky drobné Broňíkovy úrazy. První závodní den začal v pohodě…přijela jsem už den předem (vlastně téměř v noci), takže pohodička. Vlastně do té doby, než jsme dorazili do koupelny. Broňa mi totiž závidí znalost sokolovské nemocnice, tak se rozhodl, že si rozsekne čelo při sprchování. Nepovedlo se. Vlastně povedlo – čelo má památku ještě teď, ale na šití to nebylo…no a nejhorší je, že ředitel závodu, Karel Rambousek ml. si myslí, že chudáka Broňu mlátím. Zbytek dne probíhal normálně - udělala jsem oběd (asi mé drahé polovičce hrozně chutnal, přesto mě pak k hrnci nepustil), no a pak hurá do lesa. Přes jistou výhodu znalosti zdejších lesních poměrů a map, jsem se rozhodla, že vyzkouším běh bažinou…nepovedl se (vypadalo to spíš jako boj o život) no a výsledek tedy nepřekvapil. Byla jsem až 19. z 31. závodnic. Broňa (pravděpodobně důsledkem hlubokého otřesení z rána) dopadl ještě hůře. 35. z 41. mužů. Další závodní den nás čekala druhá etapa na Třídomí. Opět znalí zdejších poměrů, vyrazili jsme co nejdřív, abychom mohli v pohodě zaparkovat. Vedro bylo poměrně značné, kontroly v bažinkách a jeden nesmyslný výstup do brutálního kopce (stavitel mi nebyl schopen vysvětlit, proč a za co se nám tak mstil). To nejhorší v lese ovšem byli komáři a mouchy – ten kdo se zastavil, okamžitě zčernal (problém byl takový, že když chcete v bažinách dohledat a domapovat, většinou nezbývá než zastavit). Neb mouchy jsou tvorové vskutku inteligentní, přestaly se namáhat s pronásledováním běžců (ne každý se totiž v lese plouží jako já) a pohodlně čekaly usazené přímo na kontrolách. Díky tomuto faktu nebyla tato etapa ani tak náročná z hlediska mapy či fyzické zdatnosti ale z hlediska odolnosti psychiky. No prostě máme v oddíle méně odolného jedince a můžu pouze prozradit, že jím nejsem já. Pro méně všímavé čtenáře připomínám, že jsme na těchto závodech byli já a Broník :o) Abych nezapomněla – výsledky: Baky – 10. z 28. (zadařilo se a soupeřky očividně odpadají) Broník – 35. z 38 (ty mouchy byly ale vážné hrozné) Další den byl dnem volna (pro neštafetníky) soudným dnem pro mouchy – pršelo. My jsme uprchli do Potůčků, kde bylo krásně, najíst se k sestřence, zajít si na zmrzlinu a válet se na zahradě. Po příjezdu jsme se dozvěděli, že štafety byly jako obvykle plavací, ovšem první úsek tentokrát nemusel jíst ani suchou housku, ani pít paňáka becherovky před vyběhnutím do lesa – je vidět, že se změnil ředitel závodu – mládí je ještě hodně měkké. Poslední etapu jsem se do lesa velmi těšila. Byla jsem nabuzená dobrým výsledkem a taky vědomím, že po dlouhé době mohu celkově porazit Lenku Zelenou. Věděla jsem, že opět bude hodně kontrol v bažinách, kde se mi dařilo. Tentokrát se ovšem dařilo i Léně, zato já jsem udělala jednu drobnou chybku – zhruba deset minutek :o) Asi si to vítězství nechám na republiku :oD Broňa se odhodlal jít do lesa aspoň na kousek trati (dalo mi to hodně přemlouvání) a dokonce na mě v cíli čekal usměvavej (mouchy a komáři byli asi přežraní). Takže sem stačí už jen můj výsledek – 14. z 23. (to je úmrtnost, že?) Zde je ještě odkaz na stránky závodů, kde je i hodnocení pořadatele: http://bso.webpark.cz/

Nová funkce na stránkách.......

Pokud chcete vložit na stránky libovolný soubor (do velikosti cca 2 Mb) a případně na něj vytvořit rovnou rychlý odkaz, stačí kliknout po přihlášení na obrázek se složkou . Zobrazí se nové okno s obsahem vaší složky.


Ve složce můžete vytvářet další podsložky pomocí ikonky , vkládat nové soubory ikonkou a přejmenovávat ikonkou . Rychlý odkaz lze vytvořit modrou šipečkou vedle souboru (odkaz ve formátu html se zobrazí ve světle modrém poli - stačí zkopírovat a vložit).

Složky a soubory lze mazat ikonkou zobrazující křížek . Číslo vedle složky zobrazuje počet objektů ve složce. Pokud si s něčím nebudete vědět rady, stačí najet myší na objekt a chvilku počkat. Zobrazí se krátká nápověda. Použití : Vložení rozpisu (např. ve formátu PDF, DOC apod.), vložení obrázků do článků, vzkazovníku atd. ...

Nic proti Sparťanům....ale národky takto?

Nedá se nic dělat, ale jako Slávista si prostě nemůžu pomoc. Závody se konaly v okrese Rokycany, OK Sparta Praha připravil na sobotu krátkou trať a na neděli klasiku. V sobotu mě celkem potěšilo, že start byl rozhodně blíž, než bych čekala, navíc jsem šla do lesa jako profík, když zrovna nepršelo. Nějak jsem si ale nestihla přečíst pokyny, tudíž ani zatejpovat kotníky, takže jsem v kamenitém terénu lehce trpěla. Ovšem byl tam jeden kopec, který se lezl sem a tam, takže jsem neměla nijak zběsilé tempo. Spíše naopak - Ita mě doběhla až moc brzy, ovšem lehce tam lítala jako já, takže jsme se vždycky sešly. Bohužel na věšáka za další špičkovou závodnicí jsem už neměla síly, plíce ani nervy, takže přeci jen jsem to musela oddřít sama. Na seběvědomí ani nepřidalo, že se většina běžecké špičky z Čech rozhodla na béčkových závodech potrénovat. Ovšem třeba Ája se s tím vyrovnala, aniž by hnula brvou...chybělo jí jen pár bodíků do osmitisícovky. A Aleně chybělo jediné místečko na bednu. Kluci měli konkurenci snad ještě větší. Dokonce byly dvě C finále, po novém rozlosování startoval Broňa s Honzou v jedné kategorii, takže se konečně mohli porovnat. V sobotu se urval Broňa a těsně mu utekla šestitisícovka, i tak ale může očekávat skok v rankingu. Eva - D 18B - 26/36 Broňa - H 21C1 - 15/48 Ája - D 21B - 19/65 Honza - H 21C1 - 27/48 Baky - D 21B - 54/65 Alena - D 50B - 4/16 Co bych Sparťanům asi nejvíce vytkla, bylo ubytování. Věřím, že pro ně bylo pohodlnější sehnat ubytování, pravděpodobně přes znáný, poblíž Prahy, konkrétně v Berouně, nicméně přeci jen to bylo z ruky. Sehnat něco v Rokycanech či Plzni by určitě nebylo tak namáhavé. Ještě že máme přátelské (někteří i více:o) vztahy se západní oblastí. Spali jsme tak nedaleko centra, objevili hezkou hospůdku a skvěle se najedli (Broňovi šlehali plameny z úst...) a to jsem měla pikantní jídlo já. Nedělní ráno opět vybízelo k očekávání deště, ovšem někteří profíci startovali a přiběhli ještě než začali padat kroupy. Momentálně se dostávám k druhému víkendovému zklamání. Nevím, jak na tom byly ostatní kategorie, ale D 21B měly hned z počátku jednu totožnou kontrolu z soboty a jednu o metr dál...to je tak těžké vymyslet nápaditější trať? Navíc jsem opravdu mlela z poslední (za to pořadatelé nemohou), vypila všechny obžerstvovačky, málem vraždila při pohledu na poslední mini okruh, když jsem byla téměř u cíle. Ovšem podle výsledků jsem nebyla jediná v krizi .o) Čest oddílu zachránila Alena, tentokrát vyfoukla soupeřkám stříbro. GRATULACE! Mezi kluky tentokrát zazářil Honza. Problém byl ovšem v tom, že se do jejich kategorie vecpal nějaký mladíček ze Šumperka, který nemohl startovat v B a narval to druhému čtvrt hodiny. Sice si tak nahrabal pěkné body, ovšem ostatní, s kterými by se neměl srovnávat, na to byli celkem velmi biti. Eva - D 18B - 27/31 Honza - H 21C1 - 16/41 Ája - D 21B - 36/60 Broňa - H 21C1 - 21/41 Baky - D 21B - 60/60 (šlechtí mě to, že některé ani nedoběhly) Alena - D 50B - 2/14

Saxbo - legální přebíhání hranic

Již 14. ročník mezinárodních závodů Saxbo si připravily oddíly OK Chrastava , HSG Turbine Zittau a SG Zittau-Süd. Centrem byla tentokrát louka u města Lückendorf - Forsthaus, což pro některé české závodníky znamenalo tréninkový pochod už jen do centra. Příjemné bylo, že na hranicích nikdo neotravoval a počasí bylo pěkné. Méně příjemné bylo, že jsme se kvůli brzkému startu prvního sobotního závodu zřekli dlouhého vyspávání, a nakonec to ovšem nezvládli časově pořadatelé a starty se posouvaly - ve výsledku oba - tedy i ten odpolední, což mělo za následek, že někteří běžci byli v lese téměř za soumraku. Další věc, kterou organizátoři lehce nezvládli, byly parametry tratí. Vzhledem k tomu, že se běžely během dvou dnů hned tři etapy, tak by člověk nečekal, že bude potřebovat do lesa vrchařskou výbavu. Terén byl sice zajímavý, tratě však postavené ve stylu á la nahoru a dolů a co nejvíckrát (v druhé etapě se snad dolů ani nelezlo). Pořadatelé asi tušili, že by předem oznámené převýšení odradilo běžce, takže nemilé překvapení bylo dobře tajeno. Výsledky se blýskla Ája, která měla sice za sebou ten týden už asi milión závodů, přesto celkem válela. Ráno za sebou nechala 59 soupeřek, odpoledne jen lehce zaostala za první desítkou, což pro ní v součtu obou závodů znamenalo deváté místo. Na nedělní klasické trati nakonec urvala místo ještě o jednu příčku lepší. Dále zářila Alena, která hned při první etapě ukázala, kdo je tady královnou. Ve druhé etapě přišla o druhé zlato pouze o pár vteřinek, celkově však jasně vedla. V neděli to bylo opět stříbro, ovšem na stupínek nejvyšší opět zbývalo pouze několik vteřin. Kluci se opět nedohodli na společné kategorii a během víkendu se dokonce prostřídali (sobota Broňa L, zatímco Honza K, v neděli obráceně, Libor po oba dny K). Honzovi se skvěle vydařila hned první etapa, kdy byl 14. a ani odpolední epata pro něj rozhodně nebyla nejhorší. Celkově se vešel do první dvacítky. Ovšem nedělní klasická trať v kat. L pro něj byla tučné sousto. Pro Libora budou jeho výsledky určitě znamenat skok v rankingu, to samé se týká Klárky. V rodinném souboji si ovšem dovoluji konstatovat, že Libor dostal od Klárky na zadek :o)....jen se mrkněte na výsledky...Perfektně se vedlo i Mírovi, škoda jen, že už se nezúčastnil závodů v neděli (obstarával spolu s Lenkou babičkovské a dědečkovské povinnosti :o) SOBOTA - 1. ETAPA Eva - D 18 - 18/22 Jára - H 16 - 33/41 Ája - D 21L - 6/65 JJK - H 21K - 14/60 Klárka - D 21K - 26/50 Libor - H 21K - 56/67 Alena - D 45 - 1/10 Broňa - H 21l - 90/101 Míra - H 50 - 7/17 SOBOTA - 2. ETAPA Eva - D 18 - 15/21 Jára - H 16 - 39/41 Ája - D 21L - 13/63 JJK - H 21K - 22/62 Klárka - D 21K - 15/47 Libor - H 21K - 45/62 Alena - D 45 - 2/10 Broňa - nestartoval Míra - H 50 - 8/17 SOBOTA - CELKOVÉ UMÍSTĚNÍ PO DVOU ETAPÁCH Eva - D 18 - 18/22 Jára - H 16 - 37/41 Ája - D 21L - 9/65 JJK - H 21K - 19/67 Klárka - D 21K - 18/47 Libor - H 21K - 48/67 Alena - D 45 - 1/10 Broňa - nehodnocen Míra - H 50 - 8/17 NEDĚLE Eva - D 18 - 17/26 Jára - H 16 - 44/47 Ája - D 21L - 8/60 JJK - H 21L - 63/90 Klárka - D 21K - 17/51 Libor - H 21K - 50/72 Alena - D 45 - 2/17 Broňa - H 21K - 23/72

Tradičně promrzlé první národky

Téměř po měsíci se mi podařilo rozmrznout natolik, abych byla aspoň krátce připomenout zahájení žebříčku B Čechy. Pořadatelství prvního víkendového závodu se zhostil oddíl Spartak Rychnov pod Kněžnou, který však byl překvapený bojovnou zimou a musel žádat o možnost přemístit závody z původního prostoru v Zdobnické vsi-Šajtavě (horský les v nadmořské výšce 587-870 m) do centra nedělního závodu v Dobrošově. Pro závodníky to znamenalo oba dny na stejné mapě, ovšem určitě to bylo lepší řešení, než ošetřovat omrzliny závodníkům zapadlým pod lavinou sněhu. Počasí bylo tak drsný, že i zkrácená trať znamenala boj s vůlí, zda do lesa vůbec jít. Asi nejlépe se s podmínkami vyrovnala Alena, které na bednu chyběly dvě minutky a dělily jí pouhé dvě místa od bronzu, dáůe se pak dařilo i Evíkovi, která se jen těsně nevešla do první desítky. Broňa se tentokrát nemohl porovnat s klukama, neb se nevešel do béček, kde se ovšem zbylým dvěma borcům moc nevedlo. Večer se pak nesl v duchu, kdo najde inteligentní hospodu v Náchodě, zaslouží si metál. Kromě jídla byl totiž našim dalším požadavkem televizor naladěný na finýle Final Four Euroligy mužů, kde jsem oficiálně byla :o) Článek ovšem dopadl dobře, i když byl psaný v hódně provizorních podmínkách (poděkování bp za poskytnutí některých vymožeností civilizace). Eva - D 18B - 12/30 Jiří - H 21B - 73/93 Baky - D 21B - 56/64 JJK - H 21B - 87/93 Alena - D 50B - 5/14 Broňa - H 21C - 21/37 Na čarodejnice se opět nad Dobrošovem proháněli všichni čerti, ovšem oproti sobotě to přeci jen bylo lepší - už jsem nesháněla rukavice. Pořadatelem byl tentokrát Start Náchod. Pořadatelé si tentokrát připravili pro běžce dvě lahůdky - dva různé starty a vražedný výběh ke sběrce (ve většině případů to byl výlez). Evě se bohužel dařilo méně, nicméně zářivý úsměv pro fotografa dokázala vykouzlit na tvářičce (viz foto). Moje maličkost se také zmohla alespoň na nějaký výkon (nesnáším kopce, tak se dost divím, že jsem se doškrábala do cíle a prý to i vypadalo jako běh). Alena se tentokrát rozhodla, že nebude soupeřky dráždit svým obvyklým umístěním vepředu. Kluci se také opět trápili, čest zachraňoval Broňa alespoň umístěním, neb díky jednomu borci, který stříbrnému závodníkovi nandal sedm minut, to byla pro Broňu pěkná nálož od času vítěze. Eva - D 18B - 20/29 Jiří - H 21B - 75/86 Baky - D 21B - 43/63 Honza - H 21B - 82/86 Alena - D 50B - 10/12 Broňa - H 21C - 15/31 Když už se nám to nevydařilo podle představ, tak podstatné je, že ani jednu naši závodnici neupálili a po několika kilometrech od centra závodů se ukázalo i sluníčko a my pocítili, co je to teplo.

Oddílový přebor na 4. závodu JO

Sobotní ráno 22. dubna 2006 - den, který byl na oddílové schůzi stanovený jako den oddílového přeboru. Místo - Mlýny (kopce), pořadatel - OK Jiskra Nový Bor. Tak počasí bylo velmi dobré (jen ten sníh nás celkem překvapil, ale v lese mi přišel vhod po těch bažinkách), prostředí známé z jakýchsi pětidenní (mapa z léta 2003) a samé úsměvy do foťáku - fotek je požehnaně. Naši muži se až na výjimku malýho Járy přihlásili do kategorie H 21 K - bylo jich celkem šest, neb se po dvou letech zúčastnil i David. Favorité oddílu byli jasní - Broňa, Jiří a Kuči - nicméně jak prohlásil Broňa - neplánovat a nechat to na překvapení. Pro něj ovšem překvapení dost nemilé, protože jak prohlásil, od druhé kontroly tam lítal jak ...(nepublikovatelné). No nebudu to natahovat, prostě se nechal doběhnout Davidem, navíc vyběhl z mapy a prostě mu to nějak nešlo mapově ani fyzicky...i když: "sem si tak vyklusával do kopce a David, jak se mě snažil doběhnout, tak hrozně sýpal..." (nutno podotknout, že Broňa chce přejít na dvoufázový trénink, zatímco David nemohl v neděli téměř chodit). Naši borci to ale neměli vůbec jednoduché. Překvapivě se do jejich kategorie přihlásilo velké množství závodníků a v celkovém počtu šedesáti závodníků se nejlépe umístil Jiří. Těsně porazil Kučiho. Sám nad sebou vyhrál Jarda, který se taky po hodně dlouhé pauze vydal do lesa a na trati dlouhé nědo přes čtyři kilometry nechal za sebou ještě dva disklé. V ženách jsme se nakonec sešly jen já s Ájou, protože Eva se nějak zapomněla přihlásit k nám a tudíž bojovala v D18 a Alena se nechtěla nechat zabít :oD Do naší kategorie se přihlásilo pouze 23 odvážných běžkyň (se vůbec nedivim, neb jsme to opět měly delší než naši borci - je to pěkně nespravedlivé) a trať stála opravdu za to. Hodně se mi líbila, šla jsem téměř na krev do doby, než jsem zvorala dvě kontroly za sebou a pak ještě jednu těsně před koncem - nakonec jsem nasbirala na Áju dvakrát čtyři minuty a pak sem tam ještě něco a byla z toho pěkná nakládačka. Ovšem i Ája si tam pobyla (jen je holt rychlejší...to je to mladé maso). výsledky: D 18 - Eva 6/10 H 16 - Jára 12/18 D 21 L - 1. Ája 10/23 H 21 K - 1. Jiří 20/60 2. Baky 18/23 2. Kuči 27/60 D 45 - Alena 4/9 3. David 39/60 4. Broňa 46/60 5. Míra 52/60 6. Jarda 58/60 Jinak těšte se na příští týden a povinně všichni přijeďte v růžové (maximálně povoluji červenou) - protože Broník prostě miluje pink :OD

Oblastní závody JO - zahájeny!

Po řadě zrušených závodů, jsme se konečně dočkali prvních závodů naší oblasti. Na sobotu i neděli byly připraveny krátké tratě. Sobotní závod pořádaný oddílem SOK Turnov se k našemu nemilému zjištění konal ve "smetištním lesíku" na mapě Vesecko. Nechvalně známý pruch lesa, kde není možné postavit trať jinak než několikanásobným křížením, tentokrát obohatil zbývající sníh, mrtvá srnka, docela pěkné počasí a naštěstí ne moc rozbujelý porost. Startovalo se po dvou minutách a zvláště startovní pořadí našich borců v kategorii H 21K slibovalo pěknou honičku na lišku. Broňa, nabuzený svojí tréninkovou aktivitou, se rozhodl, že dožene Indiána (startoval před ním pouhé čtyři minutky). Honza si určil, že doběhne nejhůře šestý. Nakonec, na trati kratší než jsme měly my dvě s Ájou, vypálil všem rybník právě Indián. Doběhl na třetím místě, jistě litoval vteřinky, po kterou se kochal okolní krajinou, že ho stála druhé místo. I tak ovšem gratuluji. Mimochodem nabuzený Broník byl z našich borců sice poslední, ale vešel se do desátého místa. Ája byla psychicky povzbuzena tím, že za ní startovala Lucinka Krafková. Měla jí sice již na třetí kontrole, ale Ája se rvala statečně a Lucinku zpětně ještě jednou doběhla. Konečné manko šesti minut znamenalo sedmou příčku. Moje maličkost si lízala ještě rány (konkrétně puchýře...fotodokumentace to potvrdí), těžce a marně se rvala s kopci, způsobila smrt další srnky (za tu první nemůžu), a tak z toho byla ztráta jedenácti minut. Smetiště se ovšem asi nejméně líbilo Evě. Ta razila heslo, není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Naopak další ratolest z klanu Neradíků, Jára zabojoval a z lesa přiběhl se ztrátou osmi minut, což je celkem slušné. Reputaci oddílu zachraňovala velitelka Alena...tentokrát medaile stříbrná.

výsledky:
D18 - Eva....7/7 D21L - Ája....7/19           - Jitka 14/19 D45 - Alena 2/8	H16 - Jára...12/18 H21K - Jiří...3/20           - Honza...8/20           - Broňa...10/20

No a protože jsme toho neměli málo, tak jsme se ještě vydali do Liberce (Jiří jel po dálnici bez známky!) zachraňovat nosorožce. Tzn. zaběhnout si (neberte to doslova) další orienťák, tentokrát přímo v liberecké ZOO. Vzniklo docela dost fotek, takže se určitě mrkněte (já doufám, že fotečky budou na stránkách co nejdřív). Jinak Já jsem ten den alespoň něco vyhrála...konkrétně běh pozpátku na sněhu. Nicméně vítězný deštník získali i další dva dobrovolníci, takže se nedivte, až potkáte mě a Evu se stejným zeleným deštníkem :oP Nedělní závod byl situován do známého autokempu Nedamov (lepší počasí než minule, třeba se jednou dočkáme toho, že se budeme moci i vykoupat v tom pěkném rybníčku). Všem bylo jasné, že na tamní mapě nás pořadatelé poženou přes skály nahoru a dolu, tudíž časy rozhodně nebudou odpovídat délce trati. Pro případ, že bychom si rozmysleli vůbec do lesa vstoupit, neposkytli ani převýšení. Řady našeho oddílu svou přítomností oproti sobotě rozšířili Lenka s Mírou a hlavně mladá family Pavlíkovců )včetně hafanů). Klárka se rozhodla první letošní závod užít dosyta a hlavně zachránit dalšího člena oddílu - mě :o) Oběma se nám totiž v lese hodně líbílo (odpovídají tomu časy), a tak jsme se seběhly v cíli až spolu. Musím říct, že na její finiš prostě nemám, takže bych měla v tréninku asi přidat. Očekávaný souboj proběhl i mezi našimi borci silnějšího pohlaví. Broňa opět startoval čtyři minuty za indiánem a byl rozhodnutý mu oplatit sobotní krutou porážku. Broňa bejčil tak, že Jiřího opravdu doběhl, pak ho dokonce předběhl a nakonec to zakončil slovy: "Kdybys nebyl tak pomalej a doběhl mě do toho kopce, tak jsem to pak nemusel zkazit a Honza by byl až za námi." Z čehož jasně vyplývá, že kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. Kuči skončil těsně za první desítkou. Jinak děvčata tentokrát nezářila až na Alenu žádná. Áje se prý nelíbíly nějaké dvě kontroly, mě bylo lehce nevolno po třídním srazu (jo a poučení je - nechlastejte před závody a jděte brzo spát:o), Eva podala celkem slušný výkon, ovšem na bednu dosáhla pouze právě Alena.

Takže konečné výsledky:
D18 - Eva 5/8 D21K - Klárka 19/19 D21L - Ája 24/40           - Jitka 38/40 D45 - Alena 3/8	H16 - Jára 14/15 H21K - Kuči 11/36           - Jiří 18/36           - Broňa 20/36           - Libor 30/36 H50 - Míra 12/14

Nu což, bilance nic moc, nicméně většina závodů je ještě před námi. Takže hlavu vzhůru a těšte se na příště.

Hervis 1/2Maraton 2006

Po dlouhé zimě se pomalu začínají rozhejbávat ztuhlé kosti a pár zástupců z našeho oddílu se "šlo" poprat s 21 kilometrovou tratí. Letos poprvé se na trati představili vodiči na cílový čas a podle výsledků je naši členové plně využili ;) . Ve stručnosti ještě dodávám výsledky vycucnuté z www.pim.cz . 1113 PAVLÍK MIROSLAV,MM50 02:00:05; 6019 BAKOVSKÁ JITKA, AMw 02:00:16; 1832 PAVLÍK LIBOR, AMm 02:11:03.

Výsledky tréninku z 25.3.2006...

L
 1, indian 87:50 (124,7249b)
 2, jjk 94:45 (115,6201b)

 K
 1, ája 67:45 (98,43542b)
 2, jitule 68:12 (97,7859b)
 3, david 69:15 (77,0426b)
 4, romča 75:00 (88,9200b)
 5, evča 85:53 100,9474b)
 6, jára 95:23 (72,7146b)

 ...a já jako pořádající :) 100x1,2=120b

 pravidla pro výpočet....
 první závod = x1,2
 vypsaná klasika =x1,5
 přebor =x1,3
 H 18-40 =x1
 D 18-40 =x1,25
 H 14-18,40-60=x1,3
 D 14-18,40-60=x1,625
 trať L=x1
 trať K=x0,65
 pořádající 100b*koeficient závodu...

1. OŽ v Doksech zrušen

Pro nadměrné množství sněhu byl závod na Selské rokli zrušen... Sezóna tak nejspíše začne v Turnově na mapě Vesecko. Kdyby chtěl někdo o volném víkendu pořádat trénink, tak si u mne musí vyzvednout kleště.

2. trénink na Kolibě přesunut na neurčito...

Kvůli naprostému vyčerpání stavitele trati se zítřejší trénink ruší. Omlouvám se, ale v tuhle chvíli si myslím, že bych se pak nehnul celej týden, což nechci...

Startovka na zejtra 25.3.06

Honza 00, Jára 05, Jitka 10, Eva 15, Romana 20, Ája 25, David 30

Czech 5 days O

Na začátku srpna nebudeme ochuzeni o tradiční pětidenní závody. OK Doksy se rozhodl dokončit přípravy a uspořádat závod sám za přispění mnoha dobrovolníků z jiných oddílů... Oficiální stránka závodu - zde

Mapový trénink

Na 6.3. je naplánován mapový trénink. Prosím o zaslání přihlášek na můj mail (jjkuci#centrum.cz) nebo v sekci Závody - Ostatní akce (do 25.3.). Místo: Hamr (nahoře u bývalé vodárny) Mapa: Koliba (1987) 1:15000 start 00: 10:00 trať: mírně kopcovitá čas vítěze: kategorie: pouze jedna intervalový start po 2-4 minutách (podle počtu startujících) Informace se budou průběžně doplňovat, případně měnit, proto sledujte stránky. Zváni jsou samozřejmě všichni. Sponzorem tréninku je společnost ENTEA s.r.o. - www.toptoner.cz

1. mapový trénink (započítává se do oddílového žebříčku)

Na 25.3. je naplánován mapový trénink. Přihlašky - Ostatní akce (do 23.3.). Místo: Hamr (nahoře u bývalé vodárny) Mapa: Koliba, 1:15 000, stav 1987 :)) Start 00: 10:00 Tratě: K - 4,4Km (9 kontrol)            L - 5,5Km (11 kontrol) Intervalový start po 5 minutách Koeficient do oddílového žebříčku je 1,2 (první v sezoně). Zváni jsou samozřejmě všichni. Seznam příhlášených

Ostatní akce ready.......

Na přání jjk byla vytvořena nová úprava na stránkách. V menu závody přibilo tlačítko "Ostatní akce", kam můžou vkládat záznamy všichni přihlášení uživatele (mimo guesta). Stačí vyplnit údaje a stisknout disketku . Po uložení lze tyto záznamy editovat a případně i mazat (samozřejmě jenom ty svoje ;) ). Pokud budete chtít, aby se na akci přihlašovali ostatní uživatelé musí být vyplněn datum přihlášek a ve sloupci st.(stav) musí být 1. A ještě malá drobnost na závěr. Pokud se budete chtít přihlásit, musí být vyplněn sloupec kategorie, jinak vám to neschroupe ;).

Schůze KOB LIT

V sobotu 11.3.2006 se koná schůze oddílu, začátek v 18 hod, místo konání " u Neradů " Program: provozní záležitosti - účast na závodech, treninky, hospodaření, další ... zve Vás Alena

Chtěli by jste mít vlastní nick, který Vám nikdo nesebere.......?

Dodělal jsem na stránky jednoduchý registrační formulář, který po odeslaní zašle požadavek formou mailu mně a jjk na aktivaci uživatele (mně i sms ;) ). Pro zaregistrování stačí kliknout na , vyplnit jméno, nick a heslo a stisknout . Po přihlášení slouží ikonka pro změnu osobních údajů, tzn. pro členy oddílu je to jméno, heslo, číslo SI a kategorie a pro nečleny je to jméno a heslo. Pro editaci údajů je potřeba stisknout , přepsat požadované údaje a uložit stiskem .

Závod v Turnově přeložen !!!

První letošní rankingový závod v Turnově byl kvůli nadbytku sněhu posunut o dva týdny na sobotu 25.3.; ROZPIS.

Oddílové stránky i pro PDA.......

Pokud rádi brouzdáte na internetu se svým pédéáčkem, máte možnost si prohlédnou upravené oddílové stránky. Stačí vyťukat adresu http://www.insight.cz/lit/pda. A jak že to asi vypadá ? (nenechte se zmást jinou adresou...)

Chat pro všechny.......

Pro všechny registrované i neregistrované uživatele stránek přibyla nová funkce CHAT. Stačí kliknout na ikonku smajlíka , zadat nick (po přihlášení na stránky je automaticky vyplněn) a kliknout na šipečku. Pokud není uživatel přihlášen a nick bude stejný jako u registrovaných uživatelů, přihlášení neproběhne => je potřeba si vybrat jiný.

Maturák

Vzhledem k tomu, že se začínají množit spekulace, kdy a kde se koná Jirkův maturitní ples, tak zde zveřejňuji informace, které mám já: je to v Citadele v sobotu 11.2. od 20:00 (v pátek tam je ISŠ Hamr, tzn, kadeřnice a tak ;-)

Historie litvínovských stránek.......

Protože se ve světě, ani u nás v Litvínově vcelku nic zajímavého neděje, vyšťoural jsem u sebe na disku zálohy jednotlivých verzí stránek litvínovského klubu. Historie vzniku úplně prvních stránek se datuje někde kolem druhé poloviny roku 97 minulého století :). Samozřejmě jsem je neměl na svědomí já, ale můj brácha s kolegou z práce. V té době jsem pořádně ještě nevěděl co je to internet a přístup na něj mělo mizivé procento lidské populace (platilo pro ČR - ve světě to byla už docela běžná záležitost). Stránky byly psány v jednoduchém html kódu a z dnešního pohledu byli neuvěřitelně úsporné. Dnes je většina stránek desetinásobně až stonásobně větší :/. Nejsem si zcela jist, jestli se v pořadí druhá verze dostala oficiálně na internet, nebo jen zůstalo u konceptu, ale z této doby pochází aktuální menu "Co je to OB?", tzn. vznikly někdy kolem 18.8.1998. Jako předchozí obsahovaly pouze jednoduchý html kód. U třetí verze jsem se konečně dostal ke slovu já :), protože během brašuleho pracovního vytížení mu na stránky nezbýval čas. Snaha byla o zachování oddílových barev a o přehlednost, ale z nešikovnosti vznikal hodně kostrbatý a místy nepřehledný zdroják (fuj fuj :))) ). Problém byl také v aktualizacích, protože nebyl pravidelný přístup na server a všechny věci se testovaly jen doma. Až na přelomu let 2003/2004 se zase vyskytl čas a začala vznikat další, již čtvrtá verze. Z mého pohledu byla vzhledově docela vydařená, ale většině uživatelů vadil velmi neobvyklý tmavý (černý :) ) podklad. Některá menu začala mít příměs péhápka a mysql, ale to jen díky významnému přispění bráchy. Vznikl také vzkazovník, což byla první vlaštovka v online editaci stránek. Poslední a nyní aktuální verze si ponechala hlavní motiv z předchozí verze. Celkově stránky zesvětlaly (zbělaly :) ) a snad se i trošičku zpřehlednily. Jsou psány pomocí html, php, stylů, mysql a místy pomocí javascriptu a samozřejmě platí metoda pokusu a omylu :))) . Testování probíhá na Mozille (na aktuální verzi) a také na nejčastěji používaném prohlížečí Exploreru :/ . Téměř celé stránky jsou plně editovatelné (mimo grafického menu a piktogramů) a podle nastavených oprávnění je můžou uživatele snadno měnit. Na závěr bych chtěl podotknout, že mě samotného neživí vývoj webových aplikací a z toho důvodu se pro odborníky může zdát zdroják místy komický a určitě ne stoprocentně validní. Určitě se vývoj nezastavil a stránky se budou dále vyvíjet buď v nynější verzi nebo v úplně nových podobách...

Menu Fotky konečně dokončeno :).......

Snažil jsem se, aby to bylo co nejvíce user friendly a pokud možno blbu vzdorný, ale kdyby náhodou se vyskytla nějaká chybová hláška, tak mě na ní upozorněte. Podrobný popis funkcí sepíše jjk a hodí ho na stránky (aspoň mi to slíbil :) ). Postupně tam ještě doházim fotky ze starých stránek, ale klidně se můžete činit taky a uploadovat jak o život. Server skousne upload souboru asi něco kolem 2Mb, ale fotečka se upraví na 640x480 (náhled 100x75). Uploadovat lze jpegy, gify a png, ale vše se na serveru zkonvertuje do jpg. Po uploadu si můžete fotku otáčet, přidávat popisky atd...ať se jjk snaží :)))

Tak nám "zmoudřela" další část stránek.......

Podmenu Mapy v menu Oddíl je plně editovatelné včetně vkládání náhledů na mapy...Funkce je samozřejmě dostupná podle nastaveného oprávnění :) . Na dalších vychytávkách se usilovně pracuje...

Výročí oddílu

V dnešních dnech uplyne 25 let od založení oddílu orientačního běhu při TJ Chemické závody Litvínov. Dnes se jmenujeme KOB Chemopetrol Litvínov, ale nepatříme již přímo pod Chemopetrol, ale spolu se Sportasem přímo pod město Litvínov. Chemopetrol je jedním ze sponzorů, kteří přispívají na sport v Litvínově a tím tedy i nám. Více o založení a historii KOB napíši snad příště. Vzhledem k tomu, že historie není v dávném nedohlednu a už někteří z Vás mají spoustu zážitků z doby svých začátků a svého působení v oddíle, bude jenom přínosem, když přispějete článečkem na toto téma. Alena

Stránkování.......

...v archívu přibyla nová úprava. Dosavadní výpis všech starých článků určitě nebyl úplně to nej ;)..

Underconstruction.......

Využiji zimní přestávky a prohodím nové stránky na www.insight.cz/lit. Stránky se budou ještě ňákou dobu dolaďovat a pár věciček ješte nebude fungovat (tŕeba fotečky - mám to v hlavince...ale neni čas)...stále platí zákaz uploadování souborů...až do odvolání...

PF 2006

Příjemné prožití vánočních svátků a mnoho úspěchů v roce 2006 Vám přeje redakce.

PRAŽSKÁ ZIMNÍ LIGA

Odkaz je uvnitř článku. Termínovka

Rekapitulace 2005

Vzhledem k tomu, že jsem v práci a dělám vše pro to, abych nemusela dělat to co mám, rozhodla jsem se konečně dát dohromady závěr sezóny. Nejprve se vrátím k hlavní akci sezóny 2004/2005 a to Mistrovství ČR na klasice a veteraniádu ČR. Pořadatelství se zhostil OK Lokomotiva Pardubice a centrum připravil na parkurovém kolbišti v Janově (mimochodem trochu jiném Janově, než v kterém bydlím já). Pro televizi bylo místo shromaždiště jistě atraktivní, zvláště doběh, kdy závodníci hopsali přes překážky jako praví plnokrevníci. Pro mě jako závodnici to znamenalo drobné stresování – natáhnu se tam před všemi a rozbiji si kokos nebo ne – jak jsem pak zjistila, nebyla sem sama, komu tato myšlenka proběhla hlavou. V lese jsem si chvíli připadala jak na kolotoči – než jsem doběhla k první kontrole, tak jsem třikrát změnila docela radikálně směr (mezičas tomu odpovídal). Terén mi po několika kontrolách přišel dost nezajímavý. Byl dost rovinatý s poměrně hlubokými údolími. Na mapě bylo až moc detailů a v terénu velké množství kontrol na malém prostoru – kdo nenaběhl na kontrolu přesně, oběhl všechny okolo. Přesto si myslím, že terén nebyl nevětší slabinou. Tou byly tratě – stavitelé absolutně nedokázali využít předností terénu a závodníci tak při několika docela dost dlouhých postupech neměli ani šanci na výběr postupu. Prostě se to napálilo z kopce po cestě, valilo se tak pět až šest minut a pak se zahnulo do kopce – moc originální. U finálových tratí to bylo ještě horší. Poměrně dost kategorií a hlavně chlapi si stěžovali na dlouhé postupy po silnici. Mě se to sice netýkalo a běžela jsem po ní max. 60 metrů, ale i tak mi to stačilo. Orienťák má být po lese!!! Kromě mých výsledků mě ještě trošku zklamalo sobotní počasí – bylo totiž poměrně ošklivo a zima a to pouze tento víkend za celé září, jo také se mi nelíbily cesty na start a určení jejich vzdáleností (což se možná nelíbilo ani těm, kteří přišli pozdě). Jinak to ale bylo fajn :o) no a to nejhezčí nakonec: Velká gratulace (já vím, že trošku pozdní) Aleně k získání dalšího mistrovského titulu!!! Jinak jsme ostatní dostali na čumák :o) ale to napravíme příště. Výsledky semifinále: Výsledky finále: Ája – D20A – 17. Ája – D20B – 4. (celkově 21.) Baky – D21A – 21. Baky – D21C – 30. (celkově 76.) Raduš – D21B – 17. Raduš – D21C – 16. (celkově 62.) Alena – D55 – 1. Alena – D55A – 1. Mirek – H50 – 47 Mirek – H50B – 17.

Sprint ve Starých Splavech

Ten den, co se ráno běžely štafety, se večer (opravdu večer, neb start byl v 17 hodin) běžel sprint ve Starých Splavech. Naše průzkumná rota zjistila, že z parkoviště na shromaždiště je to úctyhodných poctivých 2000 metrů (tedy kolem celého Mácháče), a tak jako oddíl za domácí oblasti jsme bojkotovali zákaz vstupu do města (zákazy jsou od toho, aby se porušovaly)! Po zmrzlině a doplnění zásob jsme vyrazili, potkali další porušitele zákazu (my aspoň byli nenápadní, ale někteří nikoliv). Při studování rozpisu nám bylo jasné, že všechny hlavní ženské kategorie (D20A, D21E a D21B) mají shodnou trať, a tedy byl zde další oddílový přebor. První vyrazila Ája, čekali jsme jí o chlup dříve a možná i ona by ráda nějakou tu minutku stáhla. Pak vyrazila moje maličkost a říkala jsem si, že se v lese setkám s Raduš, což se díky křížení trati opravdu povedlo. Trať byla super, sice jsem se chybek nevyvarovala, ale byla fakt super. Rychlá a přesto se na některých postupech dalo volit více možností (občas jsme se s holkama neshodly ve výběru). V první části trati jsem byla ráda za hřeby, bohužel oba dlouhé postupy byly po silnici. U sběrky jsem ještě zapózovala Áje a hurá do cíle. Raduš mi byla v patách a oddílový přebor vyhrála. Všechny ale těší, že ani v elitách bychom nebyly ani jedna poslední. Eva si zaběhla D16B a vyběhla si 5. místo se ztrátou dvou minut, což není vůbec špatné. časy: Raduš - 20:52 (D21B - 4) , Ája - 21:03 ( D20A - 15) Baky - 22:06 (D21B - 12) mezičasy: http://www.leshotel.cz/dok/cz2005/vyslsi.txt Jiří s Kučim měli obrovskou početní konkurenci a i když byli rozdíly vteřinové, místa klesala neuvěřitelně rychle. Jak jsem pochopila, Kuči rozeběhl svůj životní závod, i když jak koukám na mezičasy, tak se i na začátku pohyboval nad padesátku. Pak ale odběhl na jinou kontrolu (to křížení trati je zrádné) a u sprintu to znamená jasný konec. Jiří se taky docela hledal a my ho prosebně hledaly v cíli, neb to vypadalo na blížící se liják. Shrneme to asi takle - pánové, takto se sprinty neběhají. Ale velmi brzy to budete moci napravit. časy: Jiří - 20: 27 (H21B - 85), Kuči - 24:09 (93) mezičasy (prý nesedí) - http://www.leshotel.cz/dok/cz2005/vyslsi.txt

Štafety s kuřecí bagetkou - mňam!

Sobotní ráno 10.9. nebylo výjimečné jen kvůli tomu, že mám zase blíž do hrobu :o) ale i proto, že náš oddíl dal dohromady hned dvě štafety. Honza, Broňa a finišmen Jiří - toť byla mužská štafeta a ta sličnější byla ve složení Baky, Raduš a Ája (seřazeno v reálném pořadí). Ráno se vydařilo, i když mohlo být přeci jen trochu chladněji. Hned po příjezdu jsem dala za pravdu svému ukřičenému žaludku a vyloženě jsem do sebe narvala kuřecí bagetu - ale ouha, bylo mi po ní dost zle. Horší ale bylo, že jsem chvíli po tom měla vystartovat! Start byl hromadný, chlapi naštěstí v prní řadě, takže hrozilo pouze převálcování od dravého mládí. Béďa použil svojí oblíbenou větu - Ještě máte čas, aby v zápětí pípnul neslyšně do mikrfonu - Start! po startu, kdy jsem utržila tak dvacet kopanců, pět šlapanců, jeden loket v obličeji, vyražení do křoví a kopřiv. Vražedný tempo jsem zmírnila asi po dvou stech metrech, když už jsem téměř plivala krev a Kučiho měla dávno z dohledu. Výhodu to mělo takovou, že jsem nemusela stát frontu u kontroly a razila úplně v pohodě v závěsu za soupeřkama. Bohužel při minimálním stoupání jsem ucítila žaludeční šťávy a bagetu jsem dobrovolně věnovala hladovějícím zvířátkům (tímto se omlouvám probíhajícím závodníkovi, který byl přímým svědkem). Všichni byli v tu chvíli mimo dohled a já se trápila v lese sama (občas jsem nepochopila, jakým způsobem jsem se dostala ke kontrole), pak jsem ještě jednu zvorala a z posledních sil se dobelhala do cíle (bylo znát, že nejsem OK - na povinném diváckém úseku jsem dostala od Raduš 11 vteřin). Holky byly ale moc šikovné a veškerou ztrátu pohotově stahovaly a výsledkem bylo 22. místo. V konečném pořadí jsme tuším obsadily 36. příčku (35. štafet postupuje na MČR). Jelikož je naprosto jasné, že kdybychom běžely více závodů, tak máme postup jasný, tak se soupeřky třeste na příští sezónu. Honza vystartoval pěkně, bohužel doplatil na dlouhou čekačku na kontrolách a zmizel mu rychlý vlak. Kopce taky nebyly nejmenší, ale pod hodinu se vešel. Broňa vystartoval se zmatky - záhadně mu zmizela mapa a pak se najednou našla - chudák tam lítal jak střelený. Tímto děkujeme pořadatelům, jak to měli vše perfektně připravené. Jiří si lehce spočítal, že bude asi startovat hromadně a moc mu nepřidal ani Béďa, když tento start třetích úseků označil za start ostud. Jiří to ale nesl statečně a s úsměvem. Broňa dorazil těsně po limitu, ale i tak to nebylo špatný. Kluci sice doběhli poslední, ale tři další štafety byly tak zoufalí, že to nedoběhly. Takže kluci, neztrácejte naději a příští rok budete černí KOŇOVÉ :o) Broňa pak odfrčel domů a my se vydali na poslední áčkový závod (sice špatným směrem, ale já ihned po špatném odbočení pohotově zareagovala a udiveně se ptala, proč jedem a druhou stranu :o) výsledky s mezičasy: http://www.leshotel.cz/dok/cz2005/svyslsi.txt

Národky se zásnubním prstýnkem

Jak jsme byli aktivní o prázdninách, tak jsme nezaháleli ani první víkend v září. Sobotní závody pořádala Jilemnice ve velmi atraktivním terénu třetího pásma KRNAPu. Cesta do hor byla sice úděsná, ale poloha shromaždiště a super výhled do okolí v nás vše přebil. Počasí bylo ukázkové, ale při dlouhé cestě na start (1500 metrů a 160 převýšení) jsme potřebovali chladiče. Naivní předpoklady, že když vylezeme až nahoru, tak pak už se bude běhat jen dolu, vzaly rychle za své. Někteří běhali nahoru a dolu vícekrát. Mapa v měřítku 1:10000 byla přehledná, terén dobře průběžný (i když občas jsem se zasekla v ostružinách) a kontrol bylo poměrně dost. Největší dojem na mě udělalo pět kupek a na každé z nich kontrola - vyberte si a k té svojí doběhnete až naposled :o). Doběh se zdál zprvu dosti vražedný - sběrka byla sice na shromaždiště, ale doběh do kopce a zatáčky - nicméně na mé možnosti jsem se donutila ke sprintu i já a to už je co říci. Většina oddílu startovala velmi pozdě (někteří téměř v noci, že Ájo :o) Výsledky byly ucházející u drtivé většiny oddílu, i tak se ale našli výjimky. Menší problém nastal u map, které měly posunutý tisk a občas nebylo jasné, co že má závodník v kolečku vlastně hledat, když je na popisu něco jiného. Eva se dostala jen tak tak do první poloviny a se ztrátou čtyř minut obsadila 14. místo. Ája musela přivést některé soupeřky k infarktu, když za ní zaostaly jednu či dvě vteřiny - takhle měly nadupanou kategorii D20A. Raduš v D21A nechala podle svých slov v lese čtyři minuty, od bedny jí ale dělilo šest minut, i tak si ale odnesla víc bodů než vítězka mé kategorie. Moje maličkost se nechala rozptýlit na startu jistou osobou a pak si vyběhla lehce kopec, když měla kontrolu pod kopcem - aspoň je vidět, jak jsem nadupaná. Absolutní záchvat smíchu jsem ale dostala, když jsem zjistila, že jediná kontrola s postupem přímo do kopce měla jasného vítěze - mě :o) (pak jsem to další tři kontroly rozdýchávala). Většinu trati jsem se ani nerozčilovala nad svými chybkami jako nad svým věšákem :o/ Pro Alenu byl závod položen v příliš vysoké nadmořské výšce. Vím jak je nepříjemné, když člověk nemůže pořádně dýchat, ale taky vím, že v lese bylo hodně borůvek, jenže to mě napadlo až teď a jak tedy nasbírala Alena těch sedm minut na vítězku se již nedozvím... výsledky - Eva (D16B) - 14. Ája (D20A) - 7. Radka (D21A) - 24. Jitka (D21B) - 4. Alena (D50B) - 6. Pánové si opět měřili síly v jedné kategorii. Tentokrát se sice Jiří ani Kuči nedostali do áček, ale i v béčkách bral Jiří za skvělé místo přes sedm tisíc bodů a v rankingu určitě půjde nahoru. Honza si nepolepšil, dostal od Jiřího 13 minut a to ještě u prvních kontrol nad Jiřím vedl. Mirek udělal osudovou chybu, že si před závodem dal s Rambousem dvě pivka (Rambous neběžel). V lese se pak svíjel v křečích a jsme rádi, že aspoň doběhl. Ale hlavní je, že se poučil :o) Výsledky – Jiří – 18. Kuči (oba H21B) 88. Mirek (H50B) – 21. Po závodech jsme nasedli do aut a jeli do naší oblíbené Žluté ponorky v Turnově. Honza s Romčou zde byli poprvé, tak se těšili do vyhlášené restaurace Šetřilovsko. Honza zamluvil stůl a my pak zjistili, že nám X let tajil skutečnost, že se nejmenuje Kučerka, ale Kačerka. Ája s Kajou sice dali tentokrát přednost pizzerii, ale i tak jsme obsadili velký stůl. Jak známo porce v tamní restauraci nejsou malé, ale Honza si premiéru vychutnal ohromně. Jeho porce vyrazila všem dech a jídlo bylo naprosto skvělé (kuřecí plátky v sýrovém těstíčku pro hladové a hranolky), příště si to objednáme s Raduš napůl. Po příchodu do ponorky jsme poslali speciální blahopřejnou sms Broňovi k svátku (v deset hodin už spal), ale to nejdůležitější se odehrálo tajně, potmě…venku….a jen ve dvou..HONZA SE ZASNOUBIL S ROMČOU ------- OBROVSKÁ GRATULACE (ten prstýnek je k sežrání) V neděli jsme se přesunuli k Liberci do obce Milíře, kde pořádal další závod oddíl VSK Slavia TU Liberec. S pouhou znalostí délky a převýšení tratí jsme dopředu říkali, že bude stačit, když se vůbec vrátíme z lesa. Skutečnost byla daleko horší. Pořadatelé se ale snažili vše vylepšit a uspořádali velice atraktivní soutěž pro běžce hlavních kategorií. Deset tisíc korun českých měl vyhrát ten, kdo nepřesněji odhadl součet času vítěze jeho kategorie s časem sázejícího závodníka. Další podmínkou bylo, že tipující závodník nesměl na žádném mezičase překročit trojnásobně nejrychlejší mezičas. Další pozdvižení nevyvolali sami pořadatelé, nýbrž piloti dvoj a trojplošníků převážně v německých barvách, kteří se proháněli těsně nad shromaždištěm. Jako první litvínovská žena se vydala do lesa Alena. Její trať dlouhá necelých pět kilometrů dala závodnicím dost zabrat. Přestože byla Alena na trati téměř 75 minut, obsadila páté místo. Její čas i výpověď nás měla dost vyděsit, bohužel jsem jí ale nebrala vážně a to byla chyba. Ája se rozhodla, že se asi hodlá dostat do podvědomí širší reprezentace, protože fakt podává pěkné výsledky. Na třetí pozici jí chyběly čtyři „brambory“. Těsně po Áje jsme vyrazily do lesa i já s Radkou. Trať byla o to zajímavější, že jsme na první kontrole mohly udělat oddílový přebor. Nejrychleji vypálila do lesa Ája a razila 1. kontrolu v čase 2: 27, hned za ní Rauš 2:40 a já o 13 vteřin později. Já s Raduš jsme měly společnou i druhou kontrolu, obě jsme se záhadně objevily pod vedením elektrického proudu, moje maličkost však vyběhla z mapy. Když jsem hledala i třetí kontrolu deset minut, byla jsem zhnusená, zoufalá a vyčerpaná. Z lesa jsem se vrátila jen setrvačností a moje naděje na deset táců byla pryč. Výsledky: Ája – 4. Raduš – 29. Jitka – 21. Alena – 5. Pánové měli dvanáct kilometrů a 420 metrů převýšení. Jiří prohlásil, že jak je to delší než deset kiláků, tak umírá a Honzu jsem neslyšela říkat nic. Pokud vím, tak se to Jiřímu líbilo a běžel celkem dobře, v cíli ale zjistil, že vynechal kontrolu, takže disk. A Kuči si polepšil o 4 místa, ale opět byl na konci pole. Podle času se mu v lese líbilo a chtěl si to pořádně užít. Mirek byl v lese těsně nad stovku a dal mi to minutu, Mirku Bártovi nandal hned pět minut, takže měl určitě radost. Výsledky: Jiří – disk, Kuči – 84. Mirek – 20 A co jsme si odnesli z těchto závodů? Hned dvě ponaučení – za prvé, vyhýbat si závodům v Liberci obloukem a za druhé, že když někdo řekne, že jde sázet do lesa stromky, tak to ve skutečnosti znamená, že jde nasadit snoubence na radnici snubní prstýnek :o)

Pár foteček z 5 dnů OB-výlet do Sloupu

Je zde můj historicky první pokus o vložení foteček a vy můžete být u toho. Je jich tu něco kolem třiceti, takže musíte chvilku počkat než se to načte. I když to tak možná vypadat nebude, opravdu tam jsou. (přesunuto do fotek : Pár foteček z 5 dnů OB - výlet do Sloupu)

Jesenický labyrint 26.- 28. 8. 2005

Ani o poslední prázdninový víkend jsme nezaháleli a ve složení já Ája, Eva, Radka, Jirka a Mirek jsme se vydali do Jesenice. Někteří už jsme to tam sice znali z loňska, ale ani tentokráte jsme se bloudění v místním labyrintu nevyhnuli. Na cestu jsme se vydali v pátek kolem poledního a bez problému jsme přistáli v kempu o kousek vedle než jsme čekali. Nicméně nám to vůbec nevadilo, protože v tomto místě byla i tělocvična, do které jsme se ihned nastěhovali. První závod probíhal na mapě Jesenice 2004. Ze začátku se zdál být vcelku bez problémů, ale to skončilo u čtvrté kontroly, která byla postavena do jámy o pár metrů dál. Naštěstí ji měla jen kategorie D21, kde všechny účastnice prokázaly své zdatné hledačské a stopařské znalosti a po delší či kratší chvíli ji našly. Zbytek tratě už byl v pořádku, což drobnou nesrovnalost napravilo. Po prvním dnu jsem skončila 4. a Radka kousek za mnou 8.. Evě se moc nedařilo. Urvala 5. místo ( z 6). Té poslední to nandala celé čtyři vteřiny…byl to boj až do poslední chvíle. Jirka za startem asi vyfasoval křídla a doletěl si pro pěkné 12. místo. Mirek doběhl jako 11.. Druhý i třetí den se závody konaly na tři kilometry vzdálené mapě Svatý Hubert-sever a jelikož jsme drsňáci, tak jsme si tam vždy došli po svých. Proč ne. Vždyť počasí nám celý víkend přálo…konečně…a ještě k tomu se skoro celou dobu šlo pěknou kaštanovou alejí.Les v těchto místech byl naštěstí o něco čistší než v den předchozí, takže ani tolik krve neteklo. Při cestě zpět do centra, jsme v oné aleji potkali jakýsi závod cyklistů. Byli jich dobré dvě stovky, takže jsme pořád museli uhýbat někam do křoví. Měli jsme z nich ale radost. Aspoň jsme se nemuseli potit sami, že. Nejlepší byl borec na skládačce, která to nezvládala a tak musel do kopce tlačit. Má u mě malé plus. Jelikož to byla akce společenská, tak si správně vzal pěknou košili. Škoda že byl sám. Překvapením pro mě bylo, že i tak byl asi v polovině všech závodníků. Odpoledne proběhl ještě sprintík. Někteří už jsme mapu znali z loňska, ale moc nám to nepomohlo. Bohužel i zde jsem měla špatně postavenou kontrolu, ale asi jsem byla jediná, kdo si toho všimnul. Jako ďábel jsem stále obíhala jednu stejnou chatičku v domnění, že mi ji tam asi přinese skřítek. I dovnitř jsem se chtěla podívat. Na pokřikování ostatních, kde kontrola je, jsem zareagovala až dosti pozdě…závod už byl v tahu… Radka urvala pěkné 3. místo, Eva 6. a já 8. stejně jako Jirka. Výsledky 2. závodu: Eva 4. Ája 2. Radka 6. Jirka 10. Mirek 8. Poslední den bylo opět krásně, takže jsme den začali procházkou v kaštanovce. I když už by nám měl les být docela znám, tak to na mě nějak nezapůsobilo a hned první kontrolu jsem totálně zazdila. Ještě pár kontrol mi trvalo, než jsem se srovnala, ale pak už jsem letěla. I tak jsem dostala pořádnou nakládačku. Dobře mi tak. Třeba si konečně zapamatuju, že se mam občas koukat do mapy, že. V centru nás čekali drobné technické problémy, takže někteří zjistili, že na doběhu strávili něco kolem 7 minut. Nakonec vše bylo napraveno a opraveno, takže i vyhlášení jsme se dočkali. Pak už jen zbývalo sebrat pár našich věcí a svá upotácená tělíčka a zas na pár měsíců zamávat prázdninám. Výsledky 3. závodu: Eva 6. Radka 6. Ája 8. Jirka 14. Výsledky celkové: Eva 6. Ája 2. Radka 6. Jirka 10. To je ode mě vše přátelé. Předem se omlouvám za chyby mnou způsobené….

Pěkné prázdniny v Českém ráji

Dneska je sice už středa, ale když jsem se v neděli večer rozhodla napsat článek, stále nebyly na internetu výsledky. Pondělí jsem byla v Praze a v úterý, jsem sice už měla půlku článku, ale těsně před tréninkem jsem to smazala a musim uznat, že tentokrát to bylo pouze mojí nedbalostí. Naše výprava rozdělená na dvě skupiny vyrazila v pátek podvečer. Na trati jsme se několikrát míjeli, zdárně jsme se ale nakonec sešli ve Žluté ponorce, kam dorazil i Karlos ze Sokolova. Starší osazenstvo dalo povinně jedno pívečko, mladší nějak podezřele rychle odpadlo (aspoň já, vlastně jsem usnula první, takže bych neměla fabulovat). Sobotní sluníčko se na nás usmívalo od časného rána, a tak jsme s úsměvem vyrazili do centra závodů - Kacanov. Cesta na start byla nehorázně dlouhá, les byl krásný, plný hub a borůvek. Měřítko mapy bylo v sobotu ideální - hned na první pohled bylo jasné, že těch vrstevnic je na až moc ale zase skály byly celkem čitelné - prostě si nešlo na nic stěžovat. Alena dala všem jasně najevo, že hodlá tyto závody vyhrát. Ája to nedala najevo a začala pěkně opatrně a pak všem vytřela zrak. Eva neměla početně moc obsazenou kategorii, ale její soupeřky měly hodně navrch, takže trénink jedině prospěje. Já jsem kontrolovala pozice zezadu a trošku mě mrzí, že první etapu jsem spíš prospala než proběhala. Naši muži vyhlásili mezi sebou těžký boj a přihlásili se do kategorie H21A - Kuči chtěl zjistit, jestli Jiří opravdu trénuje a má víc sil. Nakonec musel uznat, že dravé mládí jde dopředu a v sobotních etapách dostal vždy deset minut. Mirkovi se lépe vyvedla ranní etapa, ta druhá byla přehnaně kopcovitá a náročná dle jeho slov. Jára se nám z lesa vrátil a kontroloval vše ze zadních pozic. výsledky: etapa 1. Eva (D16) - 12. Ája (D21A) - 9. Baky (D21A) - 19. Alena (D50) - 1. Anička (D50) - 18. Jára (H16) - 19. Jiří (H21A) - 14. Kuči (H21A) - 36. Karel (BSO H21A) - 10. Mirek (H50) - 16. etapa 2. Eva - 13. (11.) Ája - 4. (4.) Baky - 6. (12.) Alena - 1. (1.) Anička - 18. (17.) Jára - 21. (19.) Jiří - 23. (18.) Kuči - 34. (33.) Karel - 7. (7.) Mirek - 27. (18.) Pořádně unavení jsme se vrátili do ponorky, vykoupali se a jeli na večeři k Šetřílkům (mezitím totiž propukla docela pěkná bouřka s přívaly deště). Jídlo bylo super, porce takové, že se daly sníst jen těžko a někteří byli z lesa tak unavení, že si večeří ani nevychutnali, jak jim bylo zle (toť projevená lítost nad Rambousovo vyčerpáním:o) Nedělní ráno bylo opět slunečné, ale známky sobotní blýskanice byly na shromaždišti velice viditelné. Cesta na start byla opět docela dlouhá, ale hřálo nás vědomí, že tento den nebudem jen šplhat po skalách bez horolezeckého náčiní a slintat do kopců, ale že se párkrát i proběhnem. Trošku mě překvapilo, že na trati D21A byly hned dvě kontroly totožné s kontrolami z předchozího dne, nevím jestli tak trpěly i ostatní kategorie. Přechod z "pětky" na "desítku" byl pro mě dost krutý, připadala jsem si poloslepá. Naštěstí jsem mnohými místy probíhala dvakrát den předtím, tak jsem měla aspoň trošku představu, kde se právě nacházím. Nejlepší zážitky měl ale určitě Jiří - ten nám totiž několik let zakrýval, že je věřící. Tuto etapu to ale už nemohl vydržet, odběhl od druhé kontroly lehce do prava a zastavil se u dvou křížů a jeskyně s obrázky svatých. Tento čin by byl chvályhodný, kdyby přitom téměř nepřived náhodou houbařku k infarktu (hrozně se ho lekla - a kdo by ne) a nebyl uprostřed závodu. Ještě hůř ale dopadl Honza, ten po velice dlouhém postupu zjistil, že vynechal kontrolu. Při obrovském vyčerpání a vzdálenosti k oné kontrole usoudil, že nemá cenu se vracet, a tak to disknul - stává se. Dodatečně gratuluji všem vítězům - Aleně a Áje. A chválím ostatní za pěkné výsledky (hlavně sebe:o) takže jen tak dál. etapa 3. a v závorce celkové umístění: Eva - 11. (11.) Ája - 2. (1.) Baky - 5. (5.) Alena - 4. (1.) Anička - 19. (16.) Jára - 16. (16.) Jiří - 27. (20.) Kuči - DISK Karel - 11. (8.) Mirek - 21. (18.) Závěrem dodám, že první trénink po závodech (úterý) byl výklus a bylo nás hodně. Já, Jiří, Raduš (návrat z Bulharska a jako suvenýr pěkné modřiny od kapačky a injekcí, navíc zjištění, že Raduš není člověk ale kůň - jinak si nedovedu vysvětlit ty koňské dávky léků), Mirek a nově i Eva (snad jsme ji neodradili úplně). Za chvíli vyrážím na další trénink - paměťák, tak snad nebudu trpět náhlým záchvatem sklerózy a výpadkem paměti).

Skály, borůvky a houby

Trošku mě mrzí, že jste všichni dost dlouho nenavštívili stránky a nejsou od vás žádné reakce, připomínky, návrhy, poznámky, pozvánky..... Asi to bude tím, že má Honza velký strach z Jiřího - Kacanovy se blíží, parametry tratí jsou vražedný a Jiří stále trénuje. V neděli byli jen s Mirkem na silovém tréninku plném sprintů a opět deště (moje maličkost byla v Potůčkách, kde bylo taaaak hnusně, že jsem se odhodlala jít běhat až v pondělí a to jsem si dala pár sprintíků a byla jsem mrtvá). Pondělní vyklus byl pro naše pány samozřejmostí a v úterý byl naplánovanej další trénink. Mirek si dal záležet a postavil mapový paměťák. Počítali s mým návratem, ale šouply trénink na půl sedmý. Nebyl by v tom žádný problém, kdyby mi kdesi za Kláštercem nad Ohří v 17:28 nepřišla od Jiřího sms: Jitko, trénink je od 17:30. Dnes jsme z něj páčili, proč si tak nepřál, abych nebyla na tréninku a neporazila ho - leč odpovědi jsme se nedočkali. Do lesa jsem šla holt sama samotinká a až v půl osmý (a jak jsem pádila, byla jsem nějaká paranoidní, že mě někdo sleduje, takže jsem si vážně mákla). Dnešní (tedy středeční) trénink se konal v Ostrově u Tisé (poblíž Děčína či Sněžíku pro vaši bližší orientaci). Mirek připravil 19 kontrol (mezi tím jsme v autě dospávali brzké vstávání - hlavně Jiří). Pak jsem sebrala nastraženou špatnou kontrolu a musela dělat dřepy, největší a nejhezčí houbu, kterou jsem nesla od 14. kontroly jsem nechala buď u Mirka v autě nebo na parkovišti, nenašli jsme kontrolu čislo patnáct a Jiří se musel vracet pro kámen mezi skálama, který byl moc pěkný: "Když jsem se dostal do toho prostoru, tak to tam sedělo, ale podle buzoly to bylo fakt divný, táhlo mě to do údolí vedle," vysvětloval Mirkovi. Tak zítra máme volno a v pátek už frčíme, já jsem nevečeřela, tak se můžu s klidným žaludkem mrknout taky na rozpis. Jo a ještě k těm borůvkám - bylo jich tam hodně a byly slaďoučký a hub bylo tolik, že je musel člověk přeskakovat, jen prý ostatní nechápou, jak to, že to všechno v lese stíhám sledovat.

Vzpomínáme na Bohemii - část druhá - kopce, skalky a déšť

DEN PRVNÍ - STŘEDA Nevim, jestli jsem se tak těšila do lesa, ale nemohla jsem vůbec v noci spát, jaké pak bylo hrůzné zjištění, že navíc prší (podle původní předpovědi počasí jsem si jako první balila plavky a opalovací krém - neměla jsem bundu ani kalhoty). Posnídala jsem tedy ve spacáku, zabalila si a vyrazili jsme s Jiřím na bus - byl zrovna plný, ale rozhodně jsme nestáli (ve stoje se totiž blbě spí). Po příjezdu do Rynoltic nás čekala cesta na shromaždiště o délce 1700 m :o( Alena a Mirek naštěstí zabrali místo ve velkém stanu a měli jsme se kde schovat. Jiří už od rána dělal Broňovi vrásky, protože startoval pár minut hned po něm. Na startu jsem ho dorazila ještě já, protože jsme měli první kontrolu stejnou (po celé pětidenní) a moje maličkost startovala hned minutku po něm. Potěšil mě - uviděla jsem kontrolu a hned poté Broňu, jak se k ní sápe :o) I zbytek tratě se mi líbil, sice jsem se občas sápala nekonečně dlouho do kopce a občas tam byla o trošku déle než se mi líbilo (hlavně v kapradiní, které bylo vyšší než já). První etapou jsem začala svůj sběr brambor. Jirka doběhl taky solidně, Eva byla třetí (ambice na první místo byly vysoké, zvláště, když první etapu vyhrála Renata), Ája taky nezaváhala a načala v jejím případě sbírku bronzu. Broňa prohlásil na obhajobu svého umístění, že když už platí tak vysoké startovné, tak si to tam pořádně užije. Alena nebyla s osmým místem spokojená, nicméně jiní, ti si mohli nechat o desetiminutové ztrátě jen zdát. Mirek se bál, že by mě a Jiřímu musel kupovat nanuky za každé umístění na bedně, a tak se přihlásil do 50A, kde měřil síly se svými kamarády. VÝSLEDKY PO 1. ETAPĚ: Eva D16 B- třetí, Ája D20 A - třetí, Jitka D21 B - čtvrtá, Alena - osmá, Anička - 41(obě D50) : Románek T3 - 34, Jára - H16 B - 17, Jiří - 22, Broňa - 85 (oba H21 B), Mirek H50 A - 44 Večer bylo první vyhlášení, které se pořadatelům nevyvedlo na 100% (zklamala technika, a tak Jamese Bonda jsme si vychutnali až večer v pátek), modelky byly letos strašné - to musíte uznat všichni, zbylý program celkem obstál. Pívečko na dobrou noc a hurá do spacáku. DEN DRUHÝ - ČTVRTEK Nestartujeme tak brzy, jako ve středu, a tak můžeme vyspávat déle. Já už jsem si uvědomila, že nevyspání nezpůsobovala moje nedočkavost na závodění ale ukrutná zima a vytrvalý déšť. Na bus jsem šla tentokrát s Broňou - Jiří startoval nějak brzy. Opět jsem Broňu pokořila na první kontrole, běželo se mi skvěle, víc než půlminutovky jsem tam nenechala až do šesté kontroly, kdy přišel osudný kopec (ve středu na něj doplatil Jiři), malý kámen v kapradí - toť znamenalo šest minut ztrátu a s tím zbytkem jsem tam nechala deset minut - každý den není posvícení. Aspoň že se dařilo Evě, i když druhé místo nesla těžce. Já jsem si chuť zpravila sprchou v teplé vodě v penzionu, kde bydlel Mirek a popřála Jiřímu, který zaletěl jak bůh (chudák Kuči, když to viděl, tak se začal klepat strachy - jo Turnov se blíží). Večer část oddílu vyrazila do letního kina na Kruh 2 - kdybych věděla, že to budou dávat, tak za to nedám v Citadele tak hříšné peníze. Já naopak utekla s Plzeňákama z diskotéky, jinak by nám asi z toho tuc tuc praskla hlava a opět jsme den zakončili u jednoho zdravotního. Někteří nadšenci ovšem běželi i noční vložený závod - od nás to byl pouze odvážný Kuči. Nutno podotknout, že podle přihlášky máme v oddíle novou členku a to Romču (a já myslela, že až po svatbě:o) VÝSLEDKY PO 2. ETAPĚ: Eva - druhá (3), Ája - třetí (3), Jitka - 12 (7), Alena - šestá (8), Anička - 42 (42) Románek - 20 (27), Jára - 25 (22), Jiří - třetí (7), Broňa - 57 (74), Mirek - 27 (35) DEN TŘETÍ - PÁTEK Konečně jsem se vyspala (jednak se trošku oteplilo, za druhé mi Romča půjčil teplákovou soupravu a za třetí jsem ještě o mikinu obrala Smrka). Startovali jsme až hodně pozdě (přišlo mi, že už všichni doběhli), nakonec jsem zjistila, že já i Ája dokonce uzavíráme své kategorie. A jak na potvoru bylo docela vedro a slyšela jsem, že je to jen z kopce do kopce a jeden postup po cestě, navíc brutální doběh a z kiosků se linula úžasná vůně jídel. Komu by se chtělo za těchto podmínek do lesa. Broňa poprvé poráží mě i Jiřího na první kontrole (mou maličkost o pár vteřín), Jiří tam nechal pět minut. Trať byla opravdu nahoru a dolu a já jsem tak moc chtěla vyhrát, že jsem tam tak trošku lítala jak pomatená a opět jsem sbírala brambory. Musela jsem se ale odměnit za svoji fyzickou kondici čokoládovými vaflemi - byli úžasné (Broňa zožral hned dvojnásobnou dávku a prohlásil, že se každou etapu zlepšuje a být jich ještě tak sedmnáct - těch etap, né vaflí - tak že by všechny dostal - já říkám, leda v hrobě). Od čtyř hodin byly pivní štafety - než jsme ale dorazili a udělali jídlo, bylo tolik hodin, že bych si musela dát ještě jeden sprint, abych stihla aspoň zvracecí část. Zahrála jsem si radši po boku Káti hru jménem Aktivity a procvičila si bránici. Po vyhlášení se utvořily dva tábory - jeden šel řádit na diskotéku, kde byli vyhlášeni i vítězové pivních štafet, druhý zašel do kina na Válku světů. Návrat byl téměř totožný (a to jen díky tomu, že Máňa, s kterou jsem vymetala parket, zavelela, že musíme jít, neb start je brzy ráno). VÝSLEDKY 3. ETAPY: Eva - deset (5), Ája - čtvrtá (4), Jitka - čtvrtá (6), Alena - čtvrtá (5), Anička - 42 (40) Románek - 46 (27), Jára - 17 (22), Jiří - 34 (11), Broňa - 51 (67), Mirek - 35 (34) DEN ČTVRTÝ - SOBOTA Pro mě byl až neskutečně brzy a hrozně daleko a do kopce - vypadala jsem asi hrozně (no pár lidí mi to řeklo:o), ale nezaspala jsem a v lese běžela doslova a do písmene na krev (prst s uraženým nehtem léčím poctivě). Přidala jsem do sbírky bramboru a další porážku na první kontrole od Broni (stále byl ale v mínusu za první dvě etapy). Počasí se vrátilo do své mokré podoby a já prospala zbytek dne (nechápu Jiřího narážky, že jsem horší než jeho bratr a že jen jím a spím)! Náhodou jsem se večer vypravila na výsledky a pohlédla na kroutící se břišní tanečnice (asi se k nim přidám - když se zavrtím tak jako ony, tak se na mě taky všechno klepe:o). Bohužel během programu se vyplnilo čekání na těžká zranění. Sice se nejednalo o OB běžce, ale o lezce po umělé stěně, který si při pádu dost ošklivě poranil hlavu - uznání patří záchrance z České Lípy, která dorazila vážně rychle. Přes úmysl jít brzo spát (díky handicapu jsem musela vstávat hooodně brzy, protože jdu do lesa jako třetí, stejně jako Ája, Eva šla čtvrtá, Jiří třináctý), dávala jsem si pívečko (zdravotní) a trávila večer u vody - v hospůdce. Ostatní byli trošku aktivnější než já a vydali se do sklářského muzea - Alena byla úplně nadšená, a kdybych věděla, že si tam mohli vyzkoušet foukání skla a svůj výtvor si odnést domů, tak se vyhrabu ze spacáku a přidám se k nim. VÝSLEDKY 4. ETAPY: Eva - sedmá (4), Ája - třetí (3), Jitka - čtvrtá (3), Alena - šestá (4), Anička - 41 (40) Románek - šestý (21), Jára - 22 (21), Jiří - 22 (13), Broňa - 36 (58), Mirek - 40 (36) DEN PÁTÝ - PÁTEK Tentokrát bylo fakt hnusně - snídala jsem po cestě na bus a modlila se, zda jsem nic nezapomněla. Byla jsem nervní, že čtvrtá startuje minutku za mnou. Navíc mi to neustále připomínali Broňa s Jiřím a neustále omílali, že doběhnu čtvrtá, jinak jedu domu vlakem. Upřímně touto cestou děkuji oběma za psychickou podporu!!! Cesta na start byla s výškovými tábory - v koridoru stála moje o dvě hlavy větší soupeřka hned za mnou. Abych se hodila do pohody, zvorala jsem hned první kontrolu (Ája provedla to samé - také náš závod probíhal stejně - soupeřky jsme viděly na startu a pak až v cíli, a to byli obě nepřehlédnutelné). Při postupu na 4. kontrolu mi bylo jasné, kde nasbíráme slibované převýšení a byla tak hotová, že jsem ani nemohla nadávat (navíc jsem se stále otáčela, kde uvidim svojí stíhačku). Šestá kontrola byla dost zastrčená a jak jsem pochopila, dost lidí na ní vyhořelo. Pravděpodobně i má soupeřka startující tři minuty přede mnou - od další kontroly jsem jí měla neustále před sebou, občas na dohled. Budu muset ještě potrénovat, protože moje vyčerpání bylo takové, že jsem byla v silné apatii a ani se jí nesnažila doběhnout. V cíli mě ještě psychicky dorazil Mirek, když na mě křičel, ať zaberu, že mám obě své soupeřky před sebou (druhou i čtvrtou). Nebyla to pravda což jsem zjistila pohledem na dlouhý doběh a v poklidu jsem hlemýždím tempem dorazila do cíle. Ája taky udržela bednu, Eva ztratila jedno místo, Jiří tři - ten měl doběh zpestřený pěstním soubojem s běžcem z jiné kategorie - asi dostal v lese klackem přes hlavu. Na nedělní etapu se do lesa vypravil i Kuči, který kvůli chybě pořadatelů startoval v kat H18 A - dostal lehkých 15 minut. Aleně z poslední etapy plyne ponaučení, že se soupeřkami spolupracujeme pouze tehdy, když jsou na tom mapově výborně a netaháme je třikrát z kufru, abysme je poté pustili před sebe :o) Jen doufejme, že ona jistá soupeřka bude v budoucnu také tak kolegiální. VÝSLEDKY 5. ETAPY: Eva - sedmá (5), Ája - druhá ( 3), Jitka - druhá (3), Alena - druhá (5), Anička - 43 (40) Románek - 27 (21), Jára - 13 (18), Jiří - 36 (16), Broňa - 48 (51), Mirek - 40 (37) Co napsat závěrem - má maličkost byla s letošní Bohemií navýsost spokojená. Tratě se mi líbily - vyhovuje mi málo kontrol a dlouhé postupy, jen párkrát jsem kroutila hlavou nad jednoduchostí postupu s účelem nabrat převýšení. Potěšilo mě i, že všechny etapy byly v jednom měřítku. Dále je hezké vidět (zejména na Jiřím), že jsou vidět výsledky tréninku - sám uznal, že mapa se mu hodně zlepšila. Broňa si bude muset počkat, až se začnou pořádat dvacetidenky, aby srovnal ztrátu z prvních etap. A tímto prosím pořadatele, aby slevnili startovné, jinak Broňu z lesa asi nedostanem. Jinak gratuluji k přečtení hned dvou knih!! Mirek si zpravil chuť zastávkou na oběd po cestě domů (v penzionu, kde bydlel s Aničkou a Románkem, bylo sice po celou dobu sucho a teplá voda, ale příšerné jídlo). My s Jiřím už máme za sebou dva tréninky a dnes máme volno, tak doufejme, že se to zúročí na dalších závodech. ještě odkaz na výsledky s mezičasy: http://www.ok-bor.cz/bohemia/bohemia.php?page=vysledky&jazyk=cz

Vzpomínáme na Bohemii - část první - než vše vypuklo

Je čtvrtek a já se konečně dokopala k tomu, abych zvěčnila mé vzpomínky, postřehy a dojmy z letošních pětidenních. DEN -2: PONDĚLÍ první část oddílu (konkrétně Neradíci a jejich osobní řidič Broňa) vyrazila do Nového Boru v odpoledních hodinách. Zabrali naše předloňské místo za halou a začali si užívat. Já, Jiří a Mirek, Anička a Románek jsme teprve balili. DEN -1: ÚTERÝ devět hodin ráno a my odjíždíme bez jediné vteřinky zpoždění - naprosto neuvěřitelné. Jiří dostává okamžitě lekci Divokýho Billa - všechna tři CD za sebou zvládáme úplně celá a končíme na parkovišti v Boru - neuvěřitelné je, že to přežil a dokonce se mu to líbilo. Ve chvíli, kdy jsme dorazili, tak byli Neradíci na tréninku. Postavili jsme tedy stany (Jiří ani nevim proč si vybral místo dosti nerovné). Protože bylo PĚKNÉ POČASÍ (to zvýraznění je nutné - je to totiž naposled, co to píšu), vyrazili jsme se koupat a zahrát si volejbal. Přivodila jsem si první úraz, nicméně novou jizvu mít nebudu, protože pravé koleno už víc zkrášlit nejde. Ještě než jsme s Jiřím dobrovolně vyrazili na trénink, odjel zbytek oddílu do nedalekého Sloupu obdivovat tamní krásu. A abych prý nebyla ošizená, rozhodl se mě Jiří protáhnout celým Borem, když jak on sám říká, dělal, že si není jistý, kde mapa tréninku začíná - ještě že místní domorodci jsou tak milý a vždy poradí. Měli jsme sice dvě mapy, ale rozhodli jsme se, že každý odmapuje vždy jednu kontrolu. Nasadili jsme vražedné tempo (přeci nepoběžíme hned do prvního kopce). Vše probíhalo bez jediného zádrhelu až do druhé kontroly. Během postupu na třetí, totiž Jiří zavelel stát a začala borůvková žranice - takle velké a sladké borůvky jsem letos ještě nezažila!!! Překonali jsme se a šli jsme dál - potkali jsme nějakého houbaře, kterého jsme potkali po krátké chvíli zase - už věděl že běháme k takovým divným lampionkům a v jejich blízkosti pípáme (jen Jiří). Stáli jsme tři metry od kontroly a doslova žrali (jen nechápu proč já jsem vypadala, jako bych proletěla fialovou barvou - pak jsem pochopila, že Jiří musel sbírat borůvky pinzetou), pán na nás vítězně zvolal - tadyyy tady máte tu kontrolu. No pochopte, že dokud jsme se ke kontrole neprožrali, nemohl ji Jiří odpípnout. Na naši obhajobu nutno podotknout, že fialová se vrátila z tréninku i Alena a my jsme tudíž museli vytvořit jakési alibi. STÁLE ÚTERY, ALE VEČER - SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ Na náměstí postávaly již hloučky lidí a houpaly se při rytmické dechovce Sklářské muziky. Následoval dvojjazyčný projev pořadatelů a snad i starosty města, přesně si nepamatuji, protože se mi do ruky dostal Broňovo foťák (měla jsem tedy jistotu, že budou kvalitní fotky a já se nebudu muset šklebit do objektivu:o). Všichni ale čekali na seskok deseti parašutistů, z nichž jeden měl z nebe snést letošní symbol pětidenních. Symbolu jsme se dočkali, parašutistů samozřejmě také, i když jeden dopadl jaksi mimo vyznačený prostor a mohl být rád, že řidič na kruhovém objezdu jel tak pomalu a ještě byl pohotový. To máme den druhý za sebou a ještě žádný mrtvý či těžce zraněný :o) Ten večer byl ještě teplý a my se těšili na den D, kdy mělo vše vypuknout

Na schovku s blesky

Zítra ráno odjíždím s Jiřím na Bohemii, o které stoprocentně napíšu, hned jak se vrátíme. Než tak ale udělám, přiblížim poslední tři tréninky. Ve středu nás Mirek vyvezl na Jeřabinu (jediná Radka věděla na 100%, kde že se to nachází, já jsem tušila, Jiří se to snažil zjistit při cestě na místo konání). Úkolem bylo co nejrychleji se dostat k Mirkovo zahradě v údolí vdov (jak bydlel Hlinka) - cesta byla libovolná, jen jsme dostali upozornění, že kdo poběží po silnici, je pěkný mejdlo. Bohužel jsem si vytáhla nejkratší stéblo trávy, startovala jsem první, Radka druhá a Jiří třetí. Vyběhla jsem na silnici, za oplocenkou to narvala lesem přes první serpentýnu. Řekla jsem si, že za ní bude následovat hned další, tak jsem opět zahučela do lesa, jenže silnice nikde - jen samá rýha a mě problesklo hlavou, že se silnice ve skutečnosti stáčela přesně na druhou stranu ode mě. Nedalo se nic dělat, modlila jsem se, ať narazím na nějakou cestu. Ta na sebe naštěstí nedala dlouho čekat, hlavou mi problesko, že to tam znám, ale jistá jsem si nebyla, až tak za dalších pět set metrů mi bylo jasné, že jsem napravo od Křižatek (původní mezicíl mé cesty), vyběhla jsem tedy pár metrů do kopce (Mirek nás ujistil, že tento trénink zaručuje absenci stoupání), proběhla jsem Křižatky a opět zaběhla na lesní cestu, která vede jak do Janova, tak k přehradě (potřebovala jsem přesně mezi tyto dvě destinace). Bohužel tam nikdy netrefím, která že odbočka to je. Tak jsem to vzala až tou druhou - podle lesa jsem si řekla z hrůzou v očích, že jsem asi doběhla až k přehradě, nic naplat, cesta necesta, rvala jsem to lesem dolu k potoku. Jaká radost se ke mně dostavila, když jsem zjistila, že jsem jen padesát metrů od hájenky a tedy téměř u cíle, to si ani nedokážete předtavit. Ještě větší radost byla, když jsem zjistila, že jsem se na určené místo dostala jako první (v panice, když jsem kdesi v lesích nevěděla, kde jsem, mě napadlo, že se mi v cíli budou smát, že jsem tam hodlala přenocovat). Asi tři minutky po mně doběhli Jiří s Radkou (seběhli se u hájenky). Mirek nás pěkně podcenil, protože očekával, že dorazíme do cíle asi za 40 minut a né za dvacet - holt letěli jsme jak namydlené blesky. Abych přiblížila postup ostatních - když jsme to pak rozebírali, zjistili jsme, že Jiří běžel téměř totožnou cestou jako já (což je překvapivé, když jsme neběželi moc po cestách, ale terénem), Radka zvolila variantu přes Slunečné údolí a přehradu. Ještě dodatek k tomuto tréninku - nápad vyvézt nás někam do kopců, abychom běželi jen z kopce, se urodil v Mirkově hlavě poté, co jsme si opět na tréninku stěžovali, že lezem stále jen do kopce, a že je to pěkně nespravedlivé. Výsledek běhu z kopce byl takový, že nás vše bolelo mnohem víc, než po běžném trénínku. Ale rádi si to zopakujeme. Druhý trénik - v sobotu - po pátečním uragánu, byl ve znamení deště a překonávání popadaných stromů na naší trati. Kdesi za Chemopetrolem, se začalo opět blýskat, takže náš běh vypadal jako schovka mezi nimi - navrhovala jsem sice Jiřímu, ať si vleze na posed na louce a Mirek dodal, že by ještě mohl vyndat ruku s klíči jako hromosvod, ale Jiří tvrdošíjně odmítal. Nakonec jsme přeci jen doběhli všichni živi a zdrávi. Nedělní trénink se odehrával v Tisé u Jesenice. Byl tentokrát jen jeden, nicméně Mirek ho stavěl docela dlouho a my tam byli taky pěkně dlouho. Cestou jsem potkala dost hub - houbařů taky, jenže jejich úlovek byl mizerný, tak mě napadlo, že oni měli místo mě běžet (můj výsledek byl taky mizerný), a já jsem mohla v klidu sbírat houby. Jinak musim dodat, že jsem byla nespravedlivě poslána do lesa jako první po prohře v kartách!!! Jo a taky nám konečně jednou na mapovém tréninku nepršelo. Tak to je ode mne dnes vše - musim si taky zabalit, takže pa po Bohemii.

Bohemia 2005

Odkazy na články v Českolipském deníku - 1.8., 1.8., 20.7. a 23.7..

Zábava musí být všude - i na trénincích

Protože se zatím neděje nic zajímavého, kromě toho, že někteří z nás poctivě trénují (jiní si radši montují postel dohromady), tak přiblížim trošku ty zajímavější tréninky. Úplně suprový byl sobotní trénink u obce Místo, kde jsme si byli zaběhat na mapě. Cestu komplikovat naklaďák, který si ustlal přes celou silnici a zablokoval tak dopravu na celý den. Měli jsme tedy možnost poznat zapadlé vesničky v kopcích. Když jsme dorazili na místo činu, Mirek zjistil, že nechal mapy doma. Takže zatím co on stavěl oba tréninky najednou, my jsme se vydali zpět do rodného městečka (Jiří řídil), já jsem vyvenčila psa a Radka vyzvedla mapy. Opět jsme se vrátili na místo činu, Mirek stále nikde, tak jsme začali karbaničit. Naši pozornost ale stále rozptyloval luxusní auto (kožené sedačky), s německou státní poznávací značkou a zapařenými okénky, které parkovalo kousek od nás. Radka stále opakovala, že je tam určitě pes, já si trvala na tom, že jsou tam lidé. NIKDO ovšem neměl odvahu se jít podívat. Ještě že tak. Když totiž přiběhl Mirek, otevřely se dveře zmiňovaného vozu..... Radka si rychle začala zavazovat tkaničku, Jiří koukal kamsi do dáli a já jsem prostě nemohla zadržet ten šílený záchvat smíchu, zvláště, když si majitel vozu zapínal poklopec - smál se taky a na celé kolo. Záhadou ovšem je, co tam celou dobu v tom voze dělal - nikdo totiž neviděl vycházet další osobu. Jsou zde jisté teorie, ale to už radši nechám na jiné příležitosti. Zpět k tréninku - les byl super (aspoň mně se líbil), jedna kontrola si odběhla kousek vedle, než měla být, jedna tam nebyla vůbec, ale i s tím se musí správný orientační běžec vyrovnat. Odpolední scorelauf byl plný nástrah - kontrola posed, který už téměř neexistoval nebyla tou nejhorší. Osudným se stal téměř ostnatý drát kolem louky, který zohyzdil ladné nožky mé i Jiřího :o) Dnešní trénink (neděle) ozvláštnila přítomnost Kučiho, který vstal z mrtvých a přišel si taky zaběhat. Zpočátku vypadal, že po pár sprintech umře, po sprintu do kopce se ptal, jestli je normální, když přestává vidět (mimochodem zmiňovaný kopec moje maličkost vyběhla - a neni to vtip). Ještě pár set metrů popadal dech, od potoka z kopce měnil tempo, chvíli téměř šel, ale pak začal stupňovat tempo, které nezachytil Jiří. Poslední sprint (u koupaliště) už měl Kuči náskok, který Jiří už prostě nedotáhl, nicméně si myslim, že veškeré sprinty a výběh do kopce jasně ukázal, kdo z těch dvou trénuje. Teď už se čeká jen na Broňu :o)

Trénujeme až se znás kouří (nebo spíš kape)

Tak abych dokázala, že tu rozhodně nikdo neupadl do letního spánku, musím poreferovat o naší aktivitě. Téměř každý den se koná trénink (většinou tak šestkrát za týden), jedná se nejen o trénink běžecký, ale i mapový. Na mapu se vyjelo na Jesenici (účast byla menší - Jiří, Radka a Mirek). Špatné počasí dovolilo uspořádat jen jeden trénink, a i tak byli všichni promáčení až na kůži. Další mapový trénink byl na Kolibě (stejná účast - má maličkost si válela šunky na dovolené), kde Jiří marně zápasil se svým mapovým uměním. V sobotu jsme si vyjeli na Kroučovou (teď už i se mnou), Radka i já jsme to Jiřímu natřely při scorelaufu (netuším, jak se to píše), při druhém (vrstevnicovém) tréninku, už předvedl i on své kvality. V lese nás navíc potěšila přítomnost borůvek. Radka při svých návštěvách přírodních toalet vždy přinesla nějaké houby, které Mirek s radostí rozdával procházejícím se houbařům. Dneska jsme při tréninku pořádně zmokli, zítra nás ale opět čeká trénink na Kolibě, tak snad se to vyvede lépe. Tak až budete přítomni a přemůžete lenost, neváhejte se ozvat Radce a začít trénovat s námi!!!

Aprílové národky aneb pokaždé jinak

Letošní první národky ŽA a ŽB Čechy pořádaly hned dva oddíly - Baník Sokolov spolu s Ekonomem Praha. Z našich předchozích zkušeností jsme věděli, že se jedná o poměrně těžký terén ( i v období sucha zajištěno brouzdání bažinkami a jiným nepříjemným močálstvem), hustníky a zarostlé paseky na průběžnosti lesa taky nepřidají. Bohužel počasí se nepodařilo objednat a čekala nás zima, vydatný déšť (měla jsem nové holinky, tak mi to tolik nevadilo) a druhý den i takové ty krupky nedokonalého sněhu. Náš oddíl se s tím nevypořádal nejlépe: Evu (D16B) budu pěkně srovnávat s její největší soupeřkou Renatou Slavíkovou - úspěšnější tentokrát byla Renata o tři minutky. Ája byla devátá, před sebou samé skvělé závodnice kategorie D20A a ztrátu necelých osm minut. Radka se s přehledem dostala do první půlky v D21A a skončila těsně za Bořánkovou. Moje maličkost si proběhala všechna místa v lese (na kterých samozřejmě neměla co dělat), a tak ztráta 26 minut na vítězku nikoho nepřekvapí. Alena se svým osmým místem teprve připravovala na šnůru umístění na bedně. Naše hvězdná trojice věděla, co je čeká, a tak se všichni svorně přihlásili do H21C - nejlépe běžel Jiří a "narval" to Kučimu tři vteřinky. Broňa za nimi zaostal deset minut. Mirkovi se určitě líbilo v lese jako mě a nasbíral dvacet sedm minut v H50B. zde jsou výsledky: http://ob.vse.cz/zavody/za05/vysledkyso.php Neděla si nechtěla nic ujít oproti sobotě a počasí poškádlilo zejména při vyhlašování vítězů (před deštěm utíkali stejně rychle jako v lese). Eva asi moc neutíkala, od Renaty dostala náklep osm minut (leč nelze pominout Renatinu výhodu domácího prostředí a znalost terénu). Ani Áje se moc nedařilo (nyní mohu říci, že to byl jeden z jejích nejhorších výsledků, nicméně třeba MČR je mnohem důležitější) - místo 18. Radka napodobila svojí ztrátou můj sobotní výsledek (dobře tak strašný to nebylo - dostala jen 23 minut). Naopak já jsem hodlala napravit vše, co jsem do té doby pokonila a poprvé (a naposled) jsem se dostala do první šestky (v D21B). Čest nám zachránila Alena a zahájila svoji letošní sbírku prvenství. Pánové si mírně prohodili pořadí - tentokrát byl nejlepší Honza a v těsném závěsu devíti minut mu dýchal na krk Jiří. Broňa taky doběhl :o) Mirek si zopakoval sobotní pozici se vším všudy. výsledky: http://ob.vse.cz/zavody/za05/vysledkyne.php Rozdíl čtrnácti dnů, dvaceti stupňů a jiný les. Tentokrát Rakovice u Čimelic a pořadatelství se ujaly oddíly OK 24 Praha a TJ OB České Budějovice. Ke zchlazení měl sloužit rybník, nejsem si ale jistá, jestli se do toho brčálu odvážil někdo z našeho oddílu. Les byl zvlněný do pěkných kopců, kotníky se skvěle lámaly v kamenných polích a cest bylo požehnaně. Občerstvovačku jsem v sobotu nepotkala, což nebylo dobré, když se lidi klátili žízní už na startu. Eva s Renatou běžely obě docela dobře, Eva sice stále v závěsu za soupeřkou, nyní už ale jen se ztrátou dvou minut (skóre 0:3) V Čechách se tentokrát běžely pouze B, takže naše současná nejúspěšnější běžkyně měřila síly o několik (set) kilometrů dále. Nicméně pole kat. D21B bylo pěkně nabité, protože jsme líná lidská rasa a nechce se nám jezdit tak daleko. Mírně přismahlá Radka si vyběhla necelých pět tisíc bodů a zůstala o pár vteřin za Petrou Bernáškovou. Všechny jsme si zanadávaly na les. Já nejvíc, protože jsem běžela úžasně (podpořená o dvě minutky přede mnou startující Klárou), tu jsem měla na druhé kontrole a šinula si to takovou rychlostí dál, že jsem na šesté kontrole nepostřehla ani Petru, která startovala šest minut přede mnou. Ledovou sprchu jsem dostala hned v cíli, kde mi vyjelo, že jsem disk. Dodnes nevím, proč mi krabička nenačetla můj čip - ponaučení je takové, že si od té doby nechám kontrolu pípnout vždy dvakrát. V kategorii poslední startující Alena předbíhala všechny soupeřky, až na Omovou, která byla lepší o minutu. Litvínovští borci tentokrát zamířili výše, také do B a své umístění (mezi sebou) nezměnili. Honza dostal přesně 22 minut na vítěze a zdrhnul Jiřímu o osm minut, Broňovi o 35 - ten má co dohánět. Mirek si umístěním trošku pohoršil, ale má z předešlých závodů nejmenší ztrátu. výsledky: http://ok24.digres.cz/zavody/czb05/vysledkyso.HTM Po skvělé večeři v Blatné a super spaní ve vychlazené tělocvičně (venku bylo fakt nesnesitelně vedro) jsme s novou nadějí vyběhli na nedělní tratě. Renata už vítězí nad Evou v poměru 4:0 a zvyšuje náskok o dalších pět minut (mimochodem to vypadá, že jí o kousek unikne A). Eva je patnáctá. V D21B se urvala Petra a vyběhla si víc jak sedm tisíc bodů. Kdesi v závěsu jsme se seřadili v několika vteřinách já, Rambousková Katka a Raduš - přesněji řečeno se ztrátou 17 minut na Pavlu Fialovou (ta má R - jen tak na obhajobu) Alena tentokrát vyhrála suverénně - o sedm minut. O pánské části nevím co napsat - jen tak tak přežil Honza, Mirek dopadl ještě lépe než on, Broňa nestihl bohužel limit a Jirka prohlásil, že kdyby měl vzít ještě ty čtyři kontroly, tak se už nevrátí. výsledky: http://ok24.digres.cz/zavody/czb05/vysledkyne.HTM Abych doplnila trilogii s počasím, tak třetí národky byly z pohledu počasí něco mezi Sokolovem a Rakovicemi - pár stupňů přidat a bylo to dokonalý. Víc v článku od Honzy.

Česká Kanada 2005

Odkazy jsou uvnitř článku - Pokyny a startovka po oddílech. Oficiální stránky závodu

Ája je čtvrtá nejlepší juniorka na krátké trati

Víkendové mistrovství Česka na krátké trati bylo pro naše žlutočerné barvy nadočekávání úspěšné. Ája byla v kategorii D20 čtvrtá a Alena vyhrála veteraniádu v D55.

Národky na Vysočině

Další závody žebříčku B Čechy se uskutečnily na Vysočině. Jelikož na Moravě žádné národky nebyly, tak byla konkurence v hlavních kategoriích větší než na jindy. Shromaždiště sobotního závodu na krátké trati bylo v Milovech (dějiště MS juniorů v roce 2000, tehdy sem tam byl na souběžném Botasu... ) Výborného výsledku dosáhla Ája, která byla v hlavní kategorii žen pátá. Jediné umístění na bedně pro náš oddíl vybojovala Alena za druhé místo v D50B. Výsledky Moje nejoblíbenější část víkendových závodů nastala večír... Jeli jsme na večeři (jednim autem) a nebylo nás málo - že :-) Popis cesty do vyvolené hospody nám Jitka četla z es-em-esky. Po několika minutkách jsme dorazili do restaurace Astra (nebo Hvězda ?). Podle tempa obsluhy to vypadalo, že paní číšníková má na starosti celý Žďár, nakonec jsem zjistil, že to byly jen dvě hospy. Čekání se však vyplatilo a odměnou za kraťoulinké zdržení nám byla výborná véča. Jaké bylo mé překvapení, když jsem paní číšnikovou viděl další den obsluhovat ve stánku na shromaždišti. Takřka vedle naší chatky byl start nedělní klasiky. Počasí bylo příjemné a parametry tratí nasvědčovaly, že by to mohl být rychlý závod. Přesto jsem začal pomaleji a zrychlil až ve druhé části závodu, zato Jiří to narval hned od začátku (3. mezičas na první kontrole) a nakonec zaběhl asi svůj letos nejlepší závod (28. v H21C). Svoji normu jedno vítězství za weekend si splnila Alena a směřuje k vítězství v národním žebříčku a možná i k přednímu umístění v Českém poháru veteránů. Výsledky Další národky jsou až v září a pořadateli jsou VSK Slavia TU Liberec a OK Jilemnice. Výsledky našich závodníků

Nowinky na webu

Menu Novinky - archív Do článků lze jednoduchým způsobem vkládat obrázky. Po přihlášení se zobrazí pod textovým polem pole Uploadovat soubor na server do kterého se vyplní cesta k souboru na disku nebo se soubor vyhledá tlačítkem procházet. Následné vložení do článku se provede kliknutím na obrázek s příponou např. :) Funkce povolena pro Áju, jjk(povolena i možnost mazání souborů) a pro mě. Názorná ukázka pozn.: Po domluvě s jjk mu zakazuji mazání souborů :) (kliká na to co nemá) a funkci vkládání povoluji i jítě. Pro rychlé zobrazování doporučuji nevkládat soubory větší než 100kb.

Nowinky na webu

Menu Oddíl - ranking si bere data přímo ze stránek čsob. p.s.: Další věc o kterou se nemusím starat :)

Nowinky na webu

Sekce Odkazy - oblíbené, orienťák, sponzoři předělaná do databáze => snadnějši editace po přihlášení přímo ze stránek. Funkce povolena pro jjk. p.s.: stále ještě nemám žádnou historii :(

Sahara v Rak(o)vicích

Předpověď na víkend sibovala počasí, za které by se nestydělo žádné přímořské letovisko. Tentokrát se meteorologové nespletli a my závodili v podmínkách, které jsou pro normální smrtelníky fatální. V sobotu se běžela krátká trať (middle). Mě v kategorii H21Beee čekalo 6 kilometrů, takže jsem tušil, že za míň než 50 to nedám. Ale závod začíná pro každého od nuly a zázraky se občas dějí. Během závodu jsem však postupně ztrácel motivaci, jak sem kupil jednu chybu za druhou. Dvakrát se mi stalo, že sem na postupu ani nevěděl, na kterou kontrolu běžim (fakt sem za nikym nevisel). Nakonec sem to dal za hoďku a nějaký drobný a dokonce se mi podařilo porazit takové hvězdy jako jsou Bronislav a Jiřislav. Jediné umístění na bedně pro náš oddíl vybojovala Alena (druhá v D50B). Po závodě jsem se dostal poprvé v životě na jeden z hradů podél Vltavské kaskády (která je kandidátem na zařazení mezi 7 divů Česka, více na stránkách I-HEUTE- pozn. aut.) na hrad Zvíkov. Pokud to nevíte, tak se zde stékají řeky Vltava a zlatonosná Otava (učitel Ze se nazapře, průtok si spočítáme příště). V noci sem pak usínal za zvuků užasného a neopakovatelného žabího koncertu. Na nědělní závod jsem se moc těšil a nejen já, patnáct kiláků si člověk moc často nezaběhá, že Broňo. Taktika byla jasná - PŘEŽÍT. Začal sem zvolna a postupně ještě zpomaloval. Každá občerstvovačka pro mne byla oázou uprostřed vyprahlé pouště. Svůj cíl, dát to za 130, jsem posunul o půl hodiny dál a to jsem akorát zvládl. Broňa bohužel překročil o pár minutek limit a Jiří vynechal záludnou smyčku na konci závodu. Famózní výkon předvedla Alena, která si způsobem start cíl doběhla pro zlato. Doufejme, že na dalších závodech bude příhodnější počasí - 19-23°C, zataženo, mírný jihozápadní vítr a naše forma - stoupající tendence. Stránky závodu

Turnovská pětka a děčínský Klobouk

PĚT etap během jedenácti hodin čekalo na běžce, kteří přijeli v sobotu závodit do Turnova. Naštěstí bylo možné se přihlásit na jednotlivé etapy, takže celý závod absolvovali jen ti nejdrsnější. Ze známějších jmen lze uvést Áju, Evu, vojína Čoudu nebo známého akčního hrdinu Ramba. V prvním závodě se nejspíš Evča rozhodla odjet vlakem dom, protože to hned po startu naprala směrem na nádraží. Naštěstí žádný vlak nejel a nakonec byla v celkovém hodnocení na krásném druhém místě (současně však nelichotivém posledním :-( To Ája se snažila závodit hned od začátku a v průběžném pořadí se držela kolem čtvrtého místa, bohužel při své premiéře na halovém OB v poslední etapě trochu ztratila a tak dostala bramboru. Má maličkost jela sbírat body do rankingu, ale hned v první etapě jsem poznal, že na nejlepší prostě nemám a bodů bude málo. Nakonec jsem měl co dělat, abych doběh třetí etapu, jejíž trať byla z velké části postavena na svahu Jizery. O tom, že čtvrtá etapa nebude započítávána do ranku, rozhodla soutěžní komise až týden před závodem. Po tomto závodě jsem i já (zastánce supersprintů) musel uznat, že komise udělala dobře, páč to bylo pouze příjemné proběhnutí po detském hřišti a okolním parčíku na nějakých deset minutek. O svých zážitcích z haly vám jistě napíše Ája, já sem tou dobou už večeřel o 60 kilometrů dál. V neděli byly závody v Děčíně na nové mapě Klobouk, tam jsem "bohužel" nebyl. Podle dosažených časů jednotlivých závodníků si pořadatelé nejspíš vzali příklad ze Saxba a časy nad 100 minut nebyly výjimkou. Výsledky najdete v termínovce Jěštedské oblasti.

Zase něco nového :))

Sekce závody - oblasťáky a vicedenní je vytvořena v databázi, tzn. ten kdo má nastavená práva může provádět změny přímo na stránkách. Samozřejmě lze vkládat i nové záznamy :). Funkce povolena pro Alenu, jjk a pro mě. Do konce týdne snad zvládnu zbylé sekce se závody. Do konce týdne jsem to teda nestihl, ale uf to je hotový :) bp - 2005-05-23 00:05:00

Novinky na webu

Do sekce odkazy - oblíbené, orienťák a sponzoři byly přidány nové odkazy.

Zrádná občerstvovačka

Sobotní závod nám připravil hned několik překvapení. Oddíl TJ Jiskra Svor uspořádal za pomoci některých členů novoborské Jiskry závod, na který mnozí ještě dlouho nezapomenou. Ať už to jsou diskutující na oficiálních stránkách JO nebo někteří členové našeho oddílu. Ale hezky popořadě. Příjezd do Radvance byl vzhledem k blízkosti mého přechodného bydliště naplánován na pozdější hodinu, takže nejlepší parkovací místa byla obsazena a my parkovali skoro až ve Sloupu :-). Délka traťe H21L zaskočila Jiřího, který prohlašoval, že 10 km je nějak moc a povídal něco o vraždě (nejspíš mé, páč jsem ho do "elek" příhlásil já). Ostatní délky jsem nezkoumal,a tak až dnes jsem se dověděl, že holky v D21L měly drsnější závod než na národkách v Sokolově, nic proti, taky názor. Cestou na start jsem se zaslechl, že mapa je patnácka jako v Sokolově, tak sem se těšil, jak já slepejš budu znovu dohledávat kontroly. Nervozita ze mne spadla hned na začátku závodu. Po záludné jedničce, kterou jsem naběh pomalu ale přesně, následovala dvojka na fáborkách, trojka šutr hned u cesty, čtyřka v lese :), pětka u cesty. Bylo mi to divný, ale říkal jsem si, že pak z ničehož nič přijde záludná kontrola a já ji jako vždy zkazim (nepřišla). Prostřední část byla postavena v pěkném svahu, kde jsem cítil, že mi docházejí síly. Na občerstvovačce jsem se tedy hned hrnul do chuchvalce lidí pro drink, naštěstí na mne Alena křikla ať si nejdřív "pípnu". Přísahám Alen, že bych to jinak neudělal, děkuji. V další části závodu jsem se jen trápil a dost často jsem přecházel do chůze. Bohužel fyzička zůstala někde doma. Bože, co budu dělat na Turnovský pětce? Z výsledků je jasné, že naprostými přeborníky v neoražení občerstvovačky jsou členové našeho oddílu. Vždycky jsem byl disklej jen já a Libor, ale v sobotu mě na divácký následovali hned 4 spolubojovníci z podkrušnohoří a to eště Ája popletla jedničku. Trochu nešťastně byla zvolena kombinace občerstvení na trati a v cíli, ale budiž, všichni měli stejný podmínky. Když jsem si po závodě prohlížel trať, tak tam bylo opravdu dost jednoduchých kontrol, některý opravdu zbytečný. Po jedněch závodech na Moravě jsem měl taky pochybnosti o stavbě trati a Plamínek mi, řekl, že každý závod nemusí být absolutně orientačně náročný, prostě musíš co nejlíp odběhnout to co máš na mapě. Pak se mě zaptal, jak sem dopad, když to bylo tak trapný...(jistě vás napadne, že nič moč). Samozřejmě by nebylo v pořádku, kdyby se toto stalo pravidlem, ale buďme rádi i za takové závody. Vyhlášení výsledků bylo pohodový, na obyčejnym oblasťáku se moc často všechny kategorie nevyhlašují a ti nejlepší dostali ceny od sklářů z Nového Boru (nebo jeho okolí?). Jediná Eva dostala v D14 za 2. místo helmu, ale je jí malá, takže kdo má menší hlavu než Eva, tak se jí ozvěte. Z našeho oddílu byla na bendně eště Alena, která byla druhá v dé pětačtyřicítkách. Jo a na sobotu nejspíš nezapomene ani traktorista, kterému shořel traktor.... Naštěstí většina aut, co během závodu parkovala na silnici z Radvance do Sloupu, byla už pryč, takže průjezd hasičů nebyl nijak komplikovaný. Jediný auto, který tam eště stálo bylo Aleny. Výsledky najdete v termínovce Jěštedské oblasti. Před uveřejněním tohoto článku na web zdolala Radka další státnicovou překážku a to z matematiky, po úspěšné ped&psycho letos v zimě ji 6.6. čeká geografie. Tak držim palce. Upozornění: názor autora se nemusí shodovat s názorem oddílu KOB Chemopetrol Litvínov.

Buuuuudíček :)))

Tak nám tu pomalu zmizely všechny články, pokud je budete hledat, jsou v archivu. Zítra tady udělám trochu průvan, těšte se. Pokud by se tu nic neobjevilo, tak sem usnul ihned po večeři nebo v práci nejde net :-(( KONEC HLÁŠENÍ

První závody oblasti

Tak jsem se dostala na comp a můžu konečně něco napsat o prvních letošních oblastních závodech. Příjemné bylo, že závody pořádala Mladá Boleslav v Neprevázce, a tak jsme nemuseli jet nikam daleko. Navic byl start tuším až v jedenáct hodin, tak jsme nemuseli vyjíždět ani nijak brzo. Shromaždiště bylo docela pěkné, díky skvělému počasí jsme nemuseli využít ani fotbalových kabin, které by v případě deštivého počasí asi museli být nafukovací. Ještě více mě potěšily délky tratí - hlavně to, že jako běžkyně kat. D21K jsem měla kratší trať než malej Jára v kat. H16 (on už tedy moc malý neni a s hrůzou jsem zjistila, že už dávno není někde v páté třídě). Jinak že Jaroušek vyrostl přidělalo problémy hlavně Aleně - naštěstí doma našla různé druhy svršků a na Járovi nebylo ani moc poznat, že má z dolní části dresu spíše bokovky. Kromě mě a Járy nás už moc na závodech nebylo - pravděpodobnou příčinou malé účasti byl pražský půlmaraton. Plně obsazené auto Mirka vezlo i nejmladší litvínovskou naději - Románka. Ten, aby neměl vstup do nové sezóny krušný, si vybral za doprovod Radku ( i když myslím, že se ho nikdo neptal :o) Mirka jsem téměř během celého dne neviděla - musel se pozdravit se všemi kamarády a pak jako obvykle letět na poslední chvíli do lesa. Anička naopak nenechala nic náhodě a na závod se pečlivě připravovala. V druhém autě kromě mě a Járy byl ještě Jiří, kterému role řidiče vyšla mnohem lépe než závod: "Takle hrozně jsem snad v životě neběžel". Myslím, že se to dá ale omluvit dlouhou závodní pauzou. Další a nejúspěšnější závodnicí byla Alena, která obsadila pěkné třetí místo. Jako poslední byla Eva - nemyslím ve výsledcích. Ta si přivezla s sebou i učení a dost mě překvapilo, jak gymnaziální matematika prvního ročníku dala zabrat našim vysokoškolákům. Abych nezapomněla na Honzu, tak musim dodat, že předpokládám, že příjel s Romčou, ale nechci mystifikovat - ruku do ohně bych za to nedala. Tak teď něco k závodům: centrum - start údajných 1300 m. Tak to ani náhodou a musím dodat, že by příště pořadatelé méli uvést, že poslední značný kus cesty tvoří nepříjimný krpál a že těch 1300 m máme brát s nadhledem a dát si opravdu velkou časovou rezervu!!! Les typický pro naši oblast, ještě že květena nestihla moc vypučet, jinak nevim, jak bych se přes ten bordel dostávala. Trošku mě naštvalo, že D21L měli běžák (8300m) a my jsme se jen draly do kopců. Jak na tom byly ostatní kategorie bohužel netuším, neprohlédla jsem si mapy. Tak, já už nemám co dodat - snad jen odkaz na výsledky budu samozřejmě ráda, když doplníte své dojmy a postřehy ze závodů. odkazy na výsledky a mezičasy

Závody

V sekci "Závody" jsou odkazy na všechny dostupné webové stránky jednotlivých závodů.

Behani boli

Tak me opet navstivil Ladicek (jako kazde dva tydny, takze zadna novinka). Radka me sice lakala na sobotu na kolo, ale protoze mame jen jedno, musel by Lada bezet vedle nas, tak jsem si to nechala ujit. Proc to sem ale pisu - vzdy kdyz je tady, tak me chytaji zachvaty sportovni aktivity a tentokrat tomu bylo nejinak. Nastesti prijel v patek hoooodne pozde, tak jsem mohla mit strach az ze soboty. Sli jsme si sice jen vyklusnout, ale i tak bylo pro me tech 40 minut vrazednych a to me jeste cekal vecer bazen. Druhy den jsem necitila nohy resp. citila - az moc (ja vazne netusim, jak chci tuto sezonu prezit). No a proto jsme si sli zabehnout na prehradu (nahoru jsem samozrejme nelezla - to jen Ladicek a pes) a od smrti me pak zachranily strevni potize me drahe polovicky, takze jsem mela i pet minutek odpocinek. Ale nohy me boli i dneska :o((( Predpokladam, ze jste premirou aktivity behem vikendu trpeli i vy :o)

Nové funkce pro Novinky, vzkazovník a přihlášky

Tákže pěkně popořádku. Už funguje centrální přihlášení tzn. že po vstupu na stránku se stačí jednou přihlásit. Poté bude jméno a nick brát z databáze. Snažil jsem se stará přihlašovací jména a hesla zkopírovat, ale ne u všech se mi to podařilo - stačí sms nebo mejlík a já vás zadám do databáze případně změním údaje. Vzkazovník (funkce fungují pro všechny mimo hosta) - jakmile se přihlásíte svým jménem a heslem můžete editovat a mazat všechny vámi vytvořené vzkazy - jestliže chcete vložit odkaz - stačí zadat : <A href=" tady bude url odkazu "> tady bude nadpis odkazu </A> - změny barviček fontu (ať to barevně ladí se stránkami tzn. žádná růžová apod. ') ): <FONT color=" #sem RGB barvy (nebo bez # a název v AJ) "> sem přijde barevný text </FONT> - tučný font : <B> sem příjde tučný text </B> Novinky - funkce je povolena pro jjk, ajicka, baky a samozřejmě pro mě :) - v novinkách se zobrazují zprávy ne starší než 45 dní - jestliže chcete vytvořit odstavec stačí dát 2x enter - jinak platí stejné funkce jako pro vzkazovník Přihlášky - nefunguje funkce mazání a editace - host má zakázano vkládání příspěvků Doufám že tyto změny budete plně využívat a tímto samozřejmě děkuju bráchovi za jejich naprogramování.

Kamenné Žehrovice - (PZL 19.2.2005)

Týden se s týdnem sešel a přišel další závod, který tentokrát probíhal celkem v poklidu…až na tu cestu!! Někdy se vážně divím, jak se něco takového může stát…a že vždycky zrovna a jenom mě.Asi osud, budu se s tím muset smířit. I tentokrát jsem vstala pěkně o půl šesté, nemilosrdně probudila polovinu rodiny a v šest už si užívala celého autobusu jen pro sebe (občas mám pocit, že jezdí jen kvůli mně…snad přes léto nezkrachují). Do Prahy jsme dojeli celkem včas, ale vlak, který byl doporučený v propozicích jsem stejně nestíhala. Našla jsem si proto jako další spoj busík, který jel z Hradčan. Dalo mi trochu práci zastávku najít, ale zvládla jsem to opět asi s půlhodinovým náskokem, takže jsem měla dostatek času kvalitně promrznout. Nejdřív se mi úspěšně povedlo nastoupit do jiného autobusu, ale napodruhé už to bylo lepší. Náš řidič byl typicky „zastávkový“. S každým si hnedka povídal, mával a blikal na všechna větší auta projíždějící kolem a čekal na obvyklé zákazníky tohoto spoje, takže jsme měli desetiminutové zpoždění dřív než jsme vyjeli z Prahy. Hnedka za Prahou jsme přibrali dalších pár minutek díky bouračce busu s nějakým džípem. Osobní auta posílali příslušníci jinou cestou, nás ale naštěstí nechali projet. Náš řidič ovšem zastavil, aby se dozvěděl, co se vlastně stalo. Cestou jsme takhle zastavovali ještě několikrát, protože celou situaci podrobně líčil všem protijedoucím kolegům. Do Kamenných Žebrovic necelou půlhodinku před startem, takže jsem rychle vyskočila a začala se shánět po vlakovém nádraží, kde byl sraz. Čekalo mě malé překvapení. Paní, které jsem se ptala, kde nádraží je, na mě vyděšeně koukala a povídala něco o tom, že je to strašně daleko. Že mám běžet na konec vesnice a tam se zeptat znova. Říkala jsem si, že to nemůže být tak hrozné, že pro tyhle lidi z vesnice je všechno daleko, ale…opak byl pravdou. Z autobusu se vesnička zdála docela malá, ve skutečnosti ale byla dlouhá jak tejden a než jsem se dostala na její konec, uběhla jsem aspoň kilometr a půl. Tam naneštěstí nebylo ani živáčka až na lidi co si spokojeně seděli v autě. Takže jsem jim vypáčila dveře a znovu se ptala na cestu. Odehrávalo se v podstatě to samé, co u oné paní. Opět na mě vyděšeně koukali a povídali, že je to strašně daleko (prý něco kolem tří čtyř kilometrů) a že nemám šanci to do desáté hodiny stihnout. Nakonec jsem z nich ale dostala i popis cesty: „ ještě dál vesnicí až na křižovatku, tam uhnout doleva, projít kolem rybníka, přes les, přes silnici do dalšího lesa a pak podél kolejí až na nádraží“. Jednoduché, že. Na dané křižovatce jsem se potom dozvěděla, že to tak strašné není…čekali mě „jen“ dva kilometry…aspoň jsem věděla, že musím běžet po modré značce. Značení ale nebylo zrovna časté, takže jsem se stihla ještě dvakrát ztratit. Chtěla jsem si cestu zkrátit přes zamrzlý rybník, ale bohužel to bylo úplně na druhou stranu. Na nádraží jsem nakonec doběhla pět minut před desátou. Za komentářů ostatních, že už by rádi odstartovali, jsem se převlékla a vyrazila na skutečnou trať. Oproti minulému týdnu to byla procházka růžovým sadem. Mapa byla tentokrát 1: 15 000 a byla stará jen devět let. Nádhera. Opět jsem si zvolila zlatou střední trasu…asi 8, 5 km. Všude pořád byli hromady sněhu, takže jsem si radši volila obíhačky po cestách. Zase jsem si totiž vzala jen tenisky. Cestou jsem si všimla, že nás navštívila i Kristýnka Kovářová a Martina Spurná, se kterou jsem se stále předbíhala. Člověk se tak aspoň přinutí trošku máknout. Ya polovinou se ale odpojila a vrátila se do cíle. Menší problémek byl jen na kontrole č. 4, kdy jsem nevěděla, jak se k ní dostat. Měla jsem na ní ale ze shora pěkný výhled. Tam mi bohužel dost lidí uteklo. Potom jsem ještě neviděla kontrolu devátou…jáma jako blázen a kleštičky byly trošku zašitý. Zapařený brejličky mi v tuhle chvíli moc nepomohli. Hledala jsem ji s mým celozávodním pronásledovatelem dobrý tři minutky, naštěstí úspěšně. Po závodě jsem byla pochválená, že jsem ke konci běžela docela dobře a byl do mě i přes všechny protesty nalit čajík s rumíčkem pro zahřátí…možná tam bylo spíš víc rumu než čaje. Od Kristýny jsem nakonec dostala jen něco málo přes pět minut, takže jsem byla tentokrát docela spokojená. Opět jsem se nacpala k někomu do auta, odfrčela do Prahy a pak už bez problémů domu.

HROB u Sázavy - (PZL 12.2.2005)

V sobotu 12. února se běžel další z téměř každotýdenních závodů Pražské zimní ligy a já se samozřejmě opět zúčastnila, jsem prostě nepoučitelná. Tentokrát jsem vyjížděla z Litvínova, což mě málem zabilo, protože autobus jel už v šest hodin. Ani o sobotách už se člověk nevyspí. Ale má to i výhody. Komu se kdy povede mít pro sebe celý autobus až do Prahy? A já ještě k tomu měla zpívajícího řidiče, takže nuda opravdu nebyla. V Praze jsem se úspěšně přesunula na Hlavní nádraží - metrem už trefím skoro všude. Tentokrát jsem stanici ani nepřejela ani jsem nevystoupila dřív, i když jsem se o to klidně mohla pokusit. Času jsem totiž měla spoustu, na nádraží jsem čekala něco málo přes hodinu. To mi ale vůbec nevadilo. Zašila jsem se mezi pochybná individua a vytáhla knížku a termosku s horkým čajem – to byste nevěřili kolik se kolem vás najednou objeví lidí a dělají, že vás znají a jak jste dobří kamarádi. Možná bych tam vydržela i delší dobu, jenže s mou schopností orientovat se na nádraží jsem musela vyrazit hledat vlak aspoň půl hodiny před odjezdem. S pomocí asi tisíce lidí jsem ho úspěšně našla. Stejně mi to ale nedalo a ptala jsem se snad každého, kdo do mého vagónku vstoupil, jestli mě to doveze do Prosečnice. Trošku jsem se uklidnila až ve chvíli, kdy nastoupila trojice lidí s velkými baťůžky a mluvili o orientálu. Celou cestu jsem je nespustila z očí, takže si o mě možná mysleli, že jsem tak trošku blázen. Nevadí, jsem docela zvyklá. Úspěšně jsem s nimi vystoupila a doslova doplavala na nádražíčko. Pravda, počasí nám toho dne moc nepřálo a projevilo se to i na počtu účastníků. Už jsme jich na PZL zažili víc. Díky počasí jsem také musela vyměnit brýle za čočky. Ještě teď se divím, že jsem si těma zimou se třesoucím rukama podařilo. Start byl v jedenáct hodin, plus mínus ňáká ta minutka. Nejdřív vyběhli drsňáci z kategorie A. Já mezi oněmi 6 chyběla- 16 kilásků je pro mě přece jenom docela dost. Pět minut po nich jsme odstartovali my Béčkaři na trať dlouhou asi 9, 5 km. První problém u mě nastal už asi po pěti metrech závodu. Kam mé krátkozraké oko dohlédlo byl jen led a zase led. V teniskách se běhá trošku…no...prostě blbě. Stylem jeden krok do kopce a deset kroků zpět jsem se vydala za ostatními. Start byl hromadný, takže se klouzalo ve frontě. Běda tomu, kdo mě chtěl předběhnout. Chytře jsem si vždycky naplánovala pád (nebylo jich zrovna málo) a chytala se všech kolem nebo jsem je rovnou smetla s sebou. Přece se nebudu válet sama, že. Po chvíli jsem se v tom konečně naučila jakž takž chodit a konečně jsem si mohla prohlédnout mapu. Osudový okamžik závodu. Zjistila jsem, že se běží na měřítku 1: 25 000 a mapa Hornopožárské polesí je asi tak dvakrát starší než já…pouhopouhých 37 let. Malinko mě to zaskočilo, ale…všechno je jednou poprvé. Pravda, drobátko to tam občas nesedělo, ale dokud byl přede mnou houf lidí byla jsem v pohodě. To ale přešlo už před čtvrtou kontrolou (z devíti celkových). Zbyl se mnou už jen Bohouš a Pavlína z Berouna a ty jsem ani za nic nehodlala opustit, nejsem sebevrah. Úspěšně jsme spolu zabočili na jinou cestu (možná jsem je tam tak trošku zavedla j) a už jsme po kontrole pátrali zcela jinde než kde byla. To nás ale nerozházelo. V klídku jsme se zastavili, odhadli kde asi jsme a vydali se doufajíc správným směrem. Po chvíli jsme narazili na stopy (naštěstí bylo opravdu hodně sněhu), proměnili jsme se v detektivy a po čuchu jsme dorazili ke kontrole. Na pětku už jsme ale takové štěstí neměli. Detektivní činností bychom se asi neuživili. Stopy tam sice byly, ale mam pocit, že jsme chodili stále dokola po těch našich. Je to ale fakt divný, mapa nám docela seděla. Vždycky, když jsme si řekli, že už víme, kde přesně jsme, tak jsme se ztratili ještě o něco víc. Opravdu neskutečný. Jak je možný, že po tolika letech se mi může stát něco takového? Kontrolu jsme neměli ještě ani po hodině. To už jsem začala trošku hysterčin, dobrovolně jsem vracela licenci a snažila se udat buzolu kolem běžící lesní zvěři. Neúspěšně. Po udeření hodiny a půl a pročesání snad celého lesa jsme v dálce objevili konečně ten správný lampionek (nutno dodat, že cestou jsme našli daleko víc, ale vždycky jsme se jen zklamaně odploužili, protože byly jen na tréninky). Všechno zlý je ale k něčemu dobrý. Cestu na šestku už jsme dost dobře znali, jen jsme se trošku divili, kam všude jsme se předtím dostali. Další problém nastal „až“ na osmičce, což byla skupinka kamenů. Tentokrát jsme byli stoprocentně přesvědčeni, že jsme na správném místě (nepátrali jsme tam totiž sami), ale kontrola nikde. Někteří to po čtvrt hodince vzdali. Řekli, že kontrola je ukradená a vydali se do cíle. Nevyplatilo se jim to. Bohouše jsme nenávratně ztratili po 20 minutách už jsem i já byla rozhodnutá jít pryč. Přece jenom mi to ale nedalo, ještě jednou jsem se vrátila a po dalších deseti minutách jsem vítězoslavně odbíhala s osmičkou v průkazce. Do cíle už to byla vcelku pohodička, přibylo jen pár dalších modřin. Všichni už byli opravdu rádi, že jsem zpátky a že nemusí jít nikoho hledat. V lese jsem si dohromady pobyla úžasných 186 minut. Opravdu dlouhý tři hodiny, průměr 20 minut na kilák…musím to ale brát z té lepší stránky, přes zimu se mají trénovat hlavně objemy, že. Na zastávce jsem se šťastně napila zbytku horkého čaje a převlékla se do něčeho společenštějšího. Večer mě totiž čekalo představení v Národním divadle (ani si ten pán, co seděl vedle, nestěžoval, že tak trošku zaváním potem…taky se divim). Pomalu jsem se připravovala na další cestu vláčkem, když se objevil borec č. 2 z Vyšehradu. Nenápadně jsem se mu vnutila do auta a byla tak možná zachráněna od dalších silných zážitků. Těžko říct, jestli bych ještě byla schopná je vstřebat.

Dvatisícepjet

Stránky se probouzejí ze zimního spánku, tak se proberte a sledujte změny...

Vyšehrad - (PZL 28.11.2004)

Dámy a pánové, kdo si myslí, že se v Praze takhle přes zimu nic neděje, tak se samozřejmě děsně plete. Právě minulým týdnem odstartoval koloběh závodů Pražské zimní ligy, kterých se může zúčastnit každý z nás a já toho využila. Ale…zjistila jsem, že ne každý závod je úplně obyčejným závodem, tak jak je zná většina z nás. V neděli 28. listopadu jsem přijela do Prahy o něco dříve. Zvládla jsem dojet na „kolej“ ( tentokrát jsem se ani neztratila), sbalila jsem si dres, do ruky baterku, protože byl start až kolem páté hodiny večerní a vyrazila směr Kongresový centrum. Pár lidí se mě snažilo přesvědčit, abych šla pěšky, ale jistota je jistota, bloudit se mi nechtělo dřív, než to bylo opravdu nutný a tak jsem si radši zvolila cestu metrem, ač to byla pouhopouhá jedna stanice. I tak mi to dalo dost práce. Na místě jsem se odprezentovala, pomalu jsem se převlíkla a s úsměvem poslouchala všechny, co si šeptali: „Héééleďte až z Litvínova jsem přijeli…“ A za chvíli to přišlo. Nejdřív zbývalo do startu deset minut, pak pět a už tam byl chumel lidí co se pral o mapy. Po chvíli jsem ji vybojovala i já, jenže…Mapa byla vskutku zajímavá. Bylo to jako kdyby jí rozstříhali na čtverečky, ty různě pootočili a zase mapu slepili. Kdyby všichni na startu nestáli tak dlouho, nekoukali chvíli na sebe - chvíli do mapy a já nebyla tak zvědavá, tak si toho ani nevšimnu...teda dokud bych se úplně neztratila, že. Po zkušenostech ze SMIKu ( o tom zase někdy příště, taky doporučuju) jsem si řekla: „ No tak Ájí, znáš se, víš jak pěkně umíš zmatkovat, radši se někoho chyť, ať to nedopadne jako minule. Takže jsem objevila nějakýho chlapáka z Žabovřesk. To byla první chyba, protože všichni odtamtud běhají docela rychle. Ale to mě vůbec nerozházelo. Sice mi vždycky utekl, ale já ho našla jak někde mapuje nebo stojí u kontroly a nevidí ji. S nim jsem to táhla až do poloviny postupu na šestou kontrolu. To totiž přišel pro mě zdánlivě nepřekonatelnej problémek. Běželi jsme po silnici pod Vyšehradem, proběhlo se tunýlkem a najednou…hop hop…vzal to přes plot směrem nahoru. No nic, pořád jsem to nevzdávala a samozřejmě šla za nim. Ještě mi galantně podal ruku a šup přes šutráčky do kopce. Jenže tak strmýho, že já to trošku nezvládla. Stejně jsem se nenechala rozházet a hledala jsem různý jiný cestičky, kterýma bych se tam dostala. Zjistila jsem, že to opravdu nejde, tak jsem ho poslala, ať dál běží sám a začala jsem pomalu lézt zase zpátky dolu, že to nevím jak oběhnu. On mi ještě ze shora zamával, shodil pár šutrů, přehoupl se přes další plot a byl pryč. Jenže…jak se tak plazím dolů, tak koukám, že se najednou přes plot přehupuje další týpek. Prej kam jdu. Tak říkám, že já se nahoru nedostanu, ale že on to určitě zvládne, že jeden už tam vylezl. Tak se vydal nahoru. Jenže chtě nechtě, mě valil před sebou. Když už jsme tady tak si to máme užít, říkal. Proč ne...černočerná noc...nikdy jsem po skalách nelezla...zdálo se to jako vhodná doba na první zkoušku. Do místa, kde jsem byla už předtím to docela šlo (přece jenom už jsem to měla natrénovaný) a pak...prostě mě nahoru dostrkal. Občas si nenápadně šáhnul tu na zadeček, tu na stehýnko nebo na kotníček. Každopádně kdybych tam lezla sama, tak se skotrmelcuju dolu a tam mě aspoň třikrát přejede auto. Když jsem se konečně objevila nahoře, našla jsem díru v plotě, probušila to živím plotem a vylezla na cestu, co nevidím...kontrola na druhý straně obrovský lochny. Asi tak čtyři metry hluboká díra. No nedalo se nic dělat, tam by mě nikdo nedostal. Našli jsme s novým parťákem další plot, opět ho přeskočili a hupky dupky přes staveniště na chodníček, odkud byl nádherný výhled. Prostě romantika. Kontrolu jsme úspěšně našli a borec, ač říkal, že to tam moc nezná už letěl na další kontrolu. Já netušíc, kde jsem a jakým směrem bych měla jít, jsem našla předposlední zbytky sil a pádím za nim. Přes parčík, po cestičce, proběhnout bránou (říkal dokonce jak se jmenuje, ale já už moc nevnímala), dolu do tunelu, pak ještě do jednoho absolutně neosvětlenýho, tam zahučel do výklenku v rohu a už jsme stáli u dalšího lampiónku. Vyběhli jsme z tunelu a začali jsme mapovat. Trvalo to dost dlouho než jsme se srovnali a najednou koho to nevidím...můj první parťák z Žabovřesk. Tak jsme mu ukázali, kde kontrola je a odběhli jsme za někým, kdo evidentně věděl, kudy je to správně. Další dvě kontroly byly dejme tomu bez větších problémů. Dokonce jsem některý místa poznávala, protože jsem tam tudy už jednou bloudila k bazénu v Podolí. Nicméně osmička, i když jsme byli na správným místě, prostě zmizela. Asi jí sežral pes, kterých tam pobíhalo až to hezký nebylo. Samej útočňák to byl a majitele vůbec nevzrušovalo, že nám jdou po nohou. No nic. Jen taková malá odbočka. Zbývalo nám asi dvacet minutek. Říkám, že ještě kontrolku nebo dvě stihneme. Můj parťák číslo dvě začal pomalu mizet v nedohlednu, takže jsem přesedlala na číslo tři. Možná to byla chyba, protože po deseti minutách dost slušnýho letu a nevidění žádný kontroly mi bylo jasný, že ani tentokrát se do limitu vrátit nestihnu. Před devítkou se borec otočil a že jde zpátky, co se dalo dělat, šla jsem za nim (obrazně řečeno, ještě pořád jsem se snažila běžet). Jenže on měl trošku delší nohy a byl o něco rychlejší, takže se mi začal pomalu ale jistě ztrácet. Párkrát se ještě otočil, bliknul na mě čelovkou, abych měla aspoň správnej směr a zmizel úplně. To mě ale nemohlo rozházet. V takovýhle situaci bych nebyla poprvý, že. A říkám si: Holka, jsi v Praze, bydlí tu spousta lidí, někdo Ti prostě musí poradit, jak se dostaneš ke Kongresovýmu centru. Takže jsem běžela, co mi poslední síly stačili, za letu volala na lidi a oni mi ochotně ukazovali. Když jsem ale po pěti dalších minutách dorazila k metru, kde obvykle vystupuju, když jdu "na kolej", věděla jsem že jsem totálně v koncích a do limitu by se nestihnul vrátit ani superman. Stejně jsem běžela dál a k centru dorazila v čase 94 a ňáký drobný, což mi zajistilo pět trestných bodů. Vzhledem k tomu, že z dvanácti kontrol, jsem jich našla devět i s osmičkou která se nakonec nepočítala, tak mi zbyly pouhopouhý tři bodíky, což stačilo na krásné 47. místo z 50. Slavný to úspěch. Do Pražské zimní ligy se mi přičetly krásné čtyři bodíky. Musím se holt naučit chodit včas, že. Já byla ale ráda, že jsem se vůbec zvládla vrátit. V cíli jsem zjistila, že parťák č. 2 se vrátil do cíle dvě minutky před limitem, takže na tom byl nakonec o dost líp než já. Tak jsem se převlíkla, zjistila jsem, že osmičku opravdu někdo odnes ještě spolu s pětkou a že pomalu půjdu. Ale co to...zpoza rohu přibíhá moje jednička, která nakonec končí úplně úplně poslední, dokonce s mínusovými body. Tak jsme to ještě zrekapitulovali a dověděli se, že chudák nenašel ani onu šestku, na kterou se mi vypařil. Ještě jsme si slíbili, že se potkáme na dalších závodech a rozutekli jsme se na kolej, domu nebo do hospůdek...

Byla to fuška

OK Jiskra Nový Bor připravila první závod žebříčku ‚A‘ a žebříčku ‚B‘ Čechy v sobotu patnáctého května. Závody v nejvýchodnější části Lužických hor v Rynolticích doprovázelo velmi nepříjemné počasí. Samé kopce a kopce a kopce, také kameny a srázky, hustá síť komunikací. Občas se hustníkem ani nedalo proběhnout resp. projít. Naše nejmladší dívka – Eva v kat. D 16B doběhla na výborném čtrnáctém místě se ztrátou deseti minut na trati dlouhé čtyři kilometry. Přes devadesát minut se na necelých sedmi kilometrech trápila Jitka v kat. D 21B a to ještě netušila, co jí čeká v neděli. Nedařilo se ani Radce v nejvyšší dámské kategorii, tentokrát jen místo devětadvacáté. Reputaci napravila Alena třetím místem a se ztrátou necelých tří minut na vítězku v kat. D 50B. Přesně v polovině pole H 20B dopadl Jitka, což je celkem kvalitní výkon. Lehkou půlhodinovou ztrátu si naběhal Honza, kterému se asi závod moc nelíbil a skončil v H 21B ke konci výsledkového pole. Téměř stejně dopadl i Broňa – v kat. H 21C, přesto dokázal ještě porazit Libora. Tentokrát ani ‚veteránská‘ část výpravy nevylepšila naši reputaci, nicméně Mirek si splnil svůj úkol a porazil tréňu Sokolováků Rambouse . Tato dvojka měla těsně v patách i Míru Pavlíka. Nedělní závod pořádala SK Kotlářka Praha. Původně se mělo běžet v atraktivních lokalitách Kokořínska, nicméně byl závod přesunut do oblasti loňského MČR na klasice v Kroučové. Podle dřívějších výpovědí z MČR jsem věděla, že nás nečeká nic příjemného. Na náhorní plošině se daly očekávat dlouhé velmi rychlé přeběhy. Příkré svahy kolem plošiny byly samozřejmě osázené množstvím kontrol, takže se běhalo traverzem nahoru a dolu až do zblbnutí. Jedinou atraktivnější pasáží byla oblast těsně pod svahem, kde bylo velké množství kupek, údolíček a teras. Kdo se přesně nezorientoval, mohl si pěkně zakufrovat, protože každá terénní nerovnost měla svou kontrolu – pak mezi nimi hledejte tu svojí. Náročnost sobotního závodu se opravdu projevila na všech – Eva skončila jednadvacátá, Jitka uzavřela výsledkové pole (sotva se dobelhala) tentokrát v D 21A, Radka místo čtyřiadvacáté. Na druhou stranu si polepšila Alena – místo druhé a mladší Ája obsadila místo sedmnácté – nevyčerpal ji sobotní závod, ale přijímačky (tak snad to tam dopadlo lépe). I když Jirka ztrácel víc jak čtvrt hodiny, nakonec to bylo místo páté. Honza radši ani nepřijel a pro Libora s Broňou to nebyl šťastný den v lese. Soupeřící trojice – Mirek, Rambus a Míra Pavlík doběhli opět v tomto pořadí, nicméně se mezi ně dokázali vloudit ještě další běžci. Osobně musím říct, že doufám – nikdy více do Kroučové, nemám na to žaludek :o)

Do lesa na dvacet minut

Třetí závod žebříčku A si připravil SK Chrast přímo v městečku Chrast nedaleko Chrudimi. Centrum závodu bylo umístěno na sportovním stadionu, kde byl jak start, tak i cíl. Navíc každý závodník musel proběhnout kolem stadionu, kde byla umístěna divácká kontrola, což zajišťovalo perfektní atmosféru. Postu komentátorů se opět zhostili Béďa s Aljošou. Start byl připraven až na půl pátou, neboť dopoledne se běžely štafety. Nicméně se startovalo po jedné minutě a na sprintu se samozřejmě očekávaly velmi krátké časy. Přestože délka tratí nepřesahovala tři kilometry, závodníci si vyzkoušeli hned tři různě typy terénů. Hned po startu všichni seběhli z docela příkrého svahu, aby sebrali dvě tři kontroly, svah si vyběhli a pro velký úspěch ještě jednou seběhli a vyběhli. Pak následovala již zmíněná divácká kontrola a přeběh do zámeckého parku. Podle pořadatelů neměli závodníci vůbec zkoušet probíhat živé ploty, že to prý nejde. Naštěstí pro nás, dříve startující běžci během pár minut vyrobili příjemné průchody. Třetí typ terénu znamenal průběh městem, kde se občas vyskytl nějaký méně chápavý řidič. Jako první od nás startovala Radka, která běžela v kat. D 21E. Jak sama řekla, po srovnání s závodnicí, která je na stejné úrovni, zjistila, že na prvních dvou kontrolách nechala cca padesát sekund. Ještě jsme společně konstatovaly, že jsou všichni nějak moc rychlí na rovině. Přesto byl její výkon výborný a až budou fungovat webové stránky pořádajícího oddílu, tak se podívejte, jak se přesně umístila. Minutu po Radce odstartovala Ája v kat. D 20A. Určitě se hezky rozklusala na nedělní maratón, nicméně na konkrétní výsledek si opět musíme počkat. V čase sedmdesát osm odstartoval Mirek, který chtěl pokořit na první kontrole Radku. Měl si ale vzít poučení z přísloví spěchej pomalu, protože na kontrolu běžel ještě o dvě minuty déle než Radka. Jako poslední startovala Jitka v kat. D 21C a to až po šesté hodině. Necelých dvacet jedna minut jí stačilo k průběžnému třicátému místu. Jak to dopadlo se uvidí, nicméně je velmi spokojená a snad se časem k článku přidají i fotky, které pořídila Raducha. Aby někdo nenamítal, že jsme jeli takovou dálku jen kvůli dvaceti minutám v lese, tak musím dodat, že to pro nás byl i velký kulturní počin. V Pardubicích jsme vyšlapali na rozhlednu, prohlédli si historické náměstíčko a navštívili zámek. Kromě bílého páva (nějak se nechtěl nechat vyfotit), jsme viděli veverky (Románkovi se moc líbily). Po prohlídce zbraní v prostorách zámku jsme se snažili, seč marně, najít otevřený obchod s pardubickým perníkem. Tak jsme si aspoň pochutnaly s Radkou typicky na brambůrkách.

LLI

V dalším závodě JO v Albrechticích u Frýdlantu nás reprezentovalo jen 5 statečných. Po 2 závodech Saxba v minulém týdnu se závodu na oblíbeném Kančím vrchu (letos nově Jelení stráň) zúčastnili jen ti nejodolnější a nejdrsnější. Jako první z našeho oddílu startoval v magickém čase 36 Honza, který letos poprvé běžel elka. Za ním se pak do lese vydali další naši borci. V káčkách to byl Bronislav a Jiřislav, v D16 Evča a v H14 malej Jaroslav. Broňa opět startoval chvilku před Jiřím, tentokrát to byly pouhé 4 minutky. To ho vyhecovalo natolik, že chudáka Jirku opět porazil a skončil 9. jenom minutu a nějaký drobný před Jiřím, který byl 12. Naši dva mlaďoši Eva s Járou se se představili také v dobrém světle a oba se umístili v první polovině startvního pole. Evča byla 7. a Jarín 9. První do lesa poslední z lesa, kdo to je? Ano hádáte dobře byl to Honza, ten si utvořil letošní osobní rekord v délce pobytu v lese, 127 minut (téměř stejně jako Jiří s Broňou dohromady) je fakt dost, ale poslední nebyl. Velké problémy mu podle jeho slov dělaly dohledávky a bolavé koleno. Sem zvědav, jak zvládné první víkendové národky. Parametry tratí nasvědčují, že to bude pěkný maso(x)... celkové výsledky , mezičasy

Německá rallye, aneb cesta do unie

Krásný slunečný prvomájový den, tak začínala sváteční sobota, na kterou dlouho každý čekal d:). Už cesta na hranice napovídala, že dnešek nebude zas až tak jednoduchý. Dva kufříky ke hranicím nás stály dobrých deset minut a přišli jsme o vedoucí pozici (no nevadí, aspoň jsme viděli koníky). Cesta přes hranice probíhala jako vždy standardním způsobem. Ája se krčila na zadním sedadle luxusního sportovního vozu, který pilotoval Jiří a já jsem měl připraveny úplatky, kdyby náhodou selhala naše spojka na hranicích. Jsme na řadě. Jiřímu se začínají potit ruce, ale jinak na sobě nenechává nic znát. Ruka připravená na řadící páce a oči upřené přes čelní sklo utvrzují celníka, že je vše v pořádku. Závora se zvedá a rychlé sešlápnutí pedálu dává vozu hybnou sílu. Zmatení Poláci oslavující vstup do unie každou chvíli skáčou do silnice. Náhle se objevuje další hranice a Jiří (krycí jméno Indián) těsně dobržďuje před hraniční čárou. Zmatený celník nás pouští dál a naše cesta pokračuje dál. Držíme se v těsném závěsu za Polákama, kteří jedou stejnou kategorii. Jiří se je stále snaží utahat neustálým vytáčením motoru do otáček, ale zkušený pilot polského vozu se nenechává rozptýlit a suveréňe nás táhne do kufru na německé straně. Poté se otáčí a ujíždí neznámo kam. Opět tedy přichází na řadu mapa a zmatená dohledávka nás stojí opět nějakou tu vteřinku. Unaveni z dlouhé cesty dorážíme do cíle první etapy. Se zjištěním brzkého startu v další etapě se rychle převlékáme a rychle vyjíždíme na start další etapy (mimo Ájy, ta má udělenou výjimku a může startovat s několika hodinovou prodlevou). V lese nás čeká těžký terén s kterým by si neporadil žádný off-road a proto vysedáme z vozu a dál pokračujeme svižným během. Německé hlídce se něco nelíbilo na Indiánovi a proto je na trať vpuštěn až s desetiminutovým zpožděním. Celou cestu se ohlížím jestli ho za sebou nezahlídnu, ale těžký terén mu nedává moc šancí na mé vystopování. Členitost terénu se neustále mění a na řadu přicházejí technické pasáže ve kterých mnoho závodníků dělá chyby. Běh se mění v chod a na čele se pomalu začíná usazovat sůl. Na řadu ne a ne přijít obžerstvovačka. Vypadá to, že němečtí pořadatelé přecenili naše síly a několik závodníků v lese asi zařve. Pláč a nářek je slyšet na každém kroku, ale člověk se proti tomu musí obrnit a pokračovat dál. Za zády nechávám skály a kamzíky a dlouhými postupy se přibližuji k cíly druhé etapy. Po zkontrolování všech splněných bodů (skok ze skály, útěk před medvědem, jízda na kamzíkovi) zjišťuji, že jsem těsně za polovinou startovního pole. Indián mě vystopoval a dobíhá v těsném závěsu pěti minut za mnou. Mezitím Ája prožívá kruté útrapy v lese a hledá schovanou kontrolu v jeskyni. Vití vlků nevěstí nic dobrého a pomalu se chystáme vydat se jí hledat. Zapalujeme louče, ale najednou se objevuje a rychlým během dobíhá do cíle etapy. Rychle se balíme a nasedáme do vozu. Náhle se na nás dotahuje další zkušená posádka a drží se nás až na hranice. Rázným pokynutím celníka projíždíme první hranici do Polska. Kličkováním mezi Poláky Jiří zahřívá pneumatiky, ale nedůvěřivý polští celníci nás zastavují a vnucují nám něco do ruky. Po podrobnějším přezkoumání Ája zjišťuje, že jsou to texty psané místní hantýrkou. Posádka, která se držela za námi nás předjíždí zprava a ujíždí směrem do Černé louže. Vypadá to, že ani tuto rychlostní zkoušku nevyhrajeme a proto Jiří pouští nohu z plynu, aby ho nezaměřil nepřátelský radar. Díky nízké rychlosti nás hlídka nečekala a nestačila reagovat na opětovné zrychlení vozu. Rychlý průjezd křižovatkou a následné vjetí mezi chatrče místním gangsterům nedává žádnou šanci nás dohledat. Dojíždíme posádku, která nás střihla zprava na hranicích, protože má menší problémy v komunikaci s domorodci a s vyjednáváním noclehu. Po přivonění k tvrdé měně nás ale nechává přespat a doporučuje nám místní hašišové doupě. Vděčně přikyvujeme a mizíme mezi chatrčemi. Doupě se ukazuje jako správná volba a všichni si dáváme do nosu. Po odchodu bez placení nás spasil jen rychlý útěk. Utahaní z dlouhého dne zalézáme do kožešin a usínáme s divokými sny. Během noci se nic zajímavého nestalo, jen na Jiřího zaútočil zbloudilý kojot a vzbudil ho pár hodin před rozedněním. Následný den tím vysvětloval svůj fyzický výkon v další etapě :). ... výsledky rychlostní zkou�ky :O , mezičasy

Tři závody ve dvou dnech

O uplynulém víkendu se v Ještědské oblasti konaly hned tři závody. První dva, klasiku a OM ve sprintu, v sobotu pořádala novoborská Jiskra v Sosnové a nedělní OM na krátké trati SOK Turnov v Radčicích u Železného Brodu. Sobotní dvojzávod v prostoru loňského republikového mistrovství na krátké trati přilákal mnoho závodníků z jiných oblastí, včetně několika rankoholiků, dorazili i borci z Drážďan. Účast všech těchto běžců zvýšila konkurenci zejména v hlavních kategoriích mužů i žen. Většina našich závodníků se však nijak výrazně neprosadila, takže čest oddílu zachraňovala ženská část naší výpravy. Výborně zaběhly Alena, nová oblastní mistryně na krátké trati, a Radka, vedlo se i Evče a v neděli se do první desítky v jednadvacítkách protlačila i Ája. mezičasy SO klasika , mezičasy SO sprint , mezičasy NE

Vražda v Selské rokli

Nedělní 3. závod oblastního žebříčku ve Starých Splavech dokonale prověřil fyzičku všech závodníků. Časy vysoko nad sto minut nebyly výjimkou (škoda, že už nerostou houby). Někteří běžci si ze závodu odnesli i nepříjemná zranění, slyšel jsem o zlomené ruce a klíční kosti. Naši běžci stanuli dvakrát na stupních vítězů. Alena (D45) zaběhla opět vyborně a necelá minuta ji dělila od vítězství, o které přišla až v samém závěru závodu. A třetí se v kategorii D10LP umístila Martinka. Závod se povedl i Evě (D16), díky 8. místu se letos poprvé dostala do první desítky. Ve stejné kategorii doběhla Nela 15. Na kratší mužské trati se najvíce dařilo Honzovi, ten zkazil hned začátek, potom běžel uvolněně a dokázal se probojovat na 13. místo. Jiří pokračoval ve stabilních výkonech a doběhl 22. Bronislav se umístil 34. V D21 startovala pouze Ája, která se šla po mistrovství na dlouhé trati do lesa jen proběhnout a skončila 31. Doufejme, že o nastávajícím supervíkendu, kdy se konají 3 závody (z toho dvě oblastí mistrovství), se nám bude dařit lépe. Takže trénujte, laďte formu, ať neuděláme ostudu. mezičasy

Vzkazovník jede

Stálo mě to hodně přemlouvání bráchy, ale nakonec se zadařilo a od včerejška už je na světě :) Postupně mi můžete posílat smsky s vašim jménem a heslem (jinak to zatim ještě nejde.))) a já vás během dne hodim do databáze.

Tratě prověřily výdrž

Letošního MČR na dlouhé trati se zhostil Klub orientačního běhu Konice. K republice si přidal ještě veteraniádu a oblastní žebříček. Pouze počasí se pořadatelům nepovedlo objednat. Ačkoliv všude jinde v republice bylo krásně, v Benešově, kde se závody konaly, lilo už od pátku (kdy se i pěkně blýskalo). Účast našich závodníků byla trošinku komplikovaná, nakonec odjely tři dívky (Radka, Jitka – D21 a Ája – D20). V kategorii D20 startovalo dvacet závodnic, což slibovalo téměř 100% šanci na získání licence A pro Áju. Délka 14.4 km s 285 m převýšení byla pokořena favoritkou z TJ TŽ Třinec Michaelou Przyczkovou za necelých 98 min. Áju zlobilo koleno a nakonec obsadila poslední příčku, i když některé její mezičasy se pohybovaly velmi vysoko. Nejsilnějším „koněm“ naší výpravy byla Radka. Její mezičasy se pohybovaly kolem 20. místa, ale byly tu i výrazně rychlejší postupy. Nakonec z toho bylo 19. místo se ztrátou necelých 30 min na vítězku a obhájkyni titulu Martu Štěrbovou z OK Lokomotivy Pardubice. Pro Jitku to byl závod ‚na přežití‘. „Když nebudeš moc dál, tak to klidně zabal. Hlavně tam někde nezkolabuj“, psychicky ji podpořil Mirek těsně před startem. Za přežití to bylo 32. místo (z 33.) a něco přes půl hoďky od Radky. Pro holky bylo připraveno 16.5 km s 330 m převýšení. Při vytrvalém dešti a teplotě kolem 6 stupňů se pro mapu ‚V jeřábech‘ hodil spíš název předchozí mapy ‚Bahna‘, který by byl 100% výstižný. Ačkoliv byl terén celkem průběžný s velkým množstvím komunikací, bažiny, bláto a podmáčené louky byly všude. „Nejlepší byl doběh, člověk musel vybírat cestu, aby nezapadl hodně hluboko“, shodovaly se Jitka s Ájou po závodech v autě. Jedno letošní MČR máme za sebou a ty příští snad dopadnou pro všechny lépe. celkové výsledky

Dvě medailová umístění v Mlýnech

Početná výprava našich běžců se zúčastnila 2. závodu žebříčku JO v Mlýnech u České Kamenice. Pořadatelé z KOB Děčín připravili fyzicky náročné tratě na mapě z loňské Bohemie. Největší radost nám udělal Románek, jenž vyhrál kategorii H10LP. Ve stejné kategorii dívek se Martinka umístila těsně pod stupni vítězů. Alena opět nezklamala a v D45 vybojovala skvělé druhé místo. V hlavním ženské kategorii nás tentokrát reprezentovala pouze Ája a bylo z toho umístění na konci druhé desítky. Solidní závod zaběhl i malý Jarda (H14), který se umístil na 13. pozici. Nejvíce našich závodníků startovalo ve 2. mužské kategorii H21K. Nejlepším byl Honza, ten se v průběhu závodu objevil i na druhém místě, na konci však udělal několik chyb a skončil až 10. Pro Jiřího je 17. místo určitě úspěchem a Broňa s Davidem se umístili až ve čtvrté desítce. David se v soutěžním závodě představil po roce a půl a hned byl málem diskvalifikován. "Jak sem viděl občerstvovačku, tak sem se k ní vrhnul a až při odběhu jsem si uvědomil, že jsem neorazil kontrolu."

Sezona zahájena v Doksech

Po zimní přestávce se konal oficiálně první závod Ještědské oblasti. Pořadatelství se zhostil OK Doksy a závod situoval do příjemného terénu v okolí Máchova jezera. Mapa „Borný“ byla v měřítku 1:15 000 pro některé závodníky špatně čitelná, jinak se jí ale nedalo nic vytknout. Kvůli celkem vydařenému počasí závodníci nereptali ani na poměrně velkou vzdálenost startu od shromaždiště. Volné neděle využily některé pražské oddíly, a tak účast závodníků byla slušná. Zúčastnili se ho i finští běžci, kteří zde byli na soustředění, což pro mnohé naše závodníky znamenalo obrovskou výzvu. Přesto Finové na klasických tratích jen těžko našli přemožitele. Z běžců KOB Chemopetrol Litvínov se nejlépe umístila Alena Neradová st., kterou v kategorii D45 přemohly pouze dvě závodnice. V nejprestižnější ženské kategorii D21startovaly hned tři naše závodnice. Přes zdravotní problémy podala nejlepší výkon Radka Jedličková, která obsadila 12. místo se ztrátou necelých desíti minut na finskou reprezentantku. V české konkurenci to znamenalo místo šesté. Alena Neradová ml. věkově sice patří do kategorie juniorské, nicméně startovala v hlavní soutěži a obsadila krásné 19. místo. Na 39. místě se umístila Bakovská Jitka, která pokazila samotný závěr závodu a ztratila tak na vítězku téměř dvacet minut. Poslední startující dívkou oddílu byla Eva Neradová v kat. D16. Umístění na 13. místě znamenalo jistě zklamání. V mužích Litvínov reprezentovalo osm závodníků. Nejmladší z nich, Jaroslav Nerad ml.obsadil 14. místo v kat. H14. Nový člen oddílu Daniel Dietrich se probojoval v kat. H35 na sedmé místo. „Tři litvínovští veteráni“ se utkali v kat. H45. Místo 8. obsadil Miroslav Jedlička, který nebyl vůbec spokojen se svým postupem na první kontrolu: „Než abych si promyslel postupy na první kontroly, tak jsem se vybavoval se závodníky v koridoru na startu. Pak jsem vůbec nevěděl, kde jsem“. Jaroslav Nerad st.obsadil místo 14. a poslední 15. příčka zbyla na Miroslava Pavlíka. Ten se však den před závodem úspěšně zúčastnil pražského půlmaratónu, a tak únava byla znát. V hlavní mužské kategorii opět dominoval finský reprezentant, na kterého ztratil Jan Kučerka přes jedenáct minut a umístil se tak na 12. místě. O šest minut víc nasbíral Jiří Macek (26. místo). Bronislav Pavlík obsadil 39. příčku. celkové výsledky , mezičasy