Novinky

1.1. 1970


Minulou sobotu se uskutečnil poslední závod Pražské zimní ligy, který byl pod taktovkou Ládi Mezníka a již tradičně se konal v okolí rozhledny Děd (Záhořany u Berouna). Ačkoliv mě ráno venku přivítalo sluníčko, i když s mírným jarním deštíkem, nenechala na sebe Emma dlouho čekat. Už když jsem se na Butovicích vymotala z metra byla tma a slušně pršelo. Už už jsem se chtěla otočit a upalovat zpátky domu, ale v tom se objevil Olda Janeček…od té chvíle nebylo úniku. Na závod nám vyšlo počasí skvěle. Byla to snad jediná chvíle dne, kdy nepršelo. Škoda jen, že skoro padesátka přihlášených se počasí zalekla a vůbec na start nedorazila. Tentokrát pro nás byl připraven téměř tradiční skorelauf o 20 kontrolách s tím, že každý oběhne kolik chce do limitu 150 minut. Volba postupů ale byla o to složitější, že kontroly č. 31 a 32 byly rozneseny v čase 20, č. 80 v čase 40 a č. 39 v čase 60. Mapový start letos sice nebyl až na Dědu, ale i ta horská půlka mi stačila k tomu, abych dělala, že vymýšlím postupy a přitom potajmu čekala až mě doženou plíce. Nicméně nějaký nápad se taky zrodil a mohla jsem se vydat na cestu. Na první kontrole jsem se srazila s Milanem Borovičkou, s který většinou PZL absolvuji, i když ne zcela úmyslně. Každopádně se dobře doplňujeme, protože mapy, které jsou starší než já mi moc nesedí. Holt to musím mít v nohách :o) Dalšími členy týmu se pak stalo pánské duo Chotětický+Jun a později Eliška Masopustová. Nebyla bych to ale já, kdybych si zas nepostavila hlavu. Chtěla jsem všem utéct a v zápalu boje jsem tak kontrolu č. 35 (jasná vrcholovka) hledala pod kopcem. To už mě všichni obkroužili a utekli mi :o) Pak jsem ještě zvolila špatný postup, nějak jsem zapomněla jednu kontrolu, další zase pohledala a měla jsem tak co dělat abych vůbec stihla limit. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že č. 31 už vynechám, protože ztráta bodu za každých dvacet vteřin nad limit mě dost děsila, ale co…risk je zisk. Nakonec jsem posbírala všechno a ještě měla něco přes pět minut času. V dámské kategorii jsem utrpěla vítězství (celkově 11. místo), ale to jen díky tomu, že Eliška z PGP zřejmě přehlédla kontrolu č. 51. Jinak si myslím, že na tom byla po fyzické stránce rozhodně lépe. Od prvního „chlapa“ jsem dostala 45 minut. To už je dobrá nakládačka…takže mi nezbývá nic jiného než se nad sebou zamyslet a zase se opřít do trénování (hned jak se uzdravím). Jinak tu dlouhou asi letos nevyhraju :o) Pro zájemce, kteří si chtějí zlepšit náladu a pobavit se nad mými postupy dávám k dispozici mou mapu a pro zajímavost i hodnoty ze závodu (mezičasy, TF). Pořadí kontrol: 33-45-34-43-52-50-44-42-39(60´)-38-37-36-35-46-40-51-47-80-32-31. Úplně ideální to ovšem nebylo. Odkazy na výsledky, nějaké fotografie a také video najdete na stránkách závodu. V prvním videu jsem se svým neohrabaným stylem mihla i já :o) více . . .