1.1. 1970
Minulou středu jsme s děckama z Roztockého oddílu vyrazili na Pražský pohár žactva do Krčáku na mapu Hrádek. Abych nemusela jet až do Roztok a nebo abych nemusela „centrum“ závodů hledat někde sama, rozhodla jsem se, že zkusím nastoupit na vláček v Sedlci. Pro jistotu jsem ještě zavolala Jitce, aby mi mávali, jinak bych se mohla ztratit dřív než se vůbec dostanu do lesa. Dozvěděla jsem se, že jsou ve druhém vagónky a za chvilku už si to motoráček přidrandil, nastoupila jsem do druhého vagónku, kde samozřejmě nikdo nebyl. Na chvíli mě polilo horko, že odjedu třeba do Brna, ale naštěstí jsem brzo všechny dohledala podle rachotu, který dělali :o)
Celkem se sešlo deset rošťáků a za chvíli se vyráželo na start. Někteří šli ve dvojici pod podmínkou, že půjdou na metr přesně (že holky….a stejně to nepomohlo :o)), některé si pod křídla vzala Jitka a jiní se omylem zdrcli do trojice chvíli po startu. Jenom snad David měl smůlu, protože tam byl z kategorie sám a Tomášovi zas nikdo nestačí. Já vyrazila na tréninkovou trať T6. Ze začátku jsem si nebyla úplně jistá ani sebou ani mapou, ale po chvíli jsem se rozeběhla a závod se mi začal líbit. První větší chyba přišla cestou na 7. kontrolu, kdy jsem přestala dávat pozor a najednou jsem stála na cestě pod kopcem. Za odměnu jsem se musela vyškrábat zpátky nahoru. Na další kontrolu jsem možná volila zbytečnou obíhačku. Hned za ní jsem potkala naše tři borce pěkně pohromadě, jak na výletě. Nenápadně jsem prohodila, že by možná mohli popoběhnou, když je to závod. Odpovědí mi bylo pouze: „Proč?“. Za chvíli jsem si řekla, že mají vlastně pravdu a taky jsem se trochu prošla :o) Dalším menší problém mě čekal u jámy. Ačkoliv jsem jasně věděla, že stojím v údolíčku za ní, dlouho mi trvalo než jsem se rozhodla otočit a jít kontrolu orazit. Jak jsem se otočila, tak jsem zahlédla potichu prchajícího Honzu Procházku (DKP). V cíli mi vysvětloval, že chtěl nenápadně zmizet, abych ho neviděla…tak jsem se trochu zamračila a hned obrátil. Kdyby prý věděl, že jsem to já, tak by na mě zavolal…vida že to jde :o) Poslední problém byl na dvanácté kontrole u význačného stromu, ale to bylo spíš díky už trochu jinak vyšlapaným cestičkám a vysokému podrostu (hlavně kvůli spoustě kopřiv, do kterých se mi moc nechtělo). Čtrnáctá kontrola byla jasně v jámě, i na popisech to bylo napsané. Podobně jako u předchozí jámy…vím, že je dole, ale dlouho mi trvá než se přesvědčím, abych tam vlezla…Na sběrku už jsem zabalila mapu a svezla se za rychlejšími a přesněji mapujícími. V cíli na mě čekali ne úplně pěkné výsledky. Ani naši borci se moc nepředvedli. Nejlépe dopadl Tomáš Jíra, který obsadil parádní první místo a na druhém byla Majda.
Protože jsem se na shromaždišti trošku zapovídala, myslela jsem, že už mi dětičky utekly. Nebyl by to ale Matěj a Matěj, kdybych je po půl hodině nepotkala v opačném směru než je metro se slovy, že jdou hledat lítačku, která jim vypadla někde z kalhot. Pomalu jsem se doplazila ke krtkovi, sebrala čtyři rošťáky, vybrala jsem jim slámu aspoň z vlasů, aby mi nedělali moc velkou ostudu a vyrazili jsme k domovům. Na kulaťáku jsem je naložila do autobusu, každý dostal preventivní pohlavek na cestu, aby moc nezlobili a odebrala jsem se zmoženě na kolej.
Celkově to byly závody pěkné…zvlášť pro mě, protože jsem jako jedna z mála běžela na této mapě úplně poprvé. Počítám, že sluníčko vylákalo k proběhnutí kolem 150 lidí. Děkujeme Pragovákům za organizaci a bufeťákům za stálý přísun limči :o)
Na výsledky se můžete podívat na stránce PPŽ a tady je ještě moje mapa s postupy.
více . . .
Hledat: ""